Category: Kolo

Samozřejmě můj koníček nemůže zustat bez vlastní kategorie. Tady je snůška nesmyslů z bikerského pohledu.

Sport Life 2007

Nějak se mi to všechno pěkně seběhlo a já se dostal v poslední návštěvní den na brněnský Sport Life. Je to taková trojakce, cyklistika, fitness a svaly, karavany a lodě. Já si vlastně vyrazil jen a jen pro nálepku na rám ke stánku [LINK:cemba.cz;ČEMBA]. Jako bonus jsem naplánoval nějaký to kochání kolem kol. Že je součástí i něco víc jsem netušil.[MORE]

Sice jsem chtěl vstávat hodně brzo, ale naštěstí vlak jezdí každou hodinu, tak jsem se do Brna dokodrcal něco po desátý. Čekalo mě hustý sněžení, kupy sněhu. Na bráně jsem vypláznul stováka a už jsem to valil do stánku. Cena solidní a lidová. Hned jsem zamířil do cyklopavilónu a pár hodin očumoval kola. Teda jako pěkný, ale nic převratnýho. Ani jsem od toho nečekal něco extra. Zajímavější to bylo s místníma slevama. Mít u sebe hodně chechtáků jistojistě je všechny utratím. Koupil jsem nějakou tu potřebnou bižuterii u BBBček, jen pro dokončení zimáka. Ušetřil jsem si poštovný. Parádní ovšem byly slevy u Sensoru. Sice měli omezený výběr zlevněných věcí, ale dalo se vybrat. Tam jsem nechal hodně peněz. Ale ušetřil jsem oproti normálním cenám nechutně hodně.

Pak jsem si zašel do pavilonu streetařů či co a těch hopsálistů na překážkách. Na živo mazec největší. Slušný borci to sou. To už taky byl čas navštívit hlavní destinaci a zakoupit ty nálepky. K velké smůle už nálepky neměli, ale rozhodně jsem nepohrdnul reflexníma nášivkama. Na stánku jsem pokecal s bikerskou obslouhou a pokračoval jsem dál. Pak už jsem byl jak opařenej. Narazil jsem na ten fitness pavilon, kde mi na každém rohu nabízeli nějaký ochutnávky. To víte, jsem pořádnej nabušenec (samej sval) tak jsem zapadnul :))) Všude byly nějaký ty mučící stroje, relaxační udělátka, masážní blbosti. Taky se tu konala nějaká jóga a tak. No dalo se koukat. Obecně jsem byl překvapenej, čekal jsem, že tahle akce bude plná šlachovitejch cyklistů, ale opak byl pravdou. Když pominu běžné hostesky, všude se komíhaly bikerky, cyklistky, fanynky? a fitnesky. Bylo se na co koukat a tak dále.

Karavany ani lodě mě moc nezaujaly, nechci zrovna investovat milion do baraku na kolech. Co ovšem stálo za podívanou, byla živá cimbálovka. Strávil jsem u nich aspoň půl hodinky. Příjemný poslech. O jídlo se mi staraly různé bio a cerelálo-sušenky. U jednoho soukromníka jsem zakoupil takovej ten pytlík co po aktivaci začne hřát a vydrží tak 30 minut. Pak se musí uvařit. Parádní gadget. Pak jsem taky hodně času trávil v pavilonu outdooru. Les stanů mě sice nijak nezaujal, ale dalo se vidět hodně sněho hadříků, nějaký ty bundy, boty a podobně. Pro horolezce a lyžonadšence. Uprostřet stál jakýsi karavan, kde si člověk mohl zkoušet windstopperový bundy ve větráku jako prase. A nebo taky goretextky botky. Všechno se to motalo kolem firmy Gore. Já už windstopperku mám, tak jsem neměl co zkoušet. Už vím svoje.

Pak jsem ještě ledabile prošel znova kola, jestli jsem něco nepřehlídnul a pak už mazal na vlak. Kupodivu jsem se spěšňákem dostal domů za rovný 2 hodiny bez spoždění, což se o rychlíkách říct nedá.

