Aquastop, funkce a kurvítko

Aqua stop je komerční označení jednoho mikrospínače v myčce/pračce.

Princip je takový, že jakákoliv voda mimo, musí vytéct do prohlubně ve spodní části přístroje, kde je polystyrénový blok, který tlačí na mikrospínač. Ten se sepne a zařízení ví, že je něco fakt špatně a vypne přívod vody.

Nejvíc hi-tech je, když je přívodní elektroventil na hadici. To funguje tak, že na zeď se přišroubuje tento přívod a tím je jakákoliv voda chycena. Uvnitř této hadice je samotná hadička přívodu vody a kabel pro ovládání ventilu, který je zalitý do epoxidu a hermeticky přidelaný na začátku. Tedy nejkrajnější článek. Vše je ve vnějším plášti, který svede vodu z prasklé hadice do zařízení, kde dojde k detekci.

V pohodě, dobrá technologie, která funguje.

Problém nastane, když se rozbije ten elektroventil (a zařízení odmítá napouštět). Je to jen obyčejný měděný drát ve tvaru cívky, který  vytahuje ocelový kolíček. To se nemůže rozbít. A může. A rozbije.

A teď ta sranda začíná. Ventil stojí do 200kč. Ale hadice aquastopu se musí měnit celá, nejde vyměnit jen ventil. Ta hadice stojí 1000+kč, typicky 1400kč. A je to práce, protože tak jako tak se musí otevřít zařízení, tam napojit vnitřní hadičku, kabely, vnější hadičku. A tu práci si technik nechá zaplatit. Jste na dvojce, jen to hvízdne.

V rodině jsem právě jedno aquastop zařízení předělal na aquastop s vyměnitelným solenoidem. Stálo to 200kč.

Kurvítko je v tom, že nejde měnit jen ventil, vše je spojeno nerozebiratelně.

PCB: prokovy – paladiový proces

Informace jsou převzaty kompletně z videa https://www.youtube.com/watch?v=Z228xymQYho

 

Proces je dvou/tří krokový.

První krok je aktivace (nebo dvě oddělené aktivace, pro vyšší stabilitu chemie) a potom samotné pokovení mědí, bez napětí, chemicky.

Pokovovací lázen:

na 300ml:

  • voda 300ml
  • modrá skalice (copper sulfate pentahydrate) – 1,5g
  • Potassium sodium tartrate tetrahydrate – 6g
  • NaOh (hydroxid sodný) – 1,2g
  • Na2Co3 – Sodium carbonate – 1,5g
  • HCHo – formaldehyde – 3ml (31%)

míchání: destilka + tartrate, plně rozpustit, + modrá skalice, plně rozpustit, +NaOh, plně rozpustit, +soda, plně rozpustit, + formaldehyd, plně rozpustit.

vlastnosti: je potřeba dodržovat zásaditost roztoku 12,5-13 PH, soda funguje jako “potlačovač” kyseliny, který vzniká při pokovování a snižuje zásaditost.

 

Aktivátor:

na 250ml:

  • voda 250ml
  • HCl – 15ml
  • palladium chloride – PdCl2 – 0,0625g
  • stannous chloride (dihydrate) – SnCl2 – 3g

míchání: destilka + hcl, rozpustit, +palladium chloride, kompletně plně rozpustit při 50st.C!, +stannous chloride, míchat, dvě hodiny

Alternativně rozdělit palladium a stannous chloride roztoky:

První: PdCl2 0.225g + 2,5ml HCl + 250ml voda
Druhý: SnCl2 3g + 12ml HCl + 300ml voda

Použití: nejdřív první, potom oplach, potom druhý, potom oplach, potom pokovovací lázeň.

Použití2: nerozdělený aktivátor, oplach, pokovovací lázeň

Časy a teploty lázní neznámé.

Desky musí být kompletně čisté, zbavené mastnoty, komplet.

Poznámky pod čarou

30g palladium chloride na ebay stojí 850$, jeden gram většinou 60$. Stannous chloride stojí 1000kč/400g.

