Minulý týden se toho událo tolik, že nevím kde začít. Jak jsem avizoval, pracovně jsem odcestoval do Londýna. Mám plno rozmazaných fotek z mobilu, plno zážitků, asi to bude víc dílů.
Úterní ráno
Lehce vystreslej jsem se zresuscitoval kolem půl pátý ranní a jal se konat předletové přípravy. Hygiena, záchod, snídaně, n-násobná kontrola všech nutných dokladů, letenek atd. V pět už na mě čekal domluvený odvoz směr letiště. Dálnice skoro až za barák, takže to frčelo.[MORE]
Na letišti jsem už zůstal sám. Terminál 1 na Ruzyni je slušně veliká kráva. Chvíli jsem se rozdejchával, tápal halou, až jsem nakonec pochopil značení a dorazil k odletové tabuli. Tady jsem přečetl čísla budek pro check-in. To bylo v 6:50. U pultíku jsem nepochopil značení a stoupnul si do “fronty” buzines class ;). Za chvíli jsem už čekal v socka lajně. Tady na odbavení čekalo nějaký družstvo pádlařů, takže nikdo netušil jak odbavit pádla. A taky uber tlustá ženská na jezdícím sedátku. No nějak jsem těch 30 minut přežil a už jsem čekal další frontu na rentgenu. Tam to šlo hladce, nepípnul jsem. Dalších 15 minut čekání v odletové hale, před naloděním. A zhusta v 7:55 jsme začali couvat ze stojánky.
První let
Přikurtoval jsem se do sedačky a maximálně se snažil rozumět anglickému okolí. Nějak to moc nešlo, nebyl jsem přepnutej. Takže když kapitán něco povídal do repro tak to bylo takové “bla bla výška bude bla bla viditelnost dobrá bla bla”. Vedle mě seděl ostřílený manželský pár. Oba po dosednutí nafoukli svoje polšářky, dali klapky na oči a usnuli. Letadlo mezitím zarolovalo k odletu. Pak pilot najel na hlavní dráhu a už to svištělo. Chvíli jen lechtal motory a pak to sešlápnul. Zrychlení mustangu je proti tomu hovno. Trochu nečekaně mě to zamáčklo do sedačky. Za chvíli buch a byli jsme ve vzduchu. Tam mě už nic moc netrápilo, až na ty turbulence, když jsem koukal jak se třepe celý křídlo. Tfujtalbl. K jídlu byla docela hnusná bageta se sýrem a čímsi. K tomu zmrzlej pomerančovej džus. Přišlo mi divný, že je všechno takový nafouklý. Ale to tím tlakem. Po cestě bylo dost mraků, takže nuda. Na desátou jsme zakroužili párkrát nad pevnivou a dosedli. Vyhrabal jsem se z letadla. U výstupní kontroly jsem si všimnul, že tahle země je hodně multi-kulty. Žádné problémy nenastaly a teď stačilo počkat na kolegu z kanclu. Než dorazil, trochu jsem šmajdal po terminálu pět. Taková gigantická pixla ze skla a betonu. Hodně pěkný. Jestli se mi Praha zdála veliká, tak tohle bylo kurva velký. Navigační systém mají zmáknutý na jedničku a i naprostý retard (já) je schopen cokoliv najít. Doma by se mohli učit. Budova má několik pater, výtahy a tak. Nervozita byla pryč, letecké odpanění proběhlo úspěšně. Teď nějak udejchat tu english. Ale to bude v dalším díle.