Test: Redukce SD na CF[ENG]Review: adapter SD->CF[/ENG]

Na ebay je plno zajímavostí, pořídil jsem si čistě z pokusných účelů redukci z SD karty na CF slot od jisté firmy EagleTec za směšných necelých 200kč.

První vadou je podpora starých SD karet, tj do 2GB. Zapomeňte na SDHC velké a rychlé karty. Karta je tlustého formátu CF type 2. většinou nebývá problém. Druhá vada. Nefunguje jako disk na IDE. Vhodné tedy jen do foťáků. Co si budeme povídat, SD karty sou levnějsí a s redukcí by to mohlo bejt dobrá koupě. Není.

A teď poslední rána. Provedl jsem měření za použití karty v redukci a bez redukce a žádná sláva to není, na druhou stranu, výrobce deklaruje jen 1MB/s. Hodnoty jsou maximální.

[GRAPH||Rychlosti redukce SD->CF|čtení (MB/S) ]
bez redukce|s redukcí
17|6,6
[/GRAPH]

[GRAPH||Rychlosti redukce SD->CF| zápis (MB/S) ]
bez redukce|s redukcí
6,1|2,3
[/GRAPH]

[ENG]

I bought on ebay this gadget. Just for test and review, how quick adapter is. My brand new adapter is made by EagleTec company. I payd only 12$ including shipping to Czech Republic.

First, and biggest problem! Adapter support ONLY SD cards. SDHC card not working! Well, maximal size of card is only 2GB. Forgot any quick and big SDHC cards. Adapter is CF type 2. Second problem. Booting is not supported. Suitable only for digital camera

And last info. Speed. Well, I expected some better result, but manufacturer promised only 1MB/s. Speed is maximal!

[GRAPH||Adapter SD->CF – max speed |read (MB/S) ]
without adapter|with adapter
17|6,6
[/GRAPH]

[GRAPH||Adapter SD->CF – max speed | write (MB/S) ]
without adapter|with adapter
6,1|2,3
[/GRAPH]

[/ENG]

Vliv redukce SATA/IDE na rychlost disku[ENG]SATA/IDE adapter – how affect speed?[/ENG]

Koupil jsem na eBay zajimavou hračku. Redukci z IDE->SATA s možnosti SATA->IDE. Tedy obousměrná transparentní redukce. A provedl jsem nějaké testy.[MORE]Nehledě na cenu, která byla o mnoho menší než v Česku běžné jednosměrné. Podporuje SATA1, hot-plug, funguje jako slave. Krása. Chtěl jsem zkusit jaký vliv bude mít zapojení redukce mezi disk. Mám starší SATA disk, tak jsem ho protáhnul HDTachem a potom jsem na stejné konfiguraci připojil disk, ale přes redukci. Červeně je SATA disk připojen nativně, modře je SATA disk připojen přes redukci na IDE kanál. Jak je vidět, plusmínu chyba měření je vše naprosto shodné (nebo dokonce lepší :-/) , jen klesla burst rychlost do paměti, což je naprosto logické a je to dáno rychlostí rozhraní.

[ENG]

I bought on ebay another toy – gadget. Bi-directional adapter for IDE->SATA and of course SATA->IDE. For OS tottaly transparent. I made simple test/measure.[MORE] Adapater itself support SATA1, hot-plug, works as slave. Nice. I would like to known, how adapter affect speed. With HDTach I tested sata HDD directly – red graph and through adapter – blue graph. As you see, graps are almost equal.