HCHo, formaldehyd = E240, karcinogenní, zakázaný v potravinách. Používá se pro uchovávání mrtvol (ve sklenici), používá se 40% vodný roztok formaldehydu (=formalín)

 

Pravdivá recenze: hyundai MP 312

Co zvládne tenhle pseudopřehrávač za 500kč .. pojďme na to

Klady

Opravdu zvládne 8h přehrávat hudbu při hlasitosti “celkem nahlas”. Nabije se pod 2h, ale nemá to indikaci nabití, takže těžko říct. Uvnitř je 110mAh baterie, každá  hodina je ~13mAh.

Zápory

Tohle jsou moje individuální postřehy a nebude to dobrý, protože to srovnávám s ipod shuffle.

Po zapnutí (při hraní) blikají čtyři zelené led pod klávesami a je to nechutně hnusně debilní.

Nosím většinou přehrávač na krku na triku a hmatově tam jde ovládání rozpoznat fakt blbě. Musí se nahmatat středová minijamka a z toho odvodit zbytek. Fakt blbý.

Když dochází baterie, tak to zabliká červeně a vypne se.

Přepínání skladeb je tuze debilní. Při “next” se začne stišovat skladba a pak začne zesilovat další. Mezitím přehrávač nereaguje. Jakože, třeba když zmáčknete 10x “next”, tak to vůbec neregistruje.

Tlačítko předchozí vždy přepne na předchozí, nefunguje tak, že skočí na začátek a při dalším stisku na předchozí.

Máme tam tlačítko ekvalizéru, to mačkáte a ono to mění ekvalizér, ale co tam padlo za volbu se nedá nijak zjistit. (já vím, třeba by to mohlo promluvit).

Podržením tlačítka ekvalizéru se přepíná normální a náhodný mód. Žádná indikace, že se změna podařila (já vím, třeba by to mohlo promluvit, nebo aspoň pípnout)

Náhodný mód je super a super strašný. Každé stisknutí další skladby to náhodně nějakou vybere. A bohužel každé stisknutí předchozí skladby náhodně nějakou vybere. Takže si v tomto režimu nemůžete písničku pustit třeba dvakrát, prostě ne.

Po odpojení z micro USB, to začne hrát, i když byl předtím vypnutý. Jakožecože?

Zapnutí/vypnutí nemá mechanický vypínač, jen držení play tlačítka.

Je-li písnička v pauze, stiskem další/předchozí začne hrát.

Oproti ipod shuffle, má přehrávač 3x větší spotřebu a zároveň má 3x větší objem, bleh. Na triku u krku to vypadá jak nádor.

Mod

A protože to je mrtka za pár peněz, vlastně jsem celkem spokojenej. Hned jsem to kuchnul, drží to klipama. Odmontoval jsem ty debilní zelené ledky a natáhnul oranžovou ledku do mini otvoru, kde normálně bliká červená led, když se zapíná atd. Takže to teď při hraní krásně oranžově blikne, lehounce, jako ipod shuffle.

Přidal jsem násilně 50mAh baterku a přehrávač tak zvládne 12h nonstop hudby.

Fotky z toho žádný nemám. Jo a ještě jsem odrbal povrchovou barvu, kterou je plast natřený, pod tím je totiž obyčejný abs probarvený plast. Takže acetonem vyleštit do hladka. No možná by to sneslo vytisknout trochu lepší balení.

Pravdivá recenze: xiaomi scooter M365

Postupně sem napíšu zkušenosti s touhle koloběžkou, elektrickou.

