… kořenům blogu. Nějak jsem v posledních měsících moc myslel na práci a úplně jsem zanedbával hlavní linii blogu. Takže pryč s prací, workoholismem. Vyrážíme na cyklovýlet. Plno praštěných cyklistů si jistě všimnulo, že začala Tour de France. Jo, voni sou to blázni největší, ale koukání na večerní sestřich mě vždycky pěkně naladí. A o víkendu to nebylo jinak. Mám extra letní formu a kilometry jen naskakují. V neděli jsem vyrazil do nových teritorií. Měl jsem v plánu hodně zábavy, kopce, lesa a přibližně 100km na nějakých šest, sedm hodin.[MORE]
Po modré
Jako obvykle jsem se dokodrcal na začátek lesa (30km) a už jsem cítil, že dneska to bude trápení. Foukalo, nejelo to. U lesa už to bylo lepší, začal jsem u každé odbočky váhat, kam se vydat, jestli klasickou trasu, prověřenou, nebo radši zahnout do neznáma a zkusit něco nového. Tak jsem před Vrbatovým Kostelcem zahnul na zelenou turistickou a už to začalo. Kolo jsem sice musel vytlačit pár set metrů do kopce, ale to co jsem objevil bylo do zlatého fondu místní sjezdové nabídky. Úzká, slušně rychlá, pěšina podél zábradlí, s nějakými těmi schody, jednou pekelnou vracečkou (málo místa a zábradlí – na brzdy) no celkově jsem byl nadšenej. Na vrcholu kopce jsem se zorientoval, abych věděl jak se na začátek toho nového trailu dostat.
Pro začátek dobré. Sice jsem to tlačil nahoru, ale i to se počítá. Pak jsem pokračoval po značce a v nenápadném lese jsem narazil na značku nějakého závodu. Po ní jsem chvíli jel. Viděl jsem mrtvého krtka a chcíplou lyšku a pak už jsem to uviděl. Ostružinami zarostlý začátek nádherného technického sjezdu. Musel jsem to jet pomalu, velmi pomalu, ale i tak to byla zábava. Příště to už pustím, to je jasné. Tahle záležitost končí v podstatě na náměstí a odtud už je to volba jednoduchá. Stačí přejet do Ležáků a odtamtud vede několik značek a jedna cyklostezka. Moc krásná destinace. Já se vydal na Krásný. Po cestě jsem mrknul na rozhlednu, kde bohužel nějaký šílenci pořádali svatbu. Ve třiceti stupních, bleh.
Odtamtud už naprosto plynule po žlutých puntíkách manitu závodu, šupky na zmrzku do Slaťiňan. Co jsem ale měl tušit, a netušil, byla totální, myslím totální kalamita veškerého lesa. To jsem si dal. Nejdřív to vypadalo, že to nějak objedu, potom obejdu a pak prolezu. Sedřenej jak horník, vláčejíc kolo na zádech jsem se proklestil několika kilometry polomů. Dvakrát jsem stihnul chytnout klacík do předního kola. Samozřejmě zmrzlina se nekonala, fronty jak na banány za totáče, tak sem plynule pokračoval směr Chrudim. To se ukázalo býti dobrou volbou. Hned za přejezdem jsem dojel dvě nadupaný bajkerky z Kolo pro život a ty mě svižně vyvezly až do Chrudimi. Musim říct, že mimo asfalt jim to teda moc nejelo, trochu připosraný, já tam zatáčky řežu na smrt. Na asfaltu jsem naopak dostával čočku. V nohách nějaký ten stokilometr a tak udržet tempo byla dřina. Full není chrtí stroj, ten zabíjí veverky ve sjezdech.
Nudná silnice do Pardubic nebyla zas tak nudná, foukal vítr do zad a tak se jelo naprosto klidně, nízký kadence. No a pak jsem najednou píchnul. Nebo ne-píchnul, prostě zadní se vypouštělo. Dojel jsem k první odbočce, nafouknul do tvrda a pokračoval. A tím bylo zalepeno. Konec příběhu. Fotky ukazujou nějaké ty hlavní čísti nových trailů a něco z polomu. Howgh.
jedenáct z deseti bajkerů doporučuje tekutinu proti píchnutí. zaručeně funguje a všední píchnutí zacelí jedna báseň. velké díry neumí
