Věnku trošku přituhlo. Když jsem se dneska probudil a koukám na teploměr tak -18 a nějaké drobné. To je poprvé. Moje poprvé. Mrazivá premiéra. Najednou mnou projela vlna absolutního štěstí, čistá radost, chemie se mi v mozku úplně zbláznila. Začal jsem po pokoji hledat ty nejlepší kousky zimního oblečení, abych konečně mohl vyrazit. Natlačil jsem na sebe všechny zimní hadříky (všechny mají v méně winter, artic, freeze a pod) a nasednul jsem. Skoro hodinu jsem se toulal krajinou v -18 a nakonec zakončil v práci. Trošku jsem měl studenější nohy a ruce, ale celkově nádhera. Hlavně svítilo luxusní sluníčko. I běžkaře jsem potkal a předjel. No asi si mysleli co nejsem za kreténa. V televizi varování před infarktem z mrazů a já blbnu na kole.
Category: Kolo
Samozřejmě můj koníček nemůže zustat bez vlastní kategorie. Tady je snůška nesmyslů z bikerského pohledu.
Cyklostatistika 2008 (aktualizováno)
Dnešním postem si trochu nahoním ego a co hlavně, uložím si pro budoucnost výsledky mé výkonosti. Až budu starej důchodce, abych si vzpomněl, že jsem vlastně byl slušně nadupanej, a třeba se budu chtít překonat. Nechci bejt lemra zavřená ve starobáku. S kolem až do rakve. Dá-li zdraví bude to ve vysokém věku.
[GRAPH|oldclass|MTB nalítaný kilometry|Duben-květen (km a čas)]
duben|květen|červen|červenec|srpen
1109{1109km za 59h}|1314{1314km za 66h}|1257{1257km za 56h}|1421{1421km za 66h}|1477{1477km za 69h}
[/GRAPH]
Jak je vidět z grafu, tendence vzestupná, tempo strhujíci a průměrná rychlost do nebe stoupající. Né vážně. Jsem nadmíru spokojenej. Docela se vydařilo počasí. Pěkné víkendy. Takže jsem mohl hodně jezdit maratonský tratě (100+km). A myslím, že na to že stíhám pracovat a toho času na kolo moc není, je to hodně slušný. K tomu všemu se musí připočítat fakt, že vše odježděno na fullovi s 2” gumama (a více) se slušnou porcí terénu. Za ty čtyři měsíce pět měsíců, jsou cca 2200km dojíždění do práce. Ostatní je zábava až do morku kostí. Jezdím pro zábavu.
Srpenec byl ve znamení uzavírání sezóny. Kupodivu se počasí zadařilo, až na jeden víkend, kdy byl totální marast a nedalo se vyjet. A další víkend jsem stihnul kalbu, takže všehovšudy nadprůměrný měsíc. Další měsíce už budou v dešti, zimě a tmě. A to vlastně aktivně běhám.
Příhody z kola #1
Skončila dovolená, je potřeba začít dřít v práci. A proto přináším plno nových zažitků, vědomostí a keců, které musím v blogu zveřejnit.
Řidiči jsou paka
Než teda začnu, chtěl bych předem prohlásit, že se cítím dostatečně inteligentní a silničně zručný a dopravní pravidla mi nedělají naprosto žádný problém.
To si takhle jedu domů z práce. Za zády západ slunce, v nohách jen málo kilometrů. Jedu každodenní trasou, znám tedy úplně všechny místa, záludnosti a tak dále. Přijedu ke klasické křižovatce (vedlejší kříží hlavní). Já jsem na vedlejší a jedu zase na vedleší, rovně. Rozhlídnu se, levá, pravá, po hlavní nic nejede. V tu chvíli se naproti přižene [MORE]SUVčko a začne blikat, jako že odbočuje a zastaví. Čeká až přejedu. Vyhodnotím situaci a šlapu do pedálu. Mám přednost. No co ale se nestane. Ten kokot v SUVčku vystartuje a jede na mě. Neprovádí manévr vjetí do křižovatky, regulérně odbočuje. Tak to zašlápnu, protože nechci bejt na sračky (přednost většího). To jsem ale neměl dělat. Bo ten debil v autě najednou ma plnou hubu keců, klaksonu a světel, co že to jako mrdám po silnici, když neznám pravidla.
