Zavírání cyklosezóny 2007

S koncem březence jsem zavřel starou cyklosezónu a počátkem dubna otevřel novou. Bylo na čase pohlédnout do minulosti a zhodnotit uplynulý rok. Nedávno jsem odhadoval, že stihnu do konce března najezdit deset tisíc. No tak se nestalo. Bez pár drobných jsem končil s devíti tisíci. To víte, byla zima. Víkendy pršelo nebo ještě hůř sněžilo a to se moc jezdit nechce. Takže jsem jen odjížděl do práce a zpět. V inverzi žádnej medík, spíš kafíčko.[MORE]

Těžko uvěřitelné, ale na kole jsem odjezdil víc než autem a ještě ke všemu na fullovi. To už je nadprůměrný hobby výkon. Vzorek pneumatik už je notně ošoupaný a není radno se pouštět do většího bordelu. Mohu jen vzpomínat na adrenolinové zážitky z Brna, okouzlující výjezdy na Seč a nebo každoroční družení bajkerů v Praze. Uff. Už aby bylo léto, teplo. Zima na bajku byla hnusná, ale zároveň jiná, zajímavá, občas kouzelná, občas k nasrání. Nějaký ty pěkný pády jsem stihnul. A opravdu musím potvrdit, že na zledovatělé silnici se jezdit nedá. Naštěstí všechny parakotouly byly perfektně provedené.

A jak se teďka zvedla teplota a začalo svítit, jooo, to mě to táhne ven. A letošní sezóna bude vyjímečná, lepší, rychlejší (jako reklama). Protože jsem zimu neproležel, mám parádní kondici a nemusím čekat do léta na formu. Forma bude ještě lepší než předtím. Takže jakmile dovolí počasí, udělám si z práce menší/větší výlet a obdivuju krásy bajkování. Od té doby, co mám na baťohu nášivku ČEMBA, je to ježdění o poznání lepší – placebo efekt. To mi celkově zvyšuje kondičku a kilometry jen naskakují. Ale za množstvím kilometrů se nežemu. To v žádným případě. Radši mám zážitky a novinky.

Víkendový maraton – první letošní

O víkendu jsem zabrousil do zcela neprobádaných končim. Podle mapy jsem si vytipoval modrou značku z Chrastě. Potom směr Hlinsko a vrátit se někudy kolem Manitou trasy. Do Chrastě jsem se dodrncal po silnici, pro zahřátí a pak to přišlo. Začalo to nenápadně takovou lesní širokou cestou. Tam mi byla sice zima, po převlečení a nakrmení jsem pokračoval dál. Široká cesta se začala měnit, klikatit lesem a nakonec jsem skončil na parádním, listím popadaném singlíku, který mě vystřelil až kamsi. Na fotkách jsem se snažil zachytit kvalitu. Moc se to nepodařilo.

Vše jsem zakončil párádní téměř horskou etapou modré značky, kde nebyla nouze o brod, semtam lávečka a průjezdy natěsno. Finále bylo ve sjezdu, který jsem sice nedal, ale až budou nové gumy, mlask. Byl jsem z toho tak moc pěkně naladěný, že zbytek dne jsem zasněně jezdil po krajině a přemýšlel, jak ten proklatý sjezdík zdolat. U vysílače na Krásným, jsem byl už prošitej a tak jsem zvolil směr domů. Manitou byl teda extra blátivý a dokonce nějaký prasata to tam rozjezdili traktorama, tak to bylo něco. Občas to vypadalo, že utopím kolo. Ale nestalo se. S prvotřídní vrstvou bláta jsem se prohnal Pardubicema a zamířil k domovu. Tachometr zaznamenal 106km za necelých 6 hodin. Doma jsem úplně vychcípnul. Už se těším na další výkend, až tam zase vyrazím.