oslava Dne Země

Nepochybuju, že jsem uplná lama, ale to co se mi stalo teďka na kole, převyšuje moje očekávání. Nedávno jsem se byl podívat jak bajková elita zvládá XC závod na Kunětické hoře. To vám povídám, mě to tak naladilo. Do toho ještě začalo svítit sluníčko, teplíčko a tak.[MORE]

Tak jsem si vyrazil na Kuňku, že teda vyzkouším jak se to má jezdit a projedu si pěkně trasu na plný pecky. Vše šlo hladce až do tý doby, než jsem se na schodech rozšlapal a bez výrazného brzdění jsem projel přes všechny schody. A pak to přišlo. Stačilo na posledním schodě nadskočit a pokračovat dál. Jo, ale to mi nikdo neřekl, že kurva se to rychle všechno hejbe, že nebude moc času na to naskočení. Takže jsem prostě poslední schod prvotřídně proletěl po předním kole. Z toho se rázem (kdo by to čekal) stalo salto. Kolo někam zmizelo a já místo prvotřídně provedého salta s dopadem na nohy jsem provedl takzvaný placák s dopadem na ksicht.

Naštěstí dost pochytaly brejle, takže jsem měl odřený ksicht od půlky nosu, rozsekanej ret a trochu bradu. Helma netknutá. K tomu ještě nějaké ty oděrky na rukách a nohách. Prostě luxus. V nemocnici mi to statečně (pro mě) očistili skalpelem a zašili. Hm. To už to bylo nechutně nateklý. Druhej den jsem zjistil, že mě bolí pěkně vzpřimovače kolem hlavy, takže jsem zhusta energii pochytal. Naštěstí žádná zlomenina. Na kole jsem polamal blatnik a decentroval zadni (nechapu) kolo. To bude fajn.

Musím si dávat pozor. Jezdit jako prase by se nemělo. Potom se člověk potká s fyzikálními zákony a … je vymalováno. Ksicht se mi oloupal. Celá tahle akce mě stála 90kč u lékaře plus nějakých sto penězí za centrování. Bolest – k nezaplacení – a taky nějaké ty zkušenosti.