Vyhodnocení
Je to až s podivem, jak jsou někteří lidi dementní a neumějí se vžít do cizí situace. Až mě budou seškrabovat ze silnice, už mi nějaký silniční zákon nepomůže. A tak i když budu mít přednost, vím že ji mám, stejně si budu hlídat, jestli nějakej kokot mě nechce zabít. Ze stejnýho důvodu koukám jestli někdo náhodou nevyjede z jednosměrky, případně když mám zelenou jestli někdo nebude chtít překonat červenou.
Svatoušek na silnici nejsem, to teda ne, chodníky, stopky i jednosměrky jsem už párkrát za život ignoroval. Ale nikdy nedělám náhodný, nečitelný pohyby. Ať každej vidí, co chci udělat a mohl na to reagovat. A tak nějak očekávám od ostatních to samý. Třeba blikání před křižovatkou, jooo, to bych občas ty řidiče fakticky nakopal. Nebliká a zahejbá a já na křižovatce stojím jak vyhoněnej čůrák
Návrat ke kořenům…
… kořenům blogu. Nějak jsem v posledních měsících moc myslel na práci a úplně jsem zanedbával hlavní linii blogu. Takže pryč s prací, workoholismem. Vyrážíme na cyklovýlet. Plno praštěných cyklistů si jistě všimnulo, že začala Tour de France. Jo, voni sou to blázni největší, ale koukání na večerní sestřich mě vždycky pěkně naladí. A o víkendu to nebylo jinak. Mám extra letní formu a kilometry jen naskakují. V neděli jsem vyrazil do nových teritorií. Měl jsem v plánu hodně zábavy, kopce, lesa a přibližně 100km na nějakých šest, sedm hodin.[MORE]
Po modré
Jako obvykle jsem se dokodrcal na začátek lesa (30km) a už jsem cítil, že dneska to bude trápení. Foukalo, nejelo to. U lesa už to bylo lepší, začal jsem u každé odbočky váhat, kam se vydat, jestli klasickou trasu, prověřenou, nebo radši zahnout do neznáma a zkusit něco nového. Tak jsem před Vrbatovým Kostelcem zahnul na zelenou turistickou a už to začalo. Kolo jsem sice musel vytlačit pár set metrů do kopce, ale to co jsem objevil bylo do zlatého fondu místní sjezdové nabídky. Úzká, slušně rychlá, pěšina podél zábradlí, s nějakými těmi schody, jednou pekelnou vracečkou (málo místa a zábradlí – na brzdy) no celkově jsem byl nadšenej. Na vrcholu kopce jsem se zorientoval, abych věděl jak se na začátek toho nového trailu dostat.
Pro začátek dobré. Sice jsem to tlačil nahoru, ale i to se počítá. Pak jsem pokračoval po značce a v nenápadném lese jsem narazil na značku nějakého závodu. Po ní jsem chvíli jel. Viděl jsem mrtvého krtka a chcíplou lyšku a pak už jsem to uviděl. Ostružinami zarostlý začátek nádherného technického sjezdu. Musel jsem to jet pomalu, velmi pomalu, ale i tak to byla zábava. Příště to už pustím, to je jasné. Tahle záležitost končí v podstatě na náměstí a odtud už je to volba jednoduchá. Stačí přejet do Ležáků a odtamtud vede několik značek a jedna cyklostezka. Moc krásná destinace. Já se vydal na Krásný. Po cestě jsem mrknul na rozhlednu, kde bohužel nějaký šílenci pořádali svatbu. Ve třiceti stupních, bleh.
Odtamtud už naprosto plynule po žlutých puntíkách manitu závodu, šupky na zmrzku do Slaťiňan. Co jsem ale měl tušit, a netušil, byla totální, myslím totální kalamita veškerého lesa. To jsem si dal. Nejdřív to vypadalo, že to nějak objedu, potom obejdu a pak prolezu. Sedřenej jak horník, vláčejíc kolo na zádech jsem se proklestil několika kilometry polomů. Dvakrát jsem stihnul chytnout klacík do předního kola. Samozřejmě zmrzlina se nekonala, fronty jak na banány za totáče, tak sem plynule pokračoval směr Chrudim. To se ukázalo býti dobrou volbou. Hned za přejezdem jsem dojel dvě nadupaný bajkerky z Kolo pro život a ty mě svižně vyvezly až do Chrudimi. Musim říct, že mimo asfalt jim to teda moc nejelo, trochu připosraný, já tam zatáčky řežu na smrt. Na asfaltu jsem naopak dostával čočku. V nohách nějaký ten stokilometr a tak udržet tempo byla dřina. Full není chrtí stroj, ten zabíjí veverky ve sjezdech.
