Restart blogování, Pan “maraton”

Život dostal nečekaný směr a nebyl čas. Facebook se objevil a sežral mě. Ale už jsem procitnul a vracím se domů. Musím začít zapisovat svoje životní paměti. Je to nečekaně čtivé, plné hrubek. No prostě sexy-osobní blog.

Běhání je život

Po květnovém maratonu v Praze 2009 jsem neměl moc náladu na běhání. Zlobila kyčel, napuchlé šlachy. To mi bohudík vydrželo jen pár měsíců a potom jsem do toho naskočil nanovo. Zapsal jsem se na[MORE] košický maraton. Druhý nejstarší maraton na světě. A jak jsem naplánoval, tak se stalo. 4.10.2009 jsem si zaběhl v Košisích 42,2km za 4:13:39 (2:07:48+2:02:40)=6.01/km – 266. v kategorii. Město je nádherné. Závod na dvě kola trošku nudný, málo lidí na trati, běhá se kdejakejma prdelema. Organizace byla výtečná. Měl jsem hotel cca 200 od startu.

Košice

V pátek jsem z práce šel domů, vzal jsem bágl a nasedl na přímý noční vlak do Košic. Přes noc jsem se ve vlaku vyspal a ráno (v sobotu) dorazil do Košic. Vlezl jsem do hotelu. Prohlédl si město. Památky, trasu..všechno. Spal jsem v luxusním hotelu. V neděli jsem se zbalil, převlékl do běžeckého a cválal na start. Zaběhl jsem si hodně těžký závod s protivětrem (silným), v 11 stupních. V cíli jsem bezduše seděl několik hodin a vlastně jsem počkal na noční vlak do Pardubic. V pondělí ráno vlak dorazil a já z vlaku odešel rovnou do práce. Mazec největší. Rád na to vzpomínám. Bylo to vyčerpávající. Hrající fontána. Bezdomovci. Desetníky v McDonaldu. Achh.

Praha 2010

Bác. Rok se s rokem sešel a já si dal nejlepší běžeckou sezónu. Nejdřív PIM půlmaraton za 1:44:48. Prostě forma jako řemen. Běhal jsem od ledna každý den desítku i víc. Ještě než jsem nastoupil na maraton, otestoval jsem se na pardubickém půlmaratonu a čas 1:43:28 potvrdil trvající formu. V Květnu následoval PIM maraton ve stejném duchu. Sice mě trochu trápili svaly a nějaké drobná běžecká zranění, i přesto jsem maraton zaběhl s lehkostí. Počasí přálo. Vítr mírný, slunce zamračené. Čistý čas ukazoval 3:53:13. Oficiální byl za 3:58. V cíli jsem brečel jak malej kluk. Ty emoce neuvěřitelně silný. Bolest, radost, hrdost. Masakr.

Hodně jsem běhal a na kolo neměl moc čas. Přesto mám několik parádních zážitků, které musím v retrospektivě napsat v dalších postech. Těšte se, Rakousko, Německo, Polsko.