Tag: london

Londýn, retrospektivně, 3.část

Dneska vytáhnu jen ty největší perly ze středy a čtvrtka a finíto.

Takže středa

Ráno jsem prošrábul oči před šestou. Dal sprchu a naprosto úžasnou snídani, ala all-inclusive english. Tousty, klobásy, fazole, mafiny, vše. Tam jsem narazil na nějakou Češku. Byla nějaká zpruzená českou vládou a pořád o tom mlela. Obsluhující byla sympatická Maďarka. Po super naládování jsem vzal mapu a vyšel do Hydeparku. Tam jsem civěl na veverky, obešel park a vrátil se směr práce. Tam se nic moc nedělo, rutinna, oběd jsem úspěšně vykonal v indickém buffetu (=sežer co můžeš).[MORE] Úplě jiné chutě a vynikající. Do šesté večerní zbývalo už jen kousek. Podivuhodně se mi přes noc přepnul mozek na english :) a dokonce jsem vnitřně skládal věty anglicky. Ta okolní kultůra působí rychle. Viděl jsem v centru jednoho pravého bikera. Jinak žádný zázrak.

Hned z práce jsem vyrazil metrem až k Tower Bridge, kde jsem zahájil večerní exkurzi města. Nasát atmosféru a pokochat se. Před mostem jsem narazil na obchod s cyklo, kde měli bohužel zavíračku. Jinak hodně slušný ceny. Většinou 30-40% levnější jak u nás. Pak jsem se motal od památky k památce, dělal rozmazaný fotky. Narazil jsem na tesco obchod s samooblužným placením. Krásný. Když jsem se motal kolem gigantický katedrály (st.P), tak se mě jedna místní slečna zeptala, jestli nevím kde bych našel “cosi”. Hej, jako sorry, ale to jako fakt netuším. Můžeme mrknout do mapy, já nejsem místní. Usmála se a pokračovala dál. Asi jsem se svojí brilantní větou (souvětím!) nezapůsobil :). Ožralých turistů jsem moc nepotkal. To není jak v Praze.

Celkově jsem nachodil víc jak šest hodin městem, křížem krážem všechny důležitý destinace. Dokonce jsem zašel na exkurzi do Tate Modern, ale bohužel, místní bodyguard mi velmi polopaticky oznámil, že se koná soukromý večírek a jestli nemám pozvánku, že smolík. Tak teda smolík. Po půlnoci jsem dorazil do hotelu, naprosto utahanej. Chcíp!

A čtvrtek

Ráno jsem vstal v pět hodin, místního času. Natáhnul běžezké hadérky a vyrazil do parku. Tam jsem hodinu a půl kroužil všemožně. To jsem napsal v samostatném článku. Celý den jsem byl jak na trní. Přecijen, odlétám. Před šestou večení jsem dorazil do odletové haly T5. Týpek u bezpečnostího vstupu si mě nejdřív měřil a pak mě vykázal. Hmm. Říkám si, průser. Tak jdu k informacím a tam vidím. Let zrušen. Tak takovejhle pocit jsem v životě ještě neměl. Co teď? V kapse pár liber, mobil vybitej. Kompletně v prdeli. Později jsem vyslech informace o zrušených 17 letech do celé Evropy. Fajnové. Kdybych věděl co mě čeká. Dalších 6 hodin jsem si vystál,vyseděl, vyležel frontu na British Airways infomace, kde mi velice slušně vysvětlili co se stalo, dali mi lístek na autobus, zařídili hotel a přerezervaci letenky. Když jsem trčel ve frontě stihnul jsem pokecat se všemi evropskými zeměmi. Když kolem chodili informátoři totálně jsem na jedný vyhořel. Asi tak třikrát se mi snažila něco svojí podivuhodnou britštinou sdělit, bohužel pro mě, použila nějaké zakuklené časové spojení a bůh ví co vlastně chtěla. Pak teda pochopila a zeptala se:” vy nevíte co dělat?” Já:”NE!” Ona:”tak čekejte ve frontě dál.” Lehce po půlnoci jsem přecpaný z večeře v hotelu usnul. Opravdu dlouhatánský den.

Pátek

Odlet byl kurva brzo, takže v pět jsem už byl vzhůru, snídal jsem a pak pelášil na autobus. Tentokrát terminál dva. Letím s ČSA. Zapeklitě jsem na informací podal dotaz, kam jako mám jít, když mám v ruce rezervačku. Moje otázka naprosto odrovnala obsluhu, která by si zasloužila nakopat do prdele. Jako informace žádný nedávali. Zvládnul jsem to. Z letadla si jen pamatuju výbornou českou housku s rozpečeným eidamem a jogurt. Pak jsem to nějak prochrápal. Tenhle prodloužený den nebyl vůbec špatný. Zkusil jsem zase jinou kuchyni, klasičtější snídani s cereáliemi. Celkově paráda. Musím se tam zase vrátit. Běhá se tam výtečně a jídlo taky parádní.