Nudná silnice do Pardubic nebyla zas tak nudná, foukal vítr do zad a tak se jelo naprosto klidně, nízký kadence. No a pak jsem najednou píchnul. Nebo ne-píchnul, prostě zadní se vypouštělo. Dojel jsem k první odbočce, nafouknul do tvrda a pokračoval. A tím bylo zalepeno. Konec příběhu. Fotky ukazujou nějaké ty hlavní čísti nových trailů a něco z polomu. Howgh.
jedenáct z deseti bajkerů doporučuje tekutinu proti píchnutí. zaručeně funguje a všední píchnutí zacelí jedna báseň. velké díry neumí
Rychlost kočky
Experimentálním testem, jsem zjistil, že maximální rychlost k smrti vyděšené kočky, běžící po asfaltové silnici s mírným stoupáním <1% nepřekročí 35km/h. Tento test je platný pro zrzavobílou kočku a takochometr na mém kole
Kočku jsem protrénoval pekelně, ovšem co dneska ráno dokazovaly řidičky za volantem jsem zíral. Hned na první křižovatce od baráku mě málem při odbočování sundala felda. Já blbec ještě zastavím a dávám přednost odbočujícímu autu (mělo přednost) a najednou vidim jak si to řítí úplně na mě. Dobře to dopadlo. Ale adrenalin jak při sjezdu. A aby toho nebylo málo, ve městě mi do cesty vlítlo další auto. Řidička těžce ignorovala moji hlavní silnici. To nám to pěkně začíná.
oslava Dne Země
Nepochybuju, že jsem uplná lama, ale to co se mi stalo teďka na kole, převyšuje moje očekávání. Nedávno jsem se byl podívat jak bajková elita zvládá XC závod na Kunětické hoře. To vám povídám, mě to tak naladilo. Do toho ještě začalo svítit sluníčko, teplíčko a tak.[MORE]
Tak jsem si vyrazil na Kuňku, že teda vyzkouším jak se to má jezdit a projedu si pěkně trasu na plný pecky. Vše šlo hladce až do tý doby, než jsem se na schodech rozšlapal a bez výrazného brzdění jsem projel přes všechny schody. A pak to přišlo. Stačilo na posledním schodě nadskočit a pokračovat dál. Jo, ale to mi nikdo neřekl, že kurva se to rychle všechno hejbe, že nebude moc času na to naskočení. Takže jsem prostě poslední schod prvotřídně proletěl po předním kole. Z toho se rázem (kdo by to čekal) stalo salto. Kolo někam zmizelo a já místo prvotřídně provedého salta s dopadem na nohy jsem provedl takzvaný placák s dopadem na ksicht.
Naštěstí dost pochytaly brejle, takže jsem měl odřený ksicht od půlky nosu, rozsekanej ret a trochu bradu. Helma netknutá. K tomu ještě nějaké ty oděrky na rukách a nohách. Prostě luxus. V nemocnici mi to statečně (pro mě) očistili skalpelem a zašili. Hm. To už to bylo nechutně nateklý. Druhej den jsem zjistil, že mě bolí pěkně vzpřimovače kolem hlavy, takže jsem zhusta energii pochytal. Naštěstí žádná zlomenina. Na kole jsem polamal blatnik a decentroval zadni (nechapu) kolo. To bude fajn.
Musím si dávat pozor. Jezdit jako prase by se nemělo. Potom se člověk potká s fyzikálními zákony a … je vymalováno. Ksicht se mi oloupal. Celá tahle akce mě stála 90kč u lékaře plus nějakých sto penězí za centrování. Bolest – k nezaplacení – a taky nějaké ty zkušenosti.
Zavírání cyklosezóny 2007
S koncem březence jsem zavřel starou cyklosezónu a počátkem dubna otevřel novou. Bylo na čase pohlédnout do minulosti a zhodnotit uplynulý rok. Nedávno jsem odhadoval, že stihnu do konce března najezdit deset tisíc. No tak se nestalo. Bez pár drobných jsem končil s devíti tisíci. To víte, byla zima. Víkendy pršelo nebo ještě hůř sněžilo a to se moc jezdit nechce. Takže jsem jen odjížděl do práce a zpět. V inverzi žádnej medík, spíš kafíčko.[MORE]
Těžko uvěřitelné, ale na kole jsem odjezdil víc než autem a ještě ke všemu na fullovi. To už je nadprůměrný hobby výkon. Vzorek pneumatik už je notně ošoupaný a není radno se pouštět do většího bordelu. Mohu jen vzpomínat na adrenolinové zážitky z Brna, okouzlující výjezdy na Seč a nebo každoroční družení bajkerů v Praze. Uff. Už aby bylo léto, teplo. Zima na bajku byla hnusná, ale zároveň jiná, zajímavá, občas kouzelná, občas k nasrání. Nějaký ty pěkný pády jsem stihnul. A opravdu musím potvrdit, že na zledovatělé silnici se jezdit nedá. Naštěstí všechny parakotouly byly perfektně provedené.
