report ze závodů

Na dnešní neděli vycházel první pardubický MTB maraton. Řekněme, že si pod pojmem maraton představuji poněkud více než jen 45km dlouhou trasu na totálně placaté rovině v blízkém okolí mé oblíbené kuňky. I přesto jsem se rozhodl podívat se, jak borci machrují na hlubokém písku a neohroženě překonávají jediný kopec v okolí.[MORE]

Před startem

Start byl na 11 hodinu. Tak jsem mohl regenerovat po včerejším soukromém výletu, kdy jsem byl obhlídnout trasu MTB Manitou bla bla bla, abych se podíval, kde je padlej jakej strom. Sobota byla extrémně teplá (26) a bezvětrná. To neděle vypadala jinak. Už při snídani jsem si všimnul, že venku sice slunce svítí značně, ale fouká studený vítr. Na balkóně jsem potvrdil, že je hnusně: vítr, zima. Nasadil jsem plnou výstroj, podzimní dres a vyrazil pomalu směr kuňka. Začátek nebyl nic moc, cítil jsem dost včerejšek a protivítr mi taky nedělal radost. Nakonec jsem to nějak přetlačil a na parkoviště, kde začínal závod jsem se rozhodl vyjet zadem, přes písečnou cestu (od Rábů) skrz les – červená značka? Tam jsem se konečně nakopnul a v písku si užíval. Tudy povede trasa, to je krásný úsek, doufám, že tu někdo padne :)

Na parkovišti se sjelo přes třista zuřivých bajkerů. Tohodle blbnutí se nehodlám účastnit, dát tři stovky za terén, který znám lépe než svůj pokoj. Chvíli jsem postával a čekal na start. Círka čtyři minuty před startem nějakému chudákovi bouchla guma. Nepotěší. Pak se to rozjelo. Tož jasné, první ze startu zmizeli profíci. Za nimi pak následovali ostatní. Od nadupaných hobíků, přes trekysty až po recesisty a završovali to sváteční jezdci. Konvoj zmizel do západního lesa, kde se trasa motala po žluté. Tuhle část jsem moc nekoukal, je to samá rovina, cesty pěkně rozkoňované a docela prašné. Ještě předtím v zaváděcím okruhu si vyšlápli kuňku v jižním svahu za motorizovaným doprovodem. Já si počkal u kuňkoschodů, až dorazí všichni zpět a dají sjezd od parkoviště, kolem vilek, směr stezka, po zelené. To bylo jiné pokoukání. Většina to drtila dolů na plno, ale našli se i tací co vydatně brzdili. Není se čeho bát. V 60km/h se pískové cesty promění v asfalt. Sám tam jezdím taky naplno.

Po sjezdu dolů se zase vrátili o pár set metrů zpět na vrstevnici. Padlý strom některé závodníky slušně rozohnil. Následovala smyčka po místních pěšinkách, někdo by řekl singletrack :) . A potom už jen výjezd na parkoviště a druhé kolo. Jo tak nějak. Prostě závod za všechny prachy. 5km zaváděcí okrum a 2x20km hlavní okruh. Začal jsem se nudit a zkratkama jsem si sjel k Nouzům, kde v lese vedla trasa a čekal jestli to někdo nezvládne na kořenech a písku v zatáčce. Kromě několika nedobrždění nic. I když projížděli kolem spíše amatéři, žádná zábava nebyla.

už mě to nebaví, končíme

Vrátil jsem se na kuňku a na severním svahu chvíli koukal jak se chudáci závodníci po travnatém svahu šplhají nahoru a zase sjíždí zpět. Podlě mě, nejhnusnější část. Tady jsem viděl konečně pěknej pád a taky špuntík. Tamtudy nejezdím ani já nahoru. Když už jsem byl na kuňce, vyjel jsem si nahoru a zadem sjel dolů. Za svůj život jsem tu už byl minimálně tisíckrát. Nabral jsem směr domů stejnou cestou jakou jsem přijel. V pískové cestě u ohrady jsem chtěl koukat jak si kdo poradí s pískem, ale nevydržel jsem a radši jsem si jel sám zablbnout do písku. Po cestě do Rábů jsem trhnul nějakého závodníka, jsem dobrej, a pokračoval jsem klasika domů. Závod tím pro mě skončil.