  • spotřeba ve vypnutém stavu 6,5mA za 1h (baterie 42V)
  • BMS nabíjí baterie jen na 4,11V na článek (plus pro výdrž)
  • baterie je 10S3P, LG články (kapacita 2600mAh, 5C vybíjecí), 7800mAh/42V, nabíjí se z adaptéru 1,7A/42V, tedy nabíjí se 0,2C – velmi konzervativní (plus pro výdrž)
  • dobíjení trvá až 4,5h  (0-100%)
  • scooter jde hacknout custom firmwarem(nutný android a custom APK-vyzkoušeno, plně funkční a bezpečné) https://m365.botox.bz/
    • jde změnit maximální rychlost (30+)
    • jde zvýšit proud z baterek
    • jde zapnout rozjetí z nulové rychlost
  • nosnost rámu je 150kg (viz. klon ZealoT HLXMS)
  • když budete mít smůlu, uklepete některý ze spojů na baterce, oprava je “snadná”
    • buď ztratíte část kapacity protože bude odpojený článek
    • nebo bude přechodový odpor a elektronika odmítne nabíjet nebo jezdit
  • mohutný kloub pro skládání koloběžky je diskutabilní
    • vnitřní nastavovací mechanismus je odfláknutý, časem se objeví vůle
    • vůle jde seřídit (pořád dokola)
    • dají se koupit plastové vložky, které se do kloubu namáčknou a vše se zlepší
    • i když vznikne v kloubu vůle, dá se s tím lítat (není to problém)
  • koloběžka po modifikaci zvládne ujet 24km rychlostí 30km/h po rovině, 40m převýšenín
  • je-li napětí baterie pod 37V, již ztrácí výkon (akcelerace) a má problém dosáhnout plné rychlosti (loudá se potom mezi 22-25km/h)
  • instalovaný motor má 500W (při modifikacích je dobré hlídat teplotu)
  • integrované světlo (přední zadní) je do města naprosto dostatečné, do lesa bych s tím za tmy asi nejel
  • na řidítkách chybí displej, chtěl bych tam vidět spotřebovanou kapacitu nebo ujeté kilometry a procenta (BMS to zná), BTW rusáci mají mod s OLED displejem, který tohle umí
  • v balení je komplet druhá sada pneumatik a duší (lze také sehnat plné gumy bez duše a případně předělat kola na bezdušová se slimem proti průrazu)
  • gumy foukejte do 50 psů,  větší výdrž, menší pohodlí a menší náchylnost k procvaknutí duše při najetí na obrubník

Provozní ekonomika

Je potřeba si koupi nějak ospravedlnit. Baterka na jedno nabití ujede cca těch 24km (nějaký eko courání nebudeme počítat), spotřeba je tedy 12Wh/km. Články s naprostou jistotou zvládnout 300 plných cyklů, podle nabíjení a max napětí si tipnu, že je to designované na 3000-5000 cyklů s 70% kapacitou. Budeme pesimisti a baterka za svůj život ujet 1000 cyklů a 20km/cykl. 24000 km = 288kWh, v energii tedy max 1400kč. Baterka náhradní, značkové články stojí max 3000kč, neznačková polovinu.

Náklady na provoz jsou 0,18kč/km.

 

 

Jestli jsem spokojenej? Tak to teda sakra jsem, za deset tisíc je to epické ježdění. Jo a podle všeho jich je nedostatek. Vyrábí je Ninebot pro xiaomi.

Doplnění

Najezdil jsem už 1000km, takže tu máme víc informací.  V 500km jsem dělal test výdrže, na tovární baterku jsem ujel cca 26km, nastoupal 50m, plnej plyn, s upraveným firmwarem na 30km/h. Zajímavé na tom je, že s klesajícím napětím baterie se snižuje rychlost, jakoby se ve firmware nenastavovala rychlost, ale rychlost na volt. Ke konci života už to jede 22km a akcelerace je mizerná, jakmile začne klesat rychlost k 15km, tak to už máte sotva kilometr šnečí rychlosti.

Ukazatel baterky kecá. Vybitá koloběžka stále svítila jedním puntíkem. Na to pozor. Naopak ukazatel mAh vyčtený přes bluetooth je dobrý ukazatel, ale vlastně je to fake taky. Bateriový obvod nepočítá energii, kapacitu si to cucá z palce podle napětí baterie .. a jak to vím, mám k tomu připojenou externí baterii a stále to počítá 7800mAh.

Brzdění a plyn jsou takové ošemetné. Je to tedy na vrub upraveného firmware. Naučil jsem se to řídit jako elektroauto, jednou rukou. Rekuperaci používám na brzdění pořád. Problém je ten, že pokud chci jet pomalu (třeba z kopce), plyn má v jednom momentu místo, kdy se přepíná na brzdění a tak to trochu cuká.