Londýn, retrospektivně, 1.část

Minulý týden se toho událo tolik, že nevím kde začít. Jak jsem avizoval, pracovně jsem odcestoval do Londýna. Mám plno rozmazaných fotek z mobilu, plno zážitků, asi to bude víc dílů.

Úterní ráno

Lehce vystreslej jsem se zresuscitoval kolem půl pátý ranní a jal se konat předletové přípravy. Hygiena, záchod, snídaně, n-násobná kontrola všech nutných dokladů, letenek atd. V pět už na mě čekal domluvený odvoz směr letiště. Dálnice skoro až za barák, takže to frčelo.[MORE]

Na letišti jsem už zůstal sám. Terminál 1 na Ruzyni je slušně veliká kráva. Chvíli jsem se rozdejchával, tápal halou, až jsem nakonec pochopil značení a dorazil k odletové tabuli. Tady jsem přečetl čísla budek pro check-in. To bylo v 6:50. U pultíku jsem nepochopil značení a stoupnul si do “fronty” buzines class ;). Za chvíli jsem už čekal v socka lajně. Tady na odbavení čekalo nějaký družstvo pádlařů, takže nikdo netušil jak odbavit pádla. A taky uber tlustá ženská na jezdícím sedátku. No nějak jsem těch 30 minut přežil a už jsem čekal další frontu na rentgenu. Tam to šlo hladce, nepípnul jsem. Dalších 15 minut čekání v odletové hale, před naloděním. A zhusta v 7:55 jsme začali couvat ze stojánky.

První let

Přikurtoval jsem se do sedačky a maximálně se snažil rozumět anglickému okolí. Nějak to moc nešlo, nebyl jsem přepnutej. Takže když kapitán něco povídal do repro tak to bylo takové “bla bla výška bude bla bla viditelnost dobrá bla bla”. Vedle mě seděl ostřílený manželský pár. Oba po dosednutí nafoukli svoje polšářky, dali klapky na oči a usnuli. Letadlo mezitím zarolovalo k odletu. Pak pilot najel na hlavní dráhu a už to svištělo. Chvíli jen lechtal motory a pak to sešlápnul. Zrychlení mustangu je proti tomu hovno. Trochu nečekaně mě to zamáčklo do sedačky. Za chvíli buch a byli jsme ve vzduchu. Tam mě už nic moc netrápilo, až na ty turbulence, když jsem koukal jak se třepe celý křídlo. Tfujtalbl. K jídlu byla docela hnusná bageta se sýrem a čímsi. K tomu zmrzlej pomerančovej džus. Přišlo mi divný, že je všechno takový nafouklý. Ale to tím tlakem. Po cestě bylo dost mraků, takže nuda. Na desátou jsme zakroužili párkrát nad pevnivou a dosedli. Vyhrabal jsem se z letadla. U výstupní kontroly jsem si všimnul, že tahle země je hodně multi-kulty. Žádné problémy nenastaly a teď stačilo počkat na kolegu z kanclu. Než dorazil, trochu jsem šmajdal po terminálu pět. Taková gigantická pixla ze skla a betonu. Hodně pěkný. Jestli se mi Praha zdála veliká, tak tohle bylo kurva velký. Navigační systém mají zmáknutý na jedničku a i naprostý retard (já) je schopen cokoliv najít. Doma by se mohli učit. Budova má několik pater, výtahy a tak. Nervozita byla pryč, letecké odpanění proběhlo úspěšně. Teď nějak udejchat tu english. Ale to bude v dalším díle.

English, pičo

A než začně víkend, musím zablogovat jednu významnou událost v mém malém skromném životě. Nějak se to semlelo a v práci se rozhodli, že jsem vhodný kandát (něco jako kandidát) na pozici “poletíš do Londýna, oni ti tam něco vysvětlej a ty si to zapamatuješ, bude se to hodit”. Bude to výlet krátký, pracovní, ale stejně se na něj těším. Na misku vah jsem musel položit obavu z kvality mojí angličtiny (ou jee) a především určitá nejistota z naprosto samostatného odletu, letu, cestování. Já moc na navigaci nejsem a dělat něco poprvé je vždycky trošku ruská ruleta. Jak to tak vypadá, nebude moc času. Naházet věci do báglu, čapnout letenku a frrr na Ruzyni. A pak už “jen” se nějak dostat do sídla firmy v UK. Simple. No uvidíme. Provedl jsem průzkum google maps a říkám “kurva drát”, to město je gigantický. 500km metra. Kdyžtak se doptám ;), nervózní jsem z toho celého už teď.

A po hříchu, protože mi to naruší sportovní plány, chtěl bych si s sebou vzít boty a zaběhat si v Londýně. Hmm hmm. Do Hydeparku to budu mít pár kilometrů. A jeden večír tam určitě budu. Aspoň desítka by mohla bejt. Nebo kolem Temže. Wiiihaaa.