Tag: londyn

Na kordy rekordy

Teploty klesly proklatě nízko, šum léta zmizel a nastala pravá chrchlavá zima. Ta česká typická, vlhká, větrná a bohužel dešťivá. Z krásných podzimních výletů na kole se stalo ranní mučení a noční sprinty mezi kapkami deště. Ach. Běhání je taky těžký. Je to hodně na mozek. Pokaždé se přemlouvat. Nemám problém každý den zaběhnout svoji desítku, ale vylézt z tepla, to je přemlouváního. Běh ve tmě je ovšem zážitek a když je zrovna úplněk a jasná obloha, nikde nikdo, jen krajina, les, klid, to je nádhera, tlukot srdce, šustění bot po cestě…

Na sportlajfu jsem konečně pořídil běhací trenýrky, nanomateriál a stříbro. Jsou extratenký, neshrnují se, běhají hezky a taky nestudí. Pár dní na to jsem se kapánek nastydnul, když jsem zcela neuváženě běhal po venku nalehko. Možná v tom sehrál svoji roli trochu alkohol. Každopádně už v pondělí jsem věděl, že bude rýma a tak dále. Ani to mě nezastavilo a ještě než mě to srazilo, jsem si zaběhal nové rekordy do deníčku.

Slyšte! Desítku jsem zlepšil výrazně. Aktuální čas 51:04. Řekl jsem si, to dáš, tak jsem to dal. Na konci jsem už trochu chcípal, ale decentně. Minulý týden jsem za pět dnů naběhal 60km. Taky pěkný kousek. Bylo relativně hezky. A jako poslední! jsem už jen krůček od zaběhnutí 1500 pod 6 minut. Do vánoc to dám, né že né. Už umím kilometr pod 4 minuty, nově jsem zkoušel intervaly za 3:30/km. Je to hukot, pro mě. Četl jsem blog nějakého běžce důchodce (v dobrém) a trochu tam povzdechnul, že se mu 40min/10km zdá hodně. Achh. Sprinterem nebudu.

V Prosinci zase navštívím Londýn a už z toho docela stresuju. Zaběhat si musím, ale hlavně, chtěl bych nějaké boty. Tyhle mě nedělají na dlouhé trasy nejlíp. Musím nakoupit, jaro se blíží, forma přichází a maraton se už klepe!

Svátek sportu

Metr u konce stříhání. O víkendu konečně vyrazím na sportlife. Tentokrát nejedu na slepo a musím toho oběhnout (a nakoupit) docela hodně. A možná víc než na cyklo část se těším na tu fitnes. Nutně musím rozšířit šatník o další funkční trika. Mám kritický nedostatek lehkých věcí na běhání. Snad budou nějaké slevy. Začal jsem se zaměřovat na věci se stříbrem. Je to mnohem lepší pro údržbu. No a především, jedna z mála akcí na které nebudou chlastači, kuřáci, lemráčcci a podobný společenský kvality.[MORE]

Běh v mechově

Tak nějak jsem opomněl zablogovat letošní největší běžecký zážitek. Před 14 dny jsem si v mechově celou jednu hodinu běhal s Milošem Škorpilem. Naprosto super člověk, jeho běžecký styl byl naprosto dokonalý. Úplně mě to namotivovalo. Bylo to takové pokecání při běhání. Jen jsme si povídali, on nám předával některá moudra a cesta plynula. Nádhera. S podivem se na běh sešlo, tuším pět lidí, a statisticky vzato, ufo, běhající slečna. No prostě úkaz. Taky mi změřili došlap a ukázalo se, že to není tak špatný, mírná pronace, na každé noze jinak. Každopádně doporučili boty s kontrolou došlapu v patní části. Ten týden, jsem zvládnul naběhat skoro padesátku.

Návrat do Londýna

A aby těch dobrých zpráv nebylo málo, před Vánoci se chystám opět navštívit Londýn, tentokrát na víkend a chci si to užít, na krev. V plánu, kromě běhání, mám především nákup levných běžeckých trik a když se mi to bude finančně rentovat, tak i nákup nového páru bot. Něco na ten letní maraton musím mít. Průměrně se tam ceny tohodle sortimentu pohybují o 40% levněji plus ty jejich cenový akce. Ráj. Dokonce se na prodejně dají boty zaběhat na páse. No jo, těším se.

