Dneska jsem se rozhodl napsat něco ze zákulisí mého pracovního procesu. Už nějaký ten rok dělám programátora pro britskou společnost. Jméno není dúležité, stejně ji u nás nikdo nezná. Takže si celý dny sedím v kanclu, datluju do kompu a při tom si všímám, že i tahle profese má určité zákonitosti, schválnosti.
[MORE]
#1
Když mám složitý problém, stačí zajít na záchod a řešení vždy vymyslím. Stačí vlastně odejít od kompu a nápady se sypou. Bohužel čím je menší pravděpodobnost, že si řešení poznamenáte, tím lepší řešení přichází.
#2
Těsně než usnu, vždy přijdu na řešení problému a nebo ještě lépe, vynaleznu novou a naprosto geniální funkcionalitu. Samozřejmě, že počítač už neběží a zvedat se taky nechci.
#3
A prozatím poslední objev. Vždy když mám v mozku geniální myšlenku, konstrukci, algoritmus, tak se mi chce děsně srát a prostě musím běžet na mísu. Čím větší myšlenka, tím větší nutkání. A na míse platí pravidlo jedna, takže většinou geniální myšlenka je ještě víc zgeniálněná :) a po příchodu ke kompu téměř nerealizovatelná.
Dodatek
Teď například dělám vlastní XML skin Loader pro Compact Framework v .NETu. Myšlenka byla na začátku jednoduchá. Mohl bych napsat nějakou pomůcku, abych nemusel komponenty naklikávat, ale mohl je dynamicky generovat z definičního souboru. Z toho se vyklubal XML soubor. Potom následovala myšlenka, že by těch souborů mohlo být více – jednotlivé obrazovky v PDA. Z toho už nebylo daleko ke skinování. Od toho rychle přisel nápad na podporu různých rozlišení a natočení podle skinu. To vše musí zaštitovat vlastní logovací a debugovací knihovna. Vracíme se k dynamickým komponentám. Ze začátku to byl obrázek na pozadí. Potom přišel klikací obrázkový buton. Následoval transparentní label, dynamický timer, textbox, klikací area. Vše završilo rozhraní pro registraci eventů pro callbacky při akci. Všechno se muselo promítnout v nastavení XML.
A tak z několikahodinové práce, je bezmála měsíc kvalitního kodérství. Vychrlil jsem užásné množstvé tříd a rozhraní. Celé to samozřejmě není u konce. Nápady stále přicházejí. Je ale jasné, že žádný projekt nevypadá na první (ani druhý, třetí) pohled tak veliký, jak ve skutečnosti je