Tak teda stál jsem v třípatrový hale letiště a čekal na kolegu, kterého sem nikdy neviděl a ke všemu měl spoždění. Naštěstí, láska na první pohled a už jsme se hrnuli do metra. V mozku zuřil krutý boj českých buněk s anglickejma. Ale docela jednostranná záležitost. Metro mají mrňavoučký. Když jsme zajeli do díry, tak začalo neskutečný vedro. A když se v jednom tunelu najednou souprava zastavila, tak to bylo teda něco. Horko, stěny nějakych deset čísel od vagonu, jako že mi malé prostory nevadí, tady jsem měl fakt nahnáno.[MORE] Pak už si jen pamatuju jak pracuju na nečem… neni důležité.
Pak, kolem třetí odpolední (CZ čas) se šlo na oběd. Už jsem vážně chcípal. Od brzkého rána vzhůru, 4hodiny spánku a bez jídla. Hned bych hodil čelo, ale nešlo to. Na jídlo jsme šli do nedalekého žracího centra. Byla zde ulice hustě osázená restauracema. Úplně všechny kategorie jídla. Zašli jsme do činského buffetu. Bufet totiž znamená, že zaplatíte paušál a můžete sežrat cokoliv chcete. Jooo, to je moje gusto. Asi jsem byl dobrá atrakce. Všichni se ládovali masem a já si na talíř naskládal několik druhů příloh a pár kousků masa. To jsem teda ještě dvakrát zopakoval, ale stejně jsem byl divnej. Většinou se jí jenom maso. Cenově nějakých 6 liber i s pitím.
Do večera jsem už odpočítával hodiny, poobědová únava byla ještě větší. Záchranou se stal jakýsi firemní kafomat, kam se zeshora strkaly pytlíky a zespoda to vytejkalo uvařený. hi-tek hračka. Napěněný kakao nebo kapučino chutnalo výtečně. Když bylo padla, tak mě kolega vytáhnul do centra na nějaký to jídlo :). Vlastně nejvíc si pamatuju z výletu jídlo. Šli jsme to do centra pěšky, tak jsem si mohl prohlédnout Piccadilly Circus v noci a podobné místní atrakce. Skončili jsme v jakémsi místním stejkhausu. Vypadalo to tam jako ve Východočeském divadle, ale s barovým pultem a bez závěsů :). K večeři byl nějaký kus vzácného bifteku s lehkou oblohou a hranolky. Maso lahoda. Před, při a potom jsem ochutnával místní nabídku piva. Klasické pivo mají hnusné, tmavé je tmavé a jablečné chutná jako mošt smíchaný s bohemkou. Jako poslední chod přinesla obsluha takový čokoládový ohřátý zákusek se šlehačkou a čokoládou. To bylo extražrádlo. Na to bych si zašel znova. Nebyl ale čas.
Pak jsem se s kolegou rozloučil a sám, statečně vyrazil domů. To bylo kolem půlnoci. Fakt hustá je stanice metra s výtahy. Chvíli jsem to nedůvěřivě pozoroval než jsem se rozhodl zkusit místní vertikální atrakci. A pak jsem už vysednul ve stanici u hotelu. Bohužel, jak byla tma, tak jsem nějak nemohl najít hotel a půl hodiny jsem pobíhal uličkama a hledal dírku do hotelu. Každá ulice vypadala stejně, já měl trochu vypito a hlavně jsem neměl adresu hotelu. Nakonec jsem teda našel. Uff. Dal jsem sprchu a lehnul. Chvíli jsem ještě čuměl na bednu, kde zrovna frčela kriminálka. V angličtině to docela šlo. Vypadalo to, že jsem konečně přepnul. Rozumnět už mi nedělalo problém. Jen mě z toho bolela šiška, jak jsem celý den motal kolečkama v mozku. Zítra jdu ráno na obhlídku běžecké trasy.
