Zima je za námi a pavouci utěšeně rostou. Žerou, svlíkaj se a rostou. Krmení jsem skladoval na balkóně, kde v nízkých teplotách živé žrádlo netrpělo. Bohužel to už je pryč, červíci začali smrdět a hnít. Jídlo není. Na Velikonoční pondělí jsem rozhodl, že zkusím zajít na louku za město a možná chytnu nějaké kobylky nebo něco takovýho.[MORE]
Nejdřív jsem plánoval ploštice, takový červený malý mrchy, ale po nich ani památka. Kobylky taky žádný. Prohlídka nesekané louky nevypada moc živě, teda až do chvíle, než jsem objevil nějaký druh pavouka, slušných rozměrů a určitě i prvotřídní chuti. Nasbíral jsem asi pět kousků a našel jsem i pár ploštic. Cestou domů jsem horlivě přemýtal, jak to vlastně ti pavouci mezi sebou mají, když se budou žrát navzájem. Je to kanibalismus nebo není. Vlastně to není stejný druh pavouků a možná to tímpádem nevadí. Něco jako běloch žeroucí černocha. Tohle přirovnání není moc přesné. Potom mě napadlo, člověk požírající opici. To už je lepší. Opice je ze stejné větve jako člověk, ale přitom rozdílný. Jenže opice je blbá a člověk není. To v přirovnání k pavoukům by znamenalo, že krmný pavouk bude tupej a krmící bude chytřejší. To se ale neukázalo. Když jsem hodil pavouka do terárka nic se nestalo. Čekal jsem smrtelný boj, ale můj pavouk si vůbec nevšímal toho druhého. A to po něm chodil. To jsem nečekal a tak jsem začal trochu zasahovat pinzetou. Trochu jsem zmrzačil kořist a vyhecoval mého pavouka. Párkrát provedl výpad a vždy se postavil do hrůzostrašného obraného postoje. Krása.
Můj druhý pavouk reagoval naopak agresivně a jakmile zjistil, že má v terárku kámoše, začal vykopávat ze zadečku chloupky. Nakonec jsem oběma vnutil krmivo a ti jej spokojeně za odpoledne sežrali. Potom jsem ještě opakoval krmení, do vyčerpání pavouků-krmňáků. Ploštice se nesetkaly s úspěchem. Pavouk je úplně ignoroval. Nechal je dělat si co chtěly. To by nebylo moc bezpečné a tak jsem ploštice odebral. Asi mají nějakou obranu.
