Jak se dalo čekat, nic nešlo jak jsem to naplánoval. Začátek září šel vlastně celkem dobře, jenže jak se zkracuje den, už to není takový labůžo vyběhnout za tmy. Chce to opravdu silnou vůli a samozřejmě večer jedou plošňáky, takže mi to kolidovalo i tam.
V neposlední řadě zaběhávám nový boty a tělo si nezvyklo a začalo mě nepříjemně “cosi” táhnout v levé noze, cítil jsem jak špatně došlapuji aby tělo podvědomě šetřilo tu chybnou část. Takže jsem defakto skončil. Na tyhle problémy je potřeba důsledně dohlížet, jak se to rozjede, může to bejt celkem dlouhej problém. Takže jsem vysadil a naštěstí bylo hezky, takže jsem nakládal kolo.
V mezičase jsem pořád nosil běžecký boty aby sme si na sebe zvykli a rozšlapali se.
Pak jsem teda dostal ten koňskej nápad, chodit si zaběhat ráno, na lačno. Jako jo, moje ráno neni vaše ráno, takže to je běhání přibližně tak v 10 hodin. To je drobná výhoda samozaměstnavatele. Šel jsem na to zase zlehka, dal jsem 4,2km, prostě jakoby nanovo. Dopadlo to za 27:53.
24.9 jsem stejnou trasu zvládl za 26:17. 27.9 už to bylo za 25:52, 29.9 za 25:12 a poslední den měsíce jsem si zaběhl za 24:23 – 5:48min/km.
Je to indikátor, že by to chtělo delší trasu. Pořád ještě tempo není takový jaký si ho pamatuji z minulosti (4:30min/km), pořád tam chybí ta lehkost, ale je to celkem jasný, když sebou musím tahat ten pytel tuku na těle. Na jaře budu jako vítr.
Negativem ranního běhání je celkem totální samota, nikde ani noha. Nemusím mít davy lidí kolem sebe, ale takhle je to celkem nuda. A běhám bez sluchátek, což je taky zvláštní, bo je na sport nosím pořád.