Skočit si na tandemu jsem si chtěl splnit od té doby, co jsem přestal být tlustý prase. Tedy přesněji od doby, kdy jsem začal žít život a užívat si ho. Nesedět u bedny.
V pondělí 18.4 jsem se rozhodl, že chci skočit a protože venku byla vlna veder, bylo třeba jednat rychle. V úterý jsem už měl zamluvené místo v letadle na sobotní skok v 9 hodin.
Sobota
Probuzení na sedmou, extrakce střev, minimální snídaně (moudré rozhodnutí) a rychlá cesta do Kolína. Vyplnit papír, zaplatit (akce 2900Kč / průměrný plat 20kkč hrubého), nasadit kombinézu, podívat se na video a začít. Po videu si mě převzal statný skokan Honza, který[MORE] měřil o dvě hlavy víc a byl specializovaný na “zátěž” do 100kg. Fakt sympaťák. Na tandemu nějakých 3300 seskoků. Tak jsme si to ještě jednou na sucho prošli (jako ty instrukce) a hned potom jsme vyrazili k letadlu na testování. Zavěsil jsem se, ukázkově se prohnul, abych netvořil vzduchu bariéru :-). Potom ještě nácvik nohou pro přistání. A šup do letadla. Po nás se tam ještě nacpalo dalších 16 lidí. Čtyři prvoskokani, k nim tandemáci a nějaký ty kameramani, akrobati a tak. Prostě plno.
Pak zahučely motory a letadlo vzlétlo. Nevím za kolik, ale docela rychle jsme vystoupali do 4 kilometrů. Baráčky velikosti hlaviček sirek. No a začalo se vyskakovat. Připoutat. Musim říct, že to je fakt pevný. Potom už jenom jediná instrukce: “ať se děje co se děje, drž banán!”. Banán je poloha pro volný seskok prostě. No, tak v tu chvíli už jsem věděl, že sranda fuč, že se bude vysedat. Tandem-řidič sebou škubnul a už jsme padali. První vteřina byla neskutečná. Takový géčka jsem ještě nezažil. Hlavou mi letělo miliony myšlenek, co všechno se právě posralo. Po chvíli houpání, se to celé stabilizovalo, šofér vypustil stabilizační padáček a já si mohl začít užívat.
Prakticky to vypadalo tak, že jsem sotva dýchal, strašně krátce, adrenalin. Ani jsem u toho nemohl řvát. Zdálo se to jako vteřina a už slyším, že budeme otevírat. V tom letu jsem stihnul dávat jen palce nahoru. Na nějaké vyplazování jazyku, jako na instruktážním videu nebylo pomyšlení. Pomalý škub nás začal brzdit. Rozkládal se padák. No chvíli to divně šustilo a už jsem si představoval, že se zamotal, tandempilot omdlel a já to budu muset odříznout a celé odřídit. Ale naštěstí, to jen prostě dlouho trvá, než se to rozbalí. Potom to s námi škublo směrem rozbalenýho padáku a pak už klid. V 1500 metrech začala kochačka. Kopal jsem nohama jak malý děcko a konečně jsem mohl začít řvád nadšením.
Tak si tam chvíli létáme, a pilot, že jako uděláme pár těch piruet. No fíha. Jak nemám rád řetízkáče, tak tohle byl úplný megasimulátor řetízkáče. Začal se mi zvedat kufr. Měl sem si vzít kinedril. Příště, ano!, příště si ho radši vezmu :-) Asi tak v 800 metrech jsme museli výrazně klesnout, a tak jsme dělali 5 celých otoček, slušný točky, to vám povidám. Krása, nádhera. Nakonec zatočit nad letištěm, zamávat čumilům a šup na zem. Úplně hlaďoučký přistání. Asi tak jako bych spadnul na zem z 10cm. Fakt. Při tom posledním otočení jsem myslel, že všechny na parkovišti zebliju. No naštěstí, pro ně, nebylo z čeho, nebyla snídaně.
Kupodivo, ani zima nebyla, adrenalin pořádně zahřeje, po cestě svítilo sluníčko, takže taky dobrý. Ten začátek, po výskoku bych si odpustil, zbytek přežije každej. Prostě splněnej sen z TODO listu. Další v pořadí je “samostatný seskok”. Ovšem tam mě limituje čas a taky peníze.