Category: Jen tak

Dnešní svět je naprosto šílený. Potřeboval jsem objednat pro Palm Pre Touchstone bezdrátový kit. U nás prakticky nesehnatelné. Další místo bylo v UK, přesněji Amazon UK, cena 30$ + poštovné do ČR. Nebo ebay, cena stejná. Pro větší množství by se vyplatil Amazon. Ale pozor, to samé zboží má Amazon US za 7$. Poštovné při splnění podmínek zdarma po USA.
Chovám se ekologicky ke svojí peněžence. Objednávám v US Amazonu a nechávám si to přeposlat přes Shipito do ČR. Mám třikrát tolik za stejnou cenu.
Paradox. Touchstony putovali ze Švédska do US Amazonu, odtamtud do US Shipito skladu a obratem domů do ČR.
Pomalost pošty se neprojevila! Balík z Ruzyně skrz rentgen a ke mě domů putoval 4 dny.
Tady bych trochu okomentoval Shipito Airmail. Příjemně levná služba, její nevýhoda je v pomalosti. Balíku to trvalo 15 dní přeletět louži. Nestěžuji si, jen konstatuji.

Mám už nějaké zkušenosti s novým celním systémem (2011) pošty. Takže hurá na sepsání.
Nejdříve jeden menší balíček s JTAG programátorem. Zásilka měla cenu 29,98$. Bezcelní limit je 22€. Pokud budete dělat přepočet, vždy používejte ty kurzy, které si stanovila celní správa na svých stránkách. Cena balíku byla těsně pod hranicí 22€. Balíček dorazil v běžném čase, na poště prošel retngenem. Na sobě měl razítka z rentgenologie a bezcelní razítko. A potom rovnou do schránky. Žádné další poplatky.

Balík za 129$

Ten jsem objednal 9.7.2011.

Prodejce ho odeslal z USA 11.7.2011. Potom byl klid.

18.7.2011 – razítko z rentgenu č.4

19.7.2011 – přidána sponka

Až 23.7.2011 jsem si na poště vyzvednul oznámení o zadržení zásilky. Obálka se 3 papíry. Jeden byla plná moc, druhý vysvětlení a pokyny. Obratem jsem zaslal plnou moc, faktury, výpis paypalu na sklad.praha120@cpost.cz. Potom jsem zase čekal.

3.8.2011 dorazil balík na poštu a já si pro něj přišel. Zaplatil jsem doplatek a dostal balík. A tím končí příběh. Zajímavosti pokračují

Zajímavosti

• K mému balíku pošta vygenerovala 6 A4 papírů s nějakými bláboly
• Na hlavní deklaraci z USA bylo 6 razítek
• 5 různých zápisů tužkou, fixou
• jedna sponka s dalším vystřizeným papírem
• jedna samolepka s čárovým kodem
• vstupní celnice používá žlutě svítivé razítko na datum – nečitelné
• clo vyměřeno na 3,7%, vypočítáno 0Kč
• dph 20%, doplatit 543Kč
• služby celní deklarace – odbavení JSD 180Kč

Všechno je to pěkně schované u balíku a pošta předkládá jenom finální částku 723Kč. Ani pípnutí o poplatcích. Když jsem před 3 roky kupoval balík za 130$, tak jsem doplácel na poště dph, clo. Byla od celnice přiložená složenka. Žádné další poplatky. Pořád se nemohu zbavit dojmu, že to mají dobře vymyšlený. Kurvy jedny.

Každý rok je to stejné. Na vyhlídce vyroste podium z trubek a desek a začne zde letní divadlo. Nemám nic proti divadlu. Nemám nic proti venkovnímu divadlu. Jen mě dokáže pěkně nasrat, když na volné prostranství zakážou vstup a člověk se nemá kudy protáhnout kolem konstrukce.

Platí někdo za zábor? Proč nemůže být divado přímo na hradě? Pamatuji, že zde také divadlo jeden čas hrálo. Jde o prachy, to je jasný. Velký prostor divadla pro hodně lidí, kteří přijedou autem a zaparkují na nově oploceném a placeném stání.

Skočit si na tandemu jsem si chtěl splnit od té doby, co jsem přestal být tlustý prase. Tedy přesněji od doby, kdy jsem začal žít život a užívat si ho. Nesedět u bedny.

V pondělí 18.4 jsem se rozhodl, že chci skočit a protože venku byla vlna veder, bylo třeba jednat rychle. V úterý jsem už měl zamluvené místo v letadle na sobotní skok v 9 hodin.

Sobota

Probuzení na sedmou, extrakce střev, minimální snídaně (moudré rozhodnutí) a rychlá cesta do Kolína. Vyplnit papír, zaplatit (akce 2900Kč / průměrný plat 20kkč hrubého), nasadit kombinézu, podívat se na video a začít. Po videu si mě převzal statný skokan Honza, který[MORE] měřil o dvě hlavy víc a byl specializovaný na “zátěž” do 100kg. Fakt sympaťák. Na tandemu nějakých 3300 seskoků. Tak jsme si to ještě jednou na sucho prošli (jako ty instrukce) a hned potom jsme vyrazili k letadlu na testování. Zavěsil jsem se, ukázkově se prohnul, abych netvořil vzduchu bariéru :-). Potom ještě nácvik nohou pro přistání. A šup do letadla. Po nás se tam ještě nacpalo dalších 16 lidí. Čtyři prvoskokani, k nim tandemáci a nějaký ty kameramani, akrobati a tak. Prostě plno.