[/ENG]

Brno a kolo, jistě…

Zážitky z Brna jsem měl pořád v hlavě a nemohl jsem se zbavit pocitu nekonečného znudění z neustálého ježdění po rovině. Cítil jsem, že mě kolo přestává bavit. Taky jsem si uvědomil, že nechci ve sjezdu zhynout býdnou smrtí. Možná můj pud sebezáchovy je silnej. Tak jsem začal pokukovat po kategorii lepších bajků, který mi umožněj přes moji neschopnost sjet každej kopec širokodaleko (rozuměj, Kuňku). Nějakej pořádnej tank. Představa by byla. Ovšem vždy je to otázka financí. Nový stroj: barva černá, tečka. Možná bych uvítal kombinaci s nějakou voskovou barvou, ale vždy matný lak. Nesnáším ty ošklivý lesklý mrchy. Jinak co se jízdných vlastností týče, radši XC stroj, ať se na tom dá taky jezdit. [MORE]

Už delší dobu jsem jen tak do vzduchu mluvil, že si nějakýho toho fullíka půjčím. Většina světových značek nabízí v rámci testovacích dnů svezení zdarma nebo za směšný poplatek. Tak proč to nezkusit. Nápad byl vcelku logický. Pujčím si fullíka v pořádných horách ať můžu porovnávat. A Brno se ukázalo jako dokonalá lokace. Trasu jsem už projel na pevňákovi, bude s čím srovnávat. Volba jednoznačně padla na GT stroj. Teď už jen zvolit ten správný den a vyrazit na celodenní testride. A ten den byl právě dnes.

Kolem desátý jsem dorazil na prodejnu, sepsal nějaký ty formality a převzal si mazlíka. Nastavení v servise provedli na jedničku. První metry byly neuveřitelný. Připadal jako bych řídil tank, co tank, boeing. Gigantická 71cm řidítka a hodně přes dva palce tlustý gumy. To byl pocit. Hnedka jsem pokouřil nějaký ty obrubníky. Neuvěřitelná houpačka. Zadní stavba chodila naprosto úžasně. Žádný mlácení se. Pěkně se “houpat”. Bohužel chvála na přední pružení žádná nebude. Celý dojem to dost kazilo. Zvyknul jsem si na žehličku foxku a tenhle vergl mi moc neseděl. V terénu to nebylo lepší, ale jezdit se to dalo i tak obstojně.

Vyrazil jsem na vysílač, na vyhlídku. No prostě stejná trasa. Paráda. I ten hustosjezdík, kde jsem minule málem rakvil se stromem jsem projel bez vetších potíží. Doslova očarován jsem z brzd. Juicy5 mají digitální chod. To mi naprosto sedí. Celou cestu mě znervózňoval představec na jeden šroub. Viděl jsem to každou chvíli urvaný. Aby toho nebylo málo. Měl jsem čas a zajel jsem si ještě na přehradu, kde jsem zdolal tu prima stezkočást. Pak jsem zakousnul klobásu a dotlacil se do obchodu. Mimochodem, klobása překvapila, chuť výtečná.

Odevzdal jsem bike v neporušeném stavu. Nakoupil nějaký blbosti co budu potřebovat na novej stroj a zajednal si samostatnej rám. Nejdřív to vypadalo bledě, že nic nebude, nakonec se prodejce slitoval a přislíbil, že černej rám sežene. Příští týden bude připraven k odběru. Mít ho na krámě, odvezl bych ho sebou. To čekání mě zničí. Peněženka se dostává do spirály. To je teprve začátek …

Výlet se Zuzkou – Brno

Už to bude skoro 14 dnů co jsem navštívil o víkendu v Brně jednoho studenta a spolu jsme trochu zajezdili místní MTB atrakce. Trošku to trvalo, něž jsem sepsal zážitky. Musel jsem napsat skript na nahrávání obrázků do blogu. Přes sftp je to vopruz, a to nepočítám tu práci, při vytváření náhledů. Teďka jen uploadnu soubor, nastavím rozměry a je vymalováno.[MORE]

Sobota

Zpět k výletu. Vše začalo v sobotu ráno, kdy jsem zbalil potřebný vybavení a odjel na naádro. Ranním rychlíkem jsem se dokodrcal na hlavák do Brna. Následovala cesta směr Řečkovice. No co bych povídal. Pěkně hnusná cesta. Já nabalenej jak do -10 stupňů, venku už pařilo slunce a čekal mě několikakilometrový rovný úsek a do kopce. Na bajkovou akci jsem zakoupil nový gumy ať to pěkně jede. Časem se o nich trochu rozepíšu.