Zmáčknutím brzdy se sepne ještě silnější rekuperace. S upraveným firmware se mi již několikrát stalo, že jsem při mohutném brzdění donutil koloběžku se vypnout, zpomaluje, začne podivně hučet a pak ahoooj, jste bez brzdy.

Kotoučová brzda je tam celkem na parádu, fakt to chce seřídit, mohl by nastat průser s elektronikou a pak to neubrzdíte. Stalo se mi při jízdě z kopce, že se nechtěla zapnout rekuperace (někdy jí reakce trvá sekundu) a tak jsem místo brzdění zrychloval. Nepříjemné.

Přídavná baterie

Pod stupátkem je z obou stran místo na přesně 2×5 baterií (tedy +20). Vytisknul jsem si na 3d tiskárně plastový držák (vypadá to jako hlaveň brokovnice) a přidělal k rámu. Články jsou napojené na samostatný balancer, který je potom připojen přímo na baterii koloběžky. Původně jsem to měl zapojené až za BMS, ale elektronika koloběžky to neměla ráda.

Koupil jsem čínský akupak pro hoverboard (2×10 baterií po ~2500mAh kus). Reálně nyní zvládne ujet 36km a můžu mít ve firmware ostřejší akceleraci, produ se rozděluje z 5 článků.

 

Rozbor kvality: přímý tisk PCB

Již tři měsíce testuji tiskárnu pro přímý potisk PCB desek. Bylo potřeba nejdříve kvantifikovat hardware a zjistit jaké to má limity, co to umí, neumí.

Výhody

žádné filmy = úspora
vysoká flexibilita v různých materiálech
možnost tisku desky, masky, potisku (teoreticky)

Nevýhody

nižší rychlost, především u opakujících se panelů
diskutabilní přesnost
extra drahé inkousty
levná tiskárna nezvládne drahé inkousty
levné inkousty nevydrží leptání

Nebudu tady rozebírat všechny problémy a jejich řešení, dalo to dost práce, je to drahá znalost.

Probereme si tisk – kvalitu a přesnost, na konci jsou ukázky, porovnání výroby přes film – fotocestou a stejné desky přímým tiskem.

Největší problém jsou tenké spoje vertikálně (kolmo na pohyb tiskové hlavy), protože je tiskárna levná, spíš ty tiskové body odhaduje, než přesně tiskne, takže občas to ujede, bavíme se třeba o 0,05mm. Na výsledné desce je potom vidět čára roztřepená/okousaná. A u příliš malé mezery vertikálně, tak může dojít ke zkratu. Na to navazuje problém druhý, tiskárna v reálu dělá spoje tlustší, než je v zadání, ve vertikálním směru klidně o 0,15mm větší, to kompenzuji vlastním SW.

Na levé straně je deska přes masku, na pravé přímým tiskem. Film byl vytištěn stejnou tiskárnou, ve stejném rozlišení 1400x1400dpi jako přímý tisk. Klikněte pro zvětšení.

Jak je vidět, třeba na PLUS znaku, přímý tisk umí výrazně lépe zachovat hrany. Fotocesta působí jako aliasing (rozmazání), snižuje se rozlišení – detaily mizí. To samozřejmě má tu výhodu, že jakákoliv zubatost čar je srovnána.

U písmene V je vše vidět. Tloušťka písmene není stejná, ale vršek je hranatý. Film je rovnoměrnější, ale kulatější.

 

Poslední je ukázka písma 0.55mm. Není to font, ale nekvalitní rastr z obrázku.

Jedna naprostá výhoda přímého tisku tu je. Všechny tisky jsou jeden jak druhej. Dá se tedy velmi dobře předpovídat jak bude výtisk vypadat a problémová místa lze modifikovat. Film se chová jinak, když náhodou někde není 100% krytí, přítlak filmu je to problém. Nanesený suchý fotorezist také není bezproblémový a obsahuje sem tam chyby, místa bez rezistu, trhlinky a tak.

