Jak jsem byl v Český

To byla zase akce Z.

Měl jsem překlenovák, starej, extra výhodnej. Nějak mě to netrápilo, bylo to pár peněz měsíčně. Jak šel čas, tak ty kurvy (z Český) mi vypověděli původní super smlouvu a převedli mě na novou.

Tak jsem si řekl, že to jednou doplatím. A ten den nadešel. Na účtě bylo peněz jako sraček, tak jsem vtrhnul na Palackýho do tý megabudovy, že jako tady mě máte a kde to můžu zakončit.

Milá slečna (čti píča na recepci) mě hnedka uzemnila.

Ona: “jak se jmenuje váš přidělený finanční borec”
Já: “no jak to mám asi vědět, když jsem tu několik let nebyl”
Ona: “Tak si běžte mezi póvl a tam si počkejte s lístečkem v řadě”

Tak jsem si vyseděl těch třicet minut.

Jdu na řadu. Dobrý den, dobrý den. Co pro vás můžu udělat.
Já: “jdu doplatit co u vás mám a všechno ukončit, uzavřít, atd abyste mě už nevotravovali”
ona:” ale jistě, občanku”

dávám občanku

ona: “nejdříve si zaktualizujeme data, vaše bydliště, váš telefon???”
já: “nevím”ona: “pro potřeby blabla potřebuji aktualizovat váš telefon, je to stále 777???”
já: “asi”
ona: “nemohu pokračovat, když mi to neřeknete”

aha, právě se mi sepnul red flag, mozek začal vyplavovat specielní chemikálii “takSiKundoNaserAZavolejMiVrchího”

já: “já vám ho nechci říct”
ona: “je to důležité”
já: “neřeknu vám svůj telefon, pokud to bez toho nejde, tak mě zavolejte někoho z vedení, ať si to s ním proberu”
ona: “dobře, nemusíte mi ho tedy říkat”

Potom jsem deset minut čekal, až mi borka zjistí, kolik peněz a ke kterému datu mám zaplatit. Vzhledem k tomu, že asi nebyla na to cvičená, netušila, kde tyhle data sehnat a volala na interní infolinku. Potom mě zazdila.

Ona: “kdy to budete platit, dnes nebo zítra, máte dostatek peněz?”
já: “asi brzo, peníze mám na jiném účtu..”

podala mi lísteček, kde jsem měl dvě čísla.

Pro jistotu jsem poslal o pade víc, člověk nikdy neví jak to u nich chodí.

Za týden

Přišlo potvrzení o doplacení. Haleluja.

Jdu na pobočku, abych se ujistil, že účet zanikl, nic platit nebudu a je to potvrzený. Radši jsem šel na pobočku na Třídě míru.

Už podezřelý byl lístečkový systém. Vyjede číslo, tam napsáno “před vámi 0 čekájících”, polovina přepážek volná a já tam jak pyj stál pět minut a hypnotizoval kafíčka na stolech pracovnic.

Ha, mám štěstí, dostal jsem nějakou mladou, zdatnou, statnou cvičenku. Tak jí říkám co a jak a ona potvrzuje. Nic tu nemám.

Ona: “vidím tu vkladní knížku, máte na ní 400kč.”
já: “super, prachy zdarma, jak to vyberu”
ona: “přepošlu vás na hotovostní přepážku, kde to s váma dořeší”

jdu na přepážku

já: “chci si vybrat vkladní knížku a zrušit ji”
přepážka: “podejte mi tu knížku a občanku”
já: “já ji nemám”
přepážka: “bez ní vám ji nemohu vyplatit”

hmmm, tak ta mladá byla bohužel blbá, když nevěděla takovej malej detail. Přepážka mě směřuje na starší samycy, zřejmě ostřílenou místní pracantku. Tak jí to zas všechno řeknu. Nějak běží, něco kliká, někam volá, no ale ví. Sepíšeme ztrátu, naštěstí nápad s výrobou duplikátu zavrhne (? dafak). Podepíšu dva cáry, že fakt nevím kde knížka je. Potom mi vyplatí peníze a strhne si poplatek za předčasné vyplacení. Haleluja.

Tak a teď už tam fakt nic nemám. Dobrý retro.

Plán 100% oddlužení je téměř hotový. Naprosto skvělý pocit.

btw: ta pasáž s telefonem mě tak zaujala, že jsem si na pobočce nechal potvrdit, že nemají můj souhlas s tím mě jakkoliv kontaktovat, nepředávat moje údaje atd. člověk nikdy neví.