Pak zahučely motory a letadlo vzlétlo. Nevím za kolik, ale docela rychle jsme vystoupali do 4 kilometrů. Baráčky velikosti hlaviček sirek. No a začalo se vyskakovat. Připoutat. Musim říct, že to je fakt pevný. Potom už jenom jediná instrukce: “ať se děje co se děje, drž banán!”. Banán je poloha pro volný seskok prostě. No, tak v tu chvíli už jsem věděl, že sranda fuč, že se bude vysedat. Tandem-řidič sebou škubnul a už jsme padali. První vteřina byla neskutečná. Takový géčka jsem ještě nezažil. Hlavou mi letělo miliony myšlenek, co všechno se právě posralo. Po chvíli houpání, se to celé stabilizovalo, šofér vypustil stabilizační padáček a já si mohl začít užívat.

Prakticky to vypadalo tak, že jsem sotva dýchal, strašně krátce, adrenalin. Ani jsem u toho nemohl řvát. Zdálo se to jako vteřina a už slyším, že budeme otevírat. V tom letu jsem stihnul dávat jen palce nahoru. Na nějaké vyplazování jazyku, jako na instruktážním videu nebylo pomyšlení. Pomalý škub nás začal brzdit. Rozkládal se padák. No chvíli to divně šustilo a už jsem si představoval, že se zamotal, tandempilot omdlel a já to budu muset odříznout a celé odřídit. Ale naštěstí, to jen prostě dlouho trvá, než se to rozbalí. Potom to s námi škublo směrem rozbalenýho padáku a pak už klid. V 1500 metrech začala kochačka. Kopal jsem nohama jak malý děcko a konečně jsem mohl začít řvád nadšením.

Tak si tam chvíli létáme, a pilot, že jako uděláme pár těch piruet. No fíha. Jak nemám rád řetízkáče, tak tohle byl úplný megasimulátor řetízkáče. Začal se mi zvedat kufr. Měl sem si vzít kinedril. Příště, ano!, příště si ho radši vezmu :-) Asi tak v 800 metrech jsme museli výrazně klesnout, a tak jsme dělali 5 celých otoček, slušný točky, to vám povidám. Krása, nádhera. Nakonec zatočit nad letištěm, zamávat čumilům a šup na zem. Úplně hlaďoučký přistání. Asi tak jako bych spadnul na zem z 10cm. Fakt. Při tom posledním otočení jsem myslel, že všechny na parkovišti zebliju. No naštěstí, pro ně, nebylo z čeho, nebyla snídaně.

Kupodivo, ani zima nebyla, adrenalin pořádně zahřeje, po cestě svítilo sluníčko, takže taky dobrý. Ten začátek, po výskoku bych si odpustil, zbytek přežije každej. Prostě splněnej sen z TODO listu. Další v pořadí je “samostatný seskok”. Ovšem tam mě limituje čas a taky peníze.

Tak a teď ještě musím sepsat, jaký kokoty mají na poště.

To jsem si chtěl zřídit na czechpointu tu datovou chránku (která se nepoužívá ani na to blbý sčítání). Vybral jsem si poštu číslo jedna v Pardubicích. První závada, která už nepřekvapí, je brutální rychlost a fronta. Pracovnice za přepážkou jedou jak šílený. Málem jsem z toho tempa usnul. Bych je někdy posadil na linku v úkolu.[MORE]

No nic, přijdu k oknu a na sličnou pracovnici vychrlím, že mám živnost, a že bych chtěl datovou schránku. Pracovnice nehnula brvou, jen nadzvedla obočí, podívala se na mě a prohlásila: “datovou schránku?”. Tón v jejím hlase byl naprosto zřejmý. Vona to nikdy nedělala!. Bohajeho! Jsem jí vysvětlitl, co chci, že jsem si četl na internetu, že můžu jít na czechpoint a že jsem osvč a na něj chci schránku. A to byl průser. To jsem neměl říkat.

Zřejmě jsem řekl něco, co v manuálu nebylo. Prostě datová schránka pro osvč, nemožné. Slečna volala kolegyni, studovala manuály a nakonec volala na infolinku datovych schranek. No co bych vám povídal. Po půl hodině držím v ruce papír, na kterém je můj požadavek na zřízení. Hurá. Než se se mnou slečna rozloužila, podotkla, že heslo mi přijde poštou, a kdyby se náhodou tak nestalo, že ať se kliďánko zastavím, že mi heslo zablokuje a za poplateček vystaví nové (které taky pošle poštou)

Naštěstí samotné heslo má oranžový pruh, tuším, a podléhá nějakému speciálnímu doručení, takže naštěstí se jim to nepodařilo ztratit.