Závěr

Když jsem tiskárnu pořídil, očekával jsem úplně jiné vlastnosti. O nějaké problematice kolem toho jsem nic nevěděl. Původně jsem chtěl zlepšit přesnost a přejít na mezery 0,15mm s 0,15m čárou. To se bohužel zatím nepovedlo a zřejmě ani nepovede. Limit začíná přibližně u těch 0,20mm, záleží potom na tlouštce mědi na desce.

Tiskárna je vlastně takové CNC s pracovní plochou 450x320mm, kde lítá piezo hlava z epson tiskáren. Ano, se správným inkoustem můžete jakoukoliv epsonku předělat. Agfa inkousty stojí 16 tisíc za dva litry, minimální množství. Takže tak.

Sice jsem se nedostal k 5 mils, ale díky téměř 100% sytosti je film z tiskárny vhodnější na osvit a lépe se tak chová u jemnějších detailů. Hlavní výhodou tak zůstává možnost výrobu desek do rozměrů 400x300mm. Ale to bohužel neprojde cnc vrtačkou, takže zatím nemohu nasadit.

Geometrie je trochu problém, sice tiskárna je velice přesná, opakovatelnost je výborná, je potřeba zajistit precizní kolmost X-Y os. Dále je nutné drobné rozměrové rozdíly dokalibrovat v SW, tam samozřejmě lze i tu kolmost kompenzovat.

Tisk masky a servisního potisku

V první řadě, nejsou inkousty a ty které jsou nejsou určené do piezo hlavy co mám já. Druhý problém je, že v Y ose je tiskárna přesná, ale počáteční bod není vždy na stejném místě, občas to plus mínus dva milimetry položí jinam. Na X ose je víceméně stejná. Spíše budu pesimista, soutisk je lepší než 0,2mm. Na něco super a na něco strašně moc. Mrzí mě, že nemám dobrý inkoust na tisk alespoň servisního potisku. Bylo by to super. Ještě si to pár měsíců vyžádá, než se dostanu k nějakému výsledku.

Třídíte odpad, jste debilové!

Ano!

A teď si to rozebereme.

Jako všechno na týhle ekohoněný planetě je prostě recyklace jen otázka peněz. Když z recyklace budou padat zlatý cihly, tak garantuju, že nikde nezůstane ani zrnko plastu.

Taková ta veselá představa, že vezmete popelnici plnou plastu, uděláte abrakadabra a padaj z toho nový flašky na kolu, plastový díly aut, sáčky a bilion dalších věcí je představa určená pro batolata.

V reálu je tam náklad na separaci plastu na jednotlivý druhý, vyčištění, rozemletí, tepelný zpracování atd.

Já to za vás počítat nebudu, ale fakt každej kus plastu oddělíte od zbytku jiných materiálů (papír, hliník), kompletně ten plast umejete, aby byl čistej bez bordelu a podle druhu ho dáte k recyklaci?

Kelímky od jogurtu do myčky, plasty od kefíru, pokovené plastové obaly od sušenek s čokoládou. Co není 100% čisté frčí do kotelny. Ekologie brečí. Ta energie na umytí plastu něco stojí.

Věděli jste, že značná část těch zrecyklovaných plastů jde do spalovny? Nejsou vhodné k recyklaci.

Neexistuje firma, která by z těch hnusných plastů dělala něco užitečného, za co by chtěl někdo platit.

Ale v tabulkách jsme nejlepší v třídění, věděli jste, že spalování se označuje za energetické zhodnocení plastů a je to jeden ze způsobů recyklace?

Nejsem proti recyklaci, generuju kubíky plastů ročně, ale chtěl jsem aby si lidi sundali růžový brejle.

Mechanika slev aneb není to jak si myslíte

Znáte to, z doslechu nebo z vlastní zkušenosti. Vánoční sleva  šílených 50% znamená, že cena nejdřív vyrostla na dvojnásobek ..

Tyhle triky jsou jen taková oblbovačka do médií, vrtění psem.

V reálu se to dělá takhle.

Máme nějaký hypotetický produkt, který potřebujete cenově poladit = získat víc prašulí. Třeba jogurt, třeba Pierot od Olmy, prostě taková náhoda.