Ve vlaku se moje kolo vezlo s několika balíky s radioaktivním obsahem. Doufám, že mi nesleze lak, případně vlasy. Kolo ozářeno v 7:16 východoevropského času :)

To už na mě čekal Pavel. Proběhla nějaká snídaně a příprava trasy. Proaktivně s využitím nejmodernější technologie GPS. Já naplnil vak, namazal vlka … klasická příprava. A vyrazili jsme. Nějak nemám moc fotek z týhle části, no ale vím, že jsme si to zamířili na vysílač nad Brno. Ve 12 hodin jsme byli u něj. To byla ta oddechovější část dnešní trasy. Udělal jsem taky pár fotek mojí hlavy z ruky. Ty ksichty jsou super. Bylo vedro. Trochu větrno, ale žádný déšť. Za zmínku stojí vyhlídka S.K. Neumanna. Kde jsem provedl pár fotek nepublikovatelné kvality a chosal se nejzajímavějším pohledem z vyhlídky co jsem zatím viděl. Místní jistě potvrdí. Potom jsme pokračovali kamsi do lesů. Kde jsme dali brutální sjezd. Alespoň v mém měřítku. Já si to pěkně užíval a trochu jsem to přehnal s rychlostí a z nenadání se rovinka změnila v klesání jak sviňa. Do půlky to vypadalo dobře, v druhý části i přes snahu brzdit to ne a ne zpomalit. Párkrát jsem měl parádní adrenalinovej pocit, že sebou seknu do těch šutrů. Dokonce jsem se už viděl jak letím přes řidítka a v duchu jsem přemýšlel co si zlomím a dodřu. Úplný zastavení času. Vše běželo pomalu a pak cvak. Byl jsem za tím. Srdce aspon 200 tepů, nohy rozklepaný. V tomhle stavu jsem ještě potkal strom, kterej nechtěl uhnout z cesty. Na poslední chvíli jsem se o něj jentak lehce opřel ramenem. Zážitek na celej den. Nikdy více. Kdybych to tam položil, tak by to bylo špatný. A moc. Vidle ukázala, že umí taky plnej rozsah. Kvalita! :)

Víc toho nevím o tom kudy a kam jsme jeli. I přes moderní GPS navigaci jsme se moc hezky ztratili. Improvizací jsme to dotáhli domů. Vím jen, že jsme to hnali kolem nové letištní haly. Moc pěkná architektura. Potom celým centrem Brna, přes náměstí (zvláštní ztvárnění) a zase ten hnusnej rovnej úsek do Řečkovic. A kopec. Círka to dalo k 80km. Převýšení značné. Oproti domácím podmínkám.

Stihli jsme ještě nákup v místním X patrovém globusu. Kde jsem si dal párky v rohlíku a nakoupil regenerační žrádlo!

neděle

Po vydatném spánku jsem dožral co se dalo. Defakto jsem do sebe pohřbil jednu celou nutelu a vydatne zapijel vodou. Vyborně váže vodu a svaly se rychle plní glykogenem. Jasný, že bych dal radši nějaký koktejl s gainierem, ale tohle je taky dobrý. Po dohodě pro dnešek GPS zůstane doma. V plánu jsou brodíky západně od Brna. Aby to nebyla taková námaha, čekal na nás vlak do Náměšti nad Oslavou.