A jak se teďka zvedla teplota a začalo svítit, jooo, to mě to táhne ven. A letošní sezóna bude vyjímečná, lepší, rychlejší (jako reklama). Protože jsem zimu neproležel, mám parádní kondici a nemusím čekat do léta na formu. Forma bude ještě lepší než předtím. Takže jakmile dovolí počasí, udělám si z práce menší/větší výlet a obdivuju krásy bajkování. Od té doby, co mám na baťohu nášivku ČEMBA, je to ježdění o poznání lepší – placebo efekt. To mi celkově zvyšuje kondičku a kilometry jen naskakují. Ale za množstvím kilometrů se nežemu. To v žádným případě. Radši mám zážitky a novinky.
Víkendový maraton – první letošní
O víkendu jsem zabrousil do zcela neprobádaných končim. Podle mapy jsem si vytipoval modrou značku z Chrastě. Potom směr Hlinsko a vrátit se někudy kolem Manitou trasy. Do Chrastě jsem se dodrncal po silnici, pro zahřátí a pak to přišlo. Začalo to nenápadně takovou lesní širokou cestou. Tam mi byla sice zima, po převlečení a nakrmení jsem pokračoval dál. Široká cesta se začala měnit, klikatit lesem a nakonec jsem skončil na parádním, listím popadaném singlíku, který mě vystřelil až kamsi. Na fotkách jsem se snažil zachytit kvalitu. Moc se to nepodařilo.
Vše jsem zakončil párádní téměř horskou etapou modré značky, kde nebyla nouze o brod, semtam lávečka a průjezdy natěsno. Finále bylo ve sjezdu, který jsem sice nedal, ale až budou nové gumy, mlask. Byl jsem z toho tak moc pěkně naladěný, že zbytek dne jsem zasněně jezdil po krajině a přemýšlel, jak ten proklatý sjezdík zdolat. U vysílače na Krásným, jsem byl už prošitej a tak jsem zvolil směr domů. Manitou byl teda extra blátivý a dokonce nějaký prasata to tam rozjezdili traktorama, tak to bylo něco. Občas to vypadalo, že utopím kolo. Ale nestalo se. S prvotřídní vrstvou bláta jsem se prohnal Pardubicema a zamířil k domovu. Tachometr zaznamenal 106km za necelých 6 hodin. Doma jsem úplně vychcípnul. Už se těším na další výkend, až tam zase vyrazím.
Oprava vidle
Možná to už budou dva roky, co jsem pořídil od firmy Fox základní model pružinový vidlice Vanilla R. Stála nehorázný prachy, ale na druhou stranu funguje přesně tak jak požaduju. Teď když jsem ji přehodil na fulla a v létě jí provětral po Beskydech už má naježděno pořádně.
A tak jsem se rozhodl, že je čas nechat si udělat kompletní repasi. Zaslouží si to. Tomuhle předcházelo několikaměsíční dokončování starého kola na zimní provoz. Abych měl na čem jezdit. Náhradní, záložní herka. Tak jsem odeslal vidlici do Písku k autorizovanému servisu. A mezitím jsem jezdil na tý neodpružený herce, s tvrdým sedlem, nefunkční vidlicí. [MORE]Tfuj tajbl. Nejhorší týden, co jsem moh zažít. Naštěstí se vidla po necelém týdnu vrátila a já zase jezdím. Celá tahle sranda s výměnou gufer, molitánků, oleje atd stála bratru více jak dva tisíce. Holt monopol. Ale s tím jsem počítal. První projetí na nově složeném a dokonce vyčištěném celopéru byl famózní. Vidlice subjektivně chodí lépe, bere ještě víc. Kolo přes díry tak krásně plave. Ten týden mě naučil čeho si vážit. A pevnej rám to není.
Než vidle dorazila stihnul jsem aspoň rozebrat ložiska všechno pěkně vyčistit a namazat na novou sezónu. Z návodu na internetu jsem kolem čepů navlíknul O-kroužky a tím snížil zabordelení – no uvidíme. Teď mám ještě v plánu vyrobit na spodní uchycení čepů malinký blatníček, protože kola tam naházej neskutečný množství bordelu.