Normálně ho prodáváte za 10,90kč. Velitel přikázal zdražit, ale zákazník nebude radostí hýkat radostí. Takže se udělá letáková akce, kde se sníží cena z 10,90kč na 7,90kč. Lidi se můžou ušlapat, aby si urvali kus.

Takhle akce stojí prodejce dost peněz, ale cena je to konečná, vypustí omezené množství, může si tedy říct, proděláme na tom půl míče. Zadarmo k tomu je reklama, že ten olma jogurt je žravej, jo jasný, 15g cukru udělá svoje.

Stále stíháte. Teď přichází ta klička. Po skončení akce se vrátí cena na 13,90kč. Kolik se prodá? Přesně nic, lidi maj plný ledničky a nebudou za draho kupovat, blbý nejsou, jenže čas frčí a cena neklesá.

Hraje se takovej poker, kdo to dýl vydrží. A hle, ta kurva prodejce/výrobce to nevydrží a udělá slevovou akci z 13,90kč na 9,90kč. Lidi se můžou ušlapat, aby si urvali kus.

Prodejce “prodělal” 166 tisíc (2kč na kuse je vejš) a může dát druhý kolečko. Takže po skončení akce se vrátí cena na normálních 16,90kč. Hrajeme poker, nekupujeme, zlevňuje se na 12,90kč. Lidi se můžou ušlapat, aby si urvali kus.

Prodejce neprodělal a ještě má na trhu produkt s vyhoněnou cenou, která se bere jako normální.

Důležité je v tomhle koloběhu to pomalé rotování. Pamět není sloní a jestli to stálo před měsícem před akcí 12,15,13 to si úplně všichni nepamatujou.

Tak na to koukejte, celkem to frčí, olma tak jede velký bomby

PCB: povrchová úprava OSP

OSP není lak nanesený na povrch mědi. Jedná se o chemický proces, který se naváže na měd a tak ji chrání.

Zajímavostí je, že průměrná tloušťka vytvořeného povrchu je 0,5 um a rovinnost povrchu je lepší než u ENIG (nikl+zlato).

Nevýhodou je průměrná ochrana proti korozi a skladovatelnost tak do půl roku.

A teď prakticky

PMD chemicals prodává například Procirc 9611 OSP.

Procesní linka vypadá takto, platí pro ponořování do kádí:

  1. chemické čištění mědi a aktivace 3 – 5 min
  2. oplach 1-2 min
  3. další oplach 1-2 min
  4. microetch (známe ze staršího blogpostu)
  5. zase oplach 1min
  6. 5% kyselina sírová 1 minuta
  7. oplach 1 minuta
  8. 30-60s v procirc 9611 sop
  9. oplach 1 min
  10. druhý oplach 1 min
  11. sušení

Ph se udržuje mezi 2,5-3,1, teplota 40-45 stC, káď se nebublá vzduchem, jen pohybem. Čerpadlo bez kovových částí musí mít filtr 10um. Ohřívače pokryté teflonem.

Při prvním míchání roztoku se přidává 3,7ml/L čpavku (ammonium hydroxide), pokud je výsledná tloušťka povrchu nízká, přidává se čpavek 0,5ml/L, pokud je moc velká přidává se kyselina mravenčí 1ml/L.

Udržování lázně

měří se toho mraky.

Aktivní složka:

0,5ml roztoku domíchat DI vodou na 100ml, změřit spektrofotometrem na 270nm, Using a quartz cuvette zero with DI water, Measure the absorbances. Tohle provést s kontrolním vzorkem a originální chemií. Dopočítá se doplnění 9611R.

Kyselost:

25ml roztoku + 50ml DI voda, nekolik kapek  phenolphtalein indikatoru. Titrovat 1N hydroxidem. Počet ml x 4.35 = % kyselosti.Udržuje se mezi 90-120%.

A ještě tam mají metodu jak měřit tloušťku výsledku. Na 3x5cm desku se nanese OSP, potom se deska hodí do 5% sírové, za 3 minuty vyndá. Změří se absorbace pro 270nm. A pak se vzorcem vypočítá tloušťka. Asi bych to vynechal s tím “něco tam je, a to stačí”.