Londýn, retrospektivně, 2.část

Tak teda stál jsem v třípatrový hale letiště a čekal na kolegu, kterého sem nikdy neviděl a ke všemu měl spoždění. Naštěstí, láska na první pohled a už jsme se hrnuli do metra. V mozku zuřil krutý boj českých buněk s anglickejma. Ale docela jednostranná záležitost. Metro mají mrňavoučký. Když jsme zajeli do díry, tak začalo neskutečný vedro. A když se v jednom tunelu najednou souprava zastavila, tak to bylo teda něco. Horko, stěny nějakych deset čísel od vagonu, jako že mi malé prostory nevadí, tady jsem měl fakt nahnáno.[MORE] Pak už si jen pamatuju jak pracuju na nečem… neni důležité.

Pak, kolem třetí odpolední (CZ čas) se šlo na oběd. Už jsem vážně chcípal. Od brzkého rána vzhůru, 4hodiny spánku a bez jídla. Hned bych hodil čelo, ale nešlo to. Na jídlo jsme šli do nedalekého žracího centra. Byla zde ulice hustě osázená restauracema. Úplně všechny kategorie jídla. Zašli jsme do činského buffetu. Bufet totiž znamená, že zaplatíte paušál a můžete sežrat cokoliv chcete. Jooo, to je moje gusto. Asi jsem byl dobrá atrakce. Všichni se ládovali masem a já si na talíř naskládal několik druhů příloh a pár kousků masa. To jsem teda ještě dvakrát zopakoval, ale stejně jsem byl divnej. Většinou se jí jenom maso. Cenově nějakých 6 liber i s pitím.

Do večera jsem už odpočítával hodiny, poobědová únava byla ještě větší. Záchranou se stal jakýsi firemní kafomat, kam se zeshora strkaly pytlíky a zespoda to vytejkalo uvařený. hi-tek hračka. Napěněný kakao nebo kapučino chutnalo výtečně. Když bylo padla, tak mě kolega vytáhnul do centra na nějaký to jídlo :). Vlastně nejvíc si pamatuju z výletu jídlo. Šli jsme to do centra pěšky, tak jsem si mohl prohlédnout Piccadilly Circus v noci a podobné místní atrakce. Skončili jsme v jakémsi místním stejkhausu. Vypadalo to tam jako ve Východočeském divadle, ale s barovým pultem a bez závěsů :). K večeři byl nějaký kus vzácného bifteku s lehkou oblohou a hranolky. Maso lahoda. Před, při a potom jsem ochutnával místní nabídku piva. Klasické pivo mají hnusné, tmavé je tmavé a jablečné chutná jako mošt smíchaný s bohemkou. Jako poslední chod přinesla obsluha takový čokoládový ohřátý zákusek se šlehačkou a čokoládou. To bylo extražrádlo. Na to bych si zašel znova. Nebyl ale čas.

Pak jsem se s kolegou rozloučil a sám, statečně vyrazil domů. To bylo kolem půlnoci. Fakt hustá je stanice metra s výtahy. Chvíli jsem to nedůvěřivě pozoroval než jsem se rozhodl zkusit místní vertikální atrakci. A pak jsem už vysednul ve stanici u hotelu. Bohužel, jak byla tma, tak jsem nějak nemohl najít hotel a půl hodiny jsem pobíhal uličkama a hledal dírku do hotelu. Každá ulice vypadala stejně, já měl trochu vypito a hlavně jsem neměl adresu hotelu. Nakonec jsem teda našel. Uff. Dal jsem sprchu a lehnul. Chvíli jsem ještě čuměl na bednu, kde zrovna frčela kriminálka. V angličtině to docela šlo. Vypadalo to, že jsem konečně přepnul. Rozumnět už mi nedělalo problém. Jen mě z toho bolela šiška, jak jsem celý den motal kolečkama v mozku. Zítra jdu ráno na obhlídku běžecké trasy.