V duchu ranního rozjetí jsme dali cestu na nádro smrtelným tempem. Já byl sice v háku, ale na tacháči ke čtyřítce. Ve vlaku jsem byl splavenej jak kůň. Toť k mírnému začátku. No a konečně vysvětlím, kde jsem potkal Zuzku z nadpisu. Když jsme po hodině jízdy vysedli v Náměšti, hnedka jsem ji uviděl. Můžete jí vidět na fotce zleva. To bylo círka v 9:40. Odsud jsme se po červený motali do Velký Bíteše a neomylně mířili k údolí bílého potoka. Směr modrá značka. Bílý potok je zdejší velká atrakce plná mnoha brodíků. Je jich určitě víc jak desítka a některé jsou veeelmi hluboké. Potopit náby žádný problém. Pavel mě trochu vystrašil, když si mobil schoval do neprodyšného pytlíku. Jakoby čekal povodeň. To jsem ještě netušil jak úžasný je projíždět jeden brodík za druhým. Občas jsme předjeli vřískající turisty a topící se bikerky. No krása. V botách voda, krása. Po dvanácté hodině jsme dorazili na bikerské poutní místo. Šmelcovnu. Tam jsme namazali řetězy, dali půllitr kofoly a buřty.

Druhá část dne byla jen obyčejná šlapačka až k brněnský přehradě. Kde jsem zažil podruhé uchvacující pocit. Na vysluněném břehu, u skal projíždět schody a skály. No nádhera. Labůžo. Bikerky taky labůžo :) Dojmy z týhle trasy ani neumím sepsat. Od přehrady to bylo už městem kousek. Všude plno lidí. Pár fotek a konec.

ještě domů

Čekala mě ještě šťavnatá cesta na vlak. Brutální protivítr a vlak, kterej mi málem ujel. Potom ještě, když jsem přesedal mezi vlakama, tak mě nevzali do rychlíku a tak jsem dojel spěšňákem. Vlastní vagón. Víkend za pět hvězdiček. Zkazit se mi to snažili český dráhy, ale nedal jsem se.

report ze závodů

Na dnešní neděli vycházel první pardubický MTB maraton. Řekněme, že si pod pojmem maraton představuji poněkud více než jen 45km dlouhou trasu na totálně placaté rovině v blízkém okolí mé oblíbené kuňky. I přesto jsem se rozhodl podívat se, jak borci machrují na hlubokém písku a neohroženě překonávají jediný kopec v okolí.[MORE]

Před startem

Start byl na 11 hodinu. Tak jsem mohl regenerovat po včerejším soukromém výletu, kdy jsem byl obhlídnout trasu MTB Manitou bla bla bla, abych se podíval, kde je padlej jakej strom. Sobota byla extrémně teplá (26) a bezvětrná. To neděle vypadala jinak. Už při snídani jsem si všimnul, že venku sice slunce svítí značně, ale fouká studený vítr. Na balkóně jsem potvrdil, že je hnusně: vítr, zima. Nasadil jsem plnou výstroj, podzimní dres a vyrazil pomalu směr kuňka. Začátek nebyl nic moc, cítil jsem dost včerejšek a protivítr mi taky nedělal radost. Nakonec jsem to nějak přetlačil a na parkoviště, kde začínal závod jsem se rozhodl vyjet zadem, přes písečnou cestu (od Rábů) skrz les – červená značka? Tam jsem se konečně nakopnul a v písku si užíval. Tudy povede trasa, to je krásný úsek, doufám, že tu někdo padne :)

Na parkovišti se sjelo přes třista zuřivých bajkerů. Tohodle blbnutí se nehodlám účastnit, dát tři stovky za terén, který znám lépe než svůj pokoj. Chvíli jsem postával a čekal na start. Círka čtyři minuty před startem nějakému chudákovi bouchla guma. Nepotěší. Pak se to rozjelo. Tož jasné, první ze startu zmizeli profíci. Za nimi pak následovali ostatní. Od nadupaných hobíků, přes trekysty až po recesisty a završovali to sváteční jezdci. Konvoj zmizel do západního lesa, kde se trasa motala po žluté. Tuhle část jsem moc nekoukal, je to samá rovina, cesty pěkně rozkoňované a docela prašné. Ještě předtím v zaváděcím okruhu si vyšlápli kuňku v jižním svahu za motorizovaným doprovodem. Já si počkal u kuňkoschodů, až dorazí všichni zpět a dají sjezd od parkoviště, kolem vilek, směr stezka, po zelené. To bylo jiné pokoukání. Většina to drtila dolů na plno, ale našli se i tací co vydatně brzdili. Není se čeho bát. V 60km/h se pískové cesty promění v asfalt. Sám tam jezdím taky naplno.

