Category: Myšlenky

Velké a malé blbosti, co mě za pochodu života napadají a já je poctivě zapisuju. Blbosti to jsou. Tečka

Výběr mobilního telefonu, edice 2019

Již několik měsíců bloumám katalogy a recenzemi telefonů a nic nemůžu najít. Naprosto všechno co se dělá je podle mých měřítek špatný. Naposledy jsem vybíral telefon 6/2017 a prioritou bylo to, že telefon nemůžu rozbít. Tak to si musím letos škrtnout, nic takového se už nevyrábí, naopak současná situace je přesně obrácená, telefony jsou ze skla z obou stran. Achjo. Takže jdeme hodnotit a hledat…

  1. vlastnosti povinné
    – root, přes to vlak nejede, jak neexistuje ověřený root postup, nekupovat (odemčený bootloader)
    – dual sim
    – oled displej
  2. vlastnosti hodnotící
    – čím větší baterie, tím lepší
    – čím efektivnější procesor, tím lepší
    – čím rychlejší procesor, tím lepší
    – dual sim + sd karta
    – 3.5mm jack
    – kvalita focení
    – cena
  3. vlastnosti bonusové
    – super rychlé nabíjení
    – bezdrátové nabíjení
    – optická stabilizace
    – vodotěsnost
    – nerozbitnost
    – klávesnice
  4. bezvýznamnosti
    – čtečka otisků jakákoliv
    –
  5.  mínusy
    – hnusný notch
    – přerostlá velikost, hmotnost
    – zahnutý displej

Je to prostě strašná dřina. Perfektní telefon by byl mixem všech současných vlajkových telefonů a měl by stát do pěti tisíc. To je asi tak limit, kolik jsem ochoten za slušný telefon (s kompromisy) dát.
Letos frčí Snapdragon 855, takže jsem vybíral telefony, které se alespoň přibližují skore v antutu 300k. Všechny telefony s výřezen jako iphone rovnou škrtám, maximálně kapkový, ideálně žádný. Selfie kameru nepotřebuju. Baterie by měla být největší, v dnešní době bych chtěl 4000mAh jako optimum. To je variabilní podle procesoru a velikosti displeje. S tím je spojena rychlost nabíjení. Starý umí 25W, takže kolem tohodle čísla na 3500mAh baterku se musím pohybovat. Telefon s 6000mAh a 10W nabíječkou fakt ne. Naopak 2000mAh s 50W bych taky nechtěl.
Telefon nad 150mm je už spíš na obtíž, nechci notebook, je to telefon. Telefony za 20k taky nechci. Chtěl bych optický zoom, ale není to nutné. Rozhodně by to nemělo dělat brambora snímky, stačí když to bude nerozmazané. Tedy optická stabilizace je velký plus. Kupodivu na 3.5mm jacku netrvám, přežil bych redukci na usb-c. Ani SD kartu nepotřebuji, pokud je slot hybridní se sim, tak mi to nevadí. 128GB interních bohatě stačí, mám polovinu.
Dobrý bonus by byla voděodolnost a nerozbitnost, haha. A klávesnice qwerty ve slideru. Hahaha.

Jsou to občas protichůdné požadavky a je jasné, že za některé věci si budu muset připlatit.

Začal jsem u Vivo iqoo, nabušený telefon, vzal bych ho, je dobře vybavený, jen má uzamčený bootloader a nejde root ani normální rom, dokonce nejde ani vlastní launcher.

Koukal jsem na MI9 a MI9 SE. Bootloader se “odemyká” na požádání do 14 dní. Bože. Telefon je sice slušně vybavenej, ale jsme daleko za 10k a za ty prachy mu plno vlastností chybí.

Přišel samsung A50. Líbí se mi hlavně plastová záda = méně rozbitého skla. Vcelku ten telefon stačí, není nejrychlejší, ale plno věcí bych oželel, kdybych ho sehnal tak za 6k. A hnusně fotí, stabilizace žádná. Ale má aspoň oled displej.

To tu máme Redmi Note 7 Pro, taková levná varianta k A50. U nás se neprodává, máme tu bez Pro verzi. Za ty prachy dobrým vzal bych ho, kdyby měl oled displej.

Pocophone F1 nemá oled a notch jak kráva velkej.

Začal se mi líbit Samsung A70. Rychlé nabíjení, velká baterká, gigantický oled. Nevýhoda velikost a není návod na rootnutí. A oficiálně nevyšel.  Byl by to celkem kandidát, kdybych mohl čekat tak dva tři měsíce.

Oneplus 7 – jedna z variant by asi byla ok

LG G8 – není root, jinak zajímavej telefon, asi bych ho za poloviční cenu bral :-)

…

A vítězem se stává

Bohužel telefon potřebuji teď, hned, včera. Takže jsem prošel znovu to co je v prodeji a existuje root. A zastavil jsem se u Samsung S10e. Z výběry vypadnul protože to je drahá potvora, když je to novinka pro letošek. Jenže se ukázalo, že když si vezmu evropskou (nečeskou) edici, tak je cena pod 15k, normální skoro 20k. A upřímně, za 15k, je to drahý jako svině. Kupovat takhle drahej telefon nedává smysl. Počítám s tím, že ho dobře (čti draho) prodám do bazaru a trochu tak narovnám ztrátu, levnej telefon totiž dojezdím do smrti a prodejní cena je nula nic.

Mi9 je defakto stejný telefon, stojící 13k. A co dostanete za 2k navíc?
Menší rozměry telefonu, jack konektor, vodotěsnost, optickou stabilizaci, lepší foťák, stereo repráčky… ocěňuji taky sd slot, kdyby něco.

Vystouplé kamery a kvedlající se telefon na stole za takovouhle cenu ne. S10e se náramně dobře ovládá jednou rukou, kompaknost je fenomenální. A tím to zakončím. Musím si sám nějak obhájit dát za telefon 15k a půl roku jíst suchou rejži :-)

Aquastop, funkce a kurvítko

Aqua stop je komerční označení jednoho mikrospínače v myčce/pračce.

Princip je takový, že jakákoliv voda mimo, musí vytéct do prohlubně ve spodní části přístroje, kde je polystyrénový blok, který tlačí na mikrospínač. Ten se sepne a zařízení ví, že je něco fakt špatně a vypne přívod vody.

Nejvíc hi-tech je, když je přívodní elektroventil na hadici. To funguje tak, že na zeď se přišroubuje tento přívod a tím je jakákoliv voda chycena. Uvnitř této hadice je samotná hadička přívodu vody a kabel pro ovládání ventilu, který je zalitý do epoxidu a hermeticky přidelaný na začátku. Tedy nejkrajnější článek. Vše je ve vnějším plášti, který svede vodu z prasklé hadice do zařízení, kde dojde k detekci.

V pohodě, dobrá technologie, která funguje.

Problém nastane, když se rozbije ten elektroventil (a zařízení odmítá napouštět). Je to jen obyčejný měděný drát ve tvaru cívky, který  vytahuje ocelový kolíček. To se nemůže rozbít. A může. A rozbije.

A teď ta sranda začíná. Ventil stojí do 200kč. Ale hadice aquastopu se musí měnit celá, nejde vyměnit jen ventil. Ta hadice stojí 1000+kč, typicky 1400kč. A je to práce, protože tak jako tak se musí otevřít zařízení, tam napojit vnitřní hadičku, kabely, vnější hadičku. A