Londýn vs. běh

jak to mají se sportem

Tak šup šup, musím rychle sepsat všechny myšlenky. Čas letí. Jak jsem avizoval, týden v Londýně jsem omezil běhání a využil tu dobu k regeneraci. Přesto jsem propašoval v baťohu běžecké součástky. Po příletu jsem se byl podívat do [MORE] Hydeparku jak to tam vypadá. No a vypadalo to tam hodně dobře. Tak jsem další den, ještě za tmy (5 ráno), vstal, prokřupal kosti a vyrazil směr park. Bydlel jsem cca 3km od parku. Už po cestě jsem potkával různé běhající zombie v různém stádiu zničení. Celé město je slušne prošpikované cyklostezkama a uzoučkejma silničkama, takže sportovat se tu dá i ve městě. Je to ale samej beton. A kolo je tu adrenalinovej sport. Bajkery jsem žádný neviděl. Je to placka.

V parku

Samotný park je velkej jako kráva. To vám wiki potvrdí. Mě hned po ránu zaujalo velké množství jezdců na koni, běžců kvanta a cyklistů. Podivohodné je, že nikdo nejezdí tam, kde se nesmí. Chvilku jsem pozoroval šrumec a protahoval svoje kopýtka. U mapy jsem odhadem vybral trasu. Potom jsem počkal, až poběží někdo kolem a přidal jsem se na stíhací jízdu. Okolní běžci hodně zvyšují motivovanost. Teda až na toho, co mě předběhnul a měl jednu nohu chromou. Různě jsem se klikatil parkem, tempo držel hodně mírně cca 6min/km. Kvanta veverek, různý ptáci a kachny, jeden památník vedle druhýho. Bylo se pořád na co koukat, takže jsem za chvilku měl odběhnutou 90minutovku. Zavítal jsem i do sousední kensintonské zahrady a zpět kolem vody. Běhání je tady hodně na pohodu. Potkal jsem tu plno borců různý výkonostní kategorie. Jeden z těch mnoha měl na sobě parádní adidas běžecký triko. Chtěl jsem si ho pořídit, ale doma se mi tak trochu vysmáli, jak si můžu kupovat letní model na podzim. Tak teda nic.

Když už byl čas mírným tempem jsem se vydal zpět k hotelu. Po cestě nakoupil banán, ovoce mají nějaký drahý, a doklusal až do pokoje. Naprosto úžasný zážitem. Unavený jsem byl spíše méně, takže to tak vidím na 15km max. Pak už jen sprcha a do práce.

Až se zase objevím v Londýně, určitě první věc, kterou podniknu, bude běhání v parku. Narazil jsem i na plno zajímavých obchodů se sportovním/cyklo prodejem a ty ceny, po přepočtu vycházejí hodně dobře. Tedy sedný běžecký týden jsem naběhal pouhých 20km a nějakých dalších 20 nachodil.

English, pičo

A než začně víkend, musím zablogovat jednu významnou událost v mém malém skromném životě. Nějak se to semlelo a v práci se rozhodli, že jsem vhodný kandát (něco jako kandidát) na pozici “poletíš do Londýna, oni ti tam něco vysvětlej a ty si to zapamatuješ, bude se to hodit”. Bude to výlet krátký, pracovní, ale stejně se na něj těším. Na misku vah jsem musel položit obavu z kvality mojí angličtiny (ou jee) a především určitá nejistota z naprosto samostatného odletu, letu, cestování. Já moc na navigaci nejsem a dělat něco poprvé je vždycky trošku ruská ruleta. Jak to tak vypadá, nebude moc času. Naházet věci do báglu, čapnout letenku a frrr na Ruzyni. A pak už “jen” se nějak dostat do sídla firmy v UK. Simple. No uvidíme. Provedl jsem průzkum google maps a říkám “kurva drát”, to město je gigantický. 500km metra. Kdyžtak se doptám ;), nervózní jsem z toho celého už teď.

A po hříchu, protože mi to naruší sportovní plány, chtěl bych si s sebou vzít boty a zaběhat si v Londýně. Hmm hmm. Do Hydeparku to budu mít pár kilometrů. A jeden večír tam určitě budu. Aspoň desítka by mohla bejt. Nebo kolem Temže. Wiiihaaa.