Po sjezdu dolů se zase vrátili o pár set metrů zpět na vrstevnici. Padlý strom některé závodníky slušně rozohnil. Následovala smyčka po místních pěšinkách, někdo by řekl singletrack :) . A potom už jen výjezd na parkoviště a druhé kolo. Jo tak nějak. Prostě závod za všechny prachy. 5km zaváděcí okrum a 2x20km hlavní okruh. Začal jsem se nudit a zkratkama jsem si sjel k Nouzům, kde v lese vedla trasa a čekal jestli to někdo nezvládne na kořenech a písku v zatáčce. Kromě několika nedobrždění nic. I když projížděli kolem spíše amatéři, žádná zábava nebyla.

už mě to nebaví, končíme

Vrátil jsem se na kuňku a na severním svahu chvíli koukal jak se chudáci závodníci po travnatém svahu šplhají nahoru a zase sjíždí zpět. Podlě mě, nejhnusnější část. Tady jsem viděl konečně pěknej pád a taky špuntík. Tamtudy nejezdím ani já nahoru. Když už jsem byl na kuňce, vyjel jsem si nahoru a zadem sjel dolů. Za svůj život jsem tu už byl minimálně tisíckrát. Nabral jsem směr domů stejnou cestou jakou jsem přijel. V pískové cestě u ohrady jsem chtěl koukat jak si kdo poradí s pískem, ale nevydržel jsem a radši jsem si jel sám zablbnout do písku. Po cestě do Rábů jsem trhnul nějakého závodníka, jsem dobrej, a pokračoval jsem klasika domů. Závod tím pro mě skončil.

černý čtvrtek

Ani nevím odkud začít. Jak je vidět, začalo naplno jaro a to je konečně také začátek mojí cyklosezóny. Nyní musím dostat fyzičku do své vrcholné formy. Soustředím se na množství kilometrů a pro zábavu a hlavně honbou za nastoupané metry jezdím pravidelně na kuňku. [MORE]

Nemám na tachometru ani první tisíc a už cítím, že letos je forma velmi, velmi nadprůměrná. Netuším, jestli za to může kratší zima, pravidelná zátěž v posilovně nebo snad ty různý doplňky stravy, které občas pravidelně užívám. Dokonce už se můžu chlubit letošními několika výjezdy na krátký rukáv a to znamená, že jsem se už pěkně opálil. Jsem v kategorii rychloopalovač, takže pár hodin slunka a hned je to vidět. Toho oného osudného týdne jsem byl každý den na několik hodin na kole včetně dlouhých víkendů. To znamenalo pár stovek kilometrů, které velice nelibě nesl sedací orgán. Největší peklo. Už jsem se těšil na ochlazení.

Zpět k dnešnímu výletu. Tento čtvrtek je zaručeně nejhorší za posledních x vyjízděk. Na oběd jsem se stavil doma a v záchvatu údržby jsem rozebral kazetu abych trochu vypucoval a dotáhnul závity a stihnul jsem ještě sundan a nasadit kliky bo po posledím výletu v tom jaksi vrzalokřupalo. To jsem si všimnul, že předek je nějaký ufouklý. No což. K večeru to fouknu a vyrazím.
Navečír jsem se navlíknul a u svojí oblíbené benzínky zjistil, že někdo šlohnul foukadlo. Parchanti debilní. Musel jsem si zajet k další benzince, kde měli sic divnej, ale funkčí systém. No a potom už hurá směr Koliba. V duchu jsem si počítal, že na každých 1000km připadá přibližně 25x kuňka a 2x Koliba, což by mohlo dát odhadem nastoupané 3km na tisíc ujetých. Do toho spadá taky pár výletů do želez. Než jsem vyjel z města, nějak se posrala přehazka a neřadila vůbec hezky. Teda spíš mě to děsně točilo, co jsem s tim proved při tý údržbě. Tak jsem pořád zastavoval a tunil šaltr. Zdetekoval jsem lehký vakl. To budu řešit jindy. Nějak to uběhlo rychle a v Hradci jsem zase šteloval. Stratil jsem zátku od řidítek a musel se vracet k poslednímu místu úpravy řazení, kde mi vypadla. No paráda. A finále. Z Hradce mi zpět foukalo do xichtu. Ale můžu si připsat na konto pěkný výlet.

nahoru, dolu a bláto

Celý minulý týden jsem rozcvičoval fyzičku, a protože počasí zatopilo mohl jsem každý den vyrazit na kolo. Užívat si první jarní kilometry v sedle. Po krátké zimě nejsem ani moc zdecimovanej a rychle se mi vrací letní forma. Typicky trochu trpí sedací oblast, ale to se za pár týdnů poddá. Nechtěl jsem si moc zamazat kolo, tak jsem po silnici dojel na Kuňku a zpátky. Tenhle kopec je jediná zábava v okolí. Rozhodně moje fyzička není na kopce stavěná, ale vyjet nahoru musím. Nastoupat co nejvíc, abych mohl později vyrazit do skutečných kopců.[MORE]

Narychlo odservisovaný stroj funguje jedna báseň, vidle pruží, přehazka přehazuje, brzdy brzdí atd. I když každý druhý den prší, na neděli se udělalo hezky, a tak jsem naplánoval letošní první velkovýlet. V létě vždy na celej den někam odjedu a za mnoho a mnoho kilometrů a hodin se vrátím. Pro jistotou jsem definoval přibližně neurčitou trasu o délce 60km. To by pro začátek mohlo stačit. Nejezdím s gps ani s mapou. Nejlepší je jezdit náhodně. Cestu jsem začal hnedka po obědě, abych měl dost energie na celý den :) . Žádný přežírání, to by mě mohlo zabít. Taky jsem po zimě zresuscitoval kejml a naplnil ho po okraj. Dehydratace je sviňa. Jako většinu výjezdů v tomhle roce jsem zahájil výstupem na Kuňku. To máme již po sedmé. Nadprůměrný počet lidí všude kam se podívám. Okem odborníka jsem zhodnotil situaci s větrem a potvrdil jsem směr další cesty. S internetem jsem před výjezdem konzultoval teplotu, vítr a déšť. Vítr by se měl točit, takže pojedu k Hradci a odpoledne se vrátím zpět.

Chtěl jsem se napojit na jednu prima lesní cestu, kterou jsem objevil na konci léta. Ovšem cestou na Holice jsem zahnul na takovou polní cestu a v domnění, že jedu dobře, jsem urazil hafo kilometrů. Když jsem zjistil, že jedu blbě – po podmáčeném poli, už nebylo cesty zpět. Bláto úplně, úplně všude. Nakonec jsem se po hodině dohrabal na silnici, zvládnul jsem jízdku potokem, kde jsem trochu čistil kolo. Potom jsem si držel směr na Kolibu. Letos poprvé. Z kopce do Hradce a zpět domů. Při návratu jsem to vzal zase na Kuňku, ale před kopcem jsem byl už totálně mrtvej. Morálka selhala a zatočil jsem to domů po stezce. Na ní jsem začal dupat jak smyslů zbavenej a při dojezdu na zdymadlo jsem měl takové malé křeče. Nohy bolely neskutečně.

Doma jsem jen zahodil kolo, okouknul ujeté kilometry (76km) a rychle do sebe nacpal dvě večeře. Pak jsem si šel odpočinout a probudil se za 14 hodin. Tepák ukazoval příjemné hodnoty, skoro jako bych byl ve formě. Ale to ještě potrvá, než budu schopen dát za den 100km a večír ještě zajít do baru.