Oprava vidle

Možná to už budou dva roky, co jsem pořídil od firmy Fox základní model pružinový vidlice Vanilla R. Stála nehorázný prachy, ale na druhou stranu funguje přesně tak jak požaduju. Teď když jsem ji přehodil na fulla a v létě jí provětral po Beskydech už má naježděno pořádně.

A tak jsem se rozhodl, že je čas nechat si udělat kompletní repasi. Zaslouží si to. Tomuhle předcházelo několikaměsíční dokončování starého kola na zimní provoz. Abych měl na čem jezdit. Náhradní, záložní herka. Tak jsem odeslal vidlici do Písku k autorizovanému servisu. A mezitím jsem jezdil na tý neodpružený herce, s tvrdým sedlem, nefunkční vidlicí. [MORE]Tfuj tajbl. Nejhorší týden, co jsem moh zažít. Naštěstí se vidla po necelém týdnu vrátila a já zase jezdím. Celá tahle sranda s výměnou gufer, molitánků, oleje atd stála bratru více jak dva tisíce. Holt monopol. Ale s tím jsem počítal. První projetí na nově složeném a dokonce vyčištěném celopéru byl famózní. Vidlice subjektivně chodí lépe, bere ještě víc. Kolo přes díry tak krásně plave. Ten týden mě naučil čeho si vážit. A pevnej rám to není.

Než vidle dorazila stihnul jsem aspoň rozebrat ložiska všechno pěkně vyčistit a namazat na novou sezónu. Z návodu na internetu jsem kolem čepů navlíknul O-kroužky a tím snížil zabordelení – no uvidíme. Teď mám ještě v plánu vyrobit na spodní uchycení čepů malinký blatníček, protože kola tam naházej neskutečný množství bordelu.

Výlet se Zuzkou – Brno

Už to bude skoro 14 dnů co jsem navštívil o víkendu v Brně jednoho studenta a spolu jsme trochu zajezdili místní MTB atrakce. Trošku to trvalo, něž jsem sepsal zážitky. Musel jsem napsat skript na nahrávání obrázků do blogu. Přes sftp je to vopruz, a to nepočítám tu práci, při vytváření náhledů. Teďka jen uploadnu soubor, nastavím rozměry a je vymalováno.[MORE]

Sobota

Zpět k výletu. Vše začalo v sobotu ráno, kdy jsem zbalil potřebný vybavení a odjel na naádro. Ranním rychlíkem jsem se dokodrcal na hlavák do Brna. Následovala cesta směr Řečkovice. No co bych povídal. Pěkně hnusná cesta. Já nabalenej jak do -10 stupňů, venku už pařilo slunce a čekal mě několikakilometrový rovný úsek a do kopce. Na bajkovou akci jsem zakoupil nový gumy ať to pěkně jede. Časem se o nich trochu rozepíšu.

Ve vlaku se moje kolo vezlo s několika balíky s radioaktivním obsahem. Doufám, že mi nesleze lak, případně vlasy. Kolo ozářeno v 7:16 východoevropského času :)

To už na mě čekal Pavel. Proběhla nějaká snídaně a příprava trasy. Proaktivně s využitím nejmodernější technologie GPS. Já naplnil vak, namazal vlka … klasická příprava. A vyrazili jsme. Nějak nemám moc fotek z týhle části, no ale vím, že jsme si to zamířili na vysílač nad Brno. Ve 12 hodin jsme byli u něj. To byla ta oddechovější část dnešní trasy. Udělal jsem taky pár fotek mojí hlavy z ruky. Ty ksichty jsou super. Bylo vedro. Trochu větrno, ale žádný déšť. Za zmínku stojí vyhlídka S.K. Neumanna. Kde jsem provedl pár fotek nepublikovatelné kvality a chosal se nejzajímavějším pohledem z vyhlídky co jsem zatím viděl. Místní jistě potvrdí. Potom jsme pokračovali kamsi do lesů. Kde jsme dali brutální sjezd. Alespoň v mém měřítku. Já si to pěkně užíval a trochu jsem to přehnal s rychlostí a z nenadání se rovinka změnila v klesání jak sviňa. Do půlky to vypadalo dobře, v druhý části i přes snahu brzdit to ne a ne zpomalit. Párkrát jsem měl parádní adrenalinovej pocit, že sebou seknu do těch šutrů. Dokonce jsem se už viděl jak letím přes řidítka a v duchu jsem přemýšlel co si zlomím a dodřu. Úplný zastavení času. Vše běželo pomalu a pak cvak. Byl jsem za tím. Srdce aspon 200 tepů, nohy rozklepaný. V tomhle stavu jsem ještě potkal strom, kterej nechtěl uhnout z cesty. Na poslední chvíli jsem se o něj jentak lehce opřel ramenem. Zážitek na celej den. Nikdy více. Kdybych to tam položil, tak by to bylo špatný. A moc. Vidle ukázala, že umí taky plnej rozsah. Kvalita! :)

Víc toho nevím o tom kudy a kam jsme jeli. I přes moderní GPS navigaci jsme se moc hezky ztratili. Improvizací jsme to dotáhli domů. Vím jen, že jsme to hnali kolem nové letištní haly. Moc pěkná architektura. Potom celým centrem Brna, přes náměstí (zvláštní ztvárnění) a zase ten hnusnej rovnej úsek do Řečkovic. A kopec. Círka to dalo k 80km. Převýšení značné. Oproti domácím podmínkám.

Stihli jsme ještě nákup v místním X patrovém globusu. Kde jsem si dal párky v rohlíku a nakoupil regenerační žrádlo!

neděle

Po vydatném spánku jsem dožral co se dalo. Defakto jsem do sebe pohřbil jednu celou nutelu a vydatne zapijel vodou. Vyborně váže vodu a svaly se rychle plní glykogenem. Jasný, že bych dal radši nějaký koktejl s gainierem, ale tohle je taky dobrý. Po dohodě pro dnešek GPS zůstane doma. V plánu jsou brodíky západně od Brna. Aby to nebyla taková námaha, čekal na nás vlak do Náměšti nad Oslavou.

V duchu ranního rozjetí jsme dali cestu na nádro smrtelným tempem. Já byl sice v háku, ale na tacháči ke čtyřítce. Ve vlaku jsem byl splavenej jak kůň. Toť k mírnému začátku. No a konečně vysvětlím, kde jsem potkal Zuzku z nadpisu. Když jsme po hodině jízdy vysedli v Náměšti, hnedka jsem ji uviděl. Můžete jí vidět na fotce zleva. To bylo círka v 9:40. Odsud jsme se po červený motali do Velký Bíteše a neomylně mířili k údolí bílého potoka. Směr modrá značka. Bílý potok je zdejší velká atrakce plná mnoha brodíků. Je jich určitě víc jak desítka a některé jsou veeelmi hluboké. Potopit náby žádný problém. Pavel mě trochu vystrašil, když si mobil schoval do neprodyšného pytlíku. Jakoby čekal povodeň. To jsem ještě netušil jak úžasný je projíždět jeden brodík za druhým. Občas jsme předjeli vřískající turisty a topící se bikerky. No krása. V botách voda, krása. Po dvanácté hodině jsme dorazili na bikerské poutní místo. Šmelcovnu. Tam jsme namazali řetězy, dali půllitr kofoly a buřty.

Druhá část dne byla jen obyčejná šlapačka až k brněnský přehradě. Kde jsem zažil podruhé uchvacující pocit. Na vysluněném břehu, u skal projíždět schody a skály. No nádhera. Labůžo. Bikerky taky labůžo :) Dojmy z týhle trasy ani neumím sepsat. Od přehrady to bylo už městem kousek. Všude plno lidí. Pár fotek a konec.

ještě domů

Čekala mě ještě šťavnatá cesta na vlak. Brutální protivítr a vlak, kterej mi málem ujel. Potom ještě, když jsem přesedal mezi vlakama, tak mě nevzali do rychlíku a tak jsem dojel spěšňákem. Vlastní vagón. Víkend za pět hvězdiček. Zkazit se mi to snažili český dráhy, ale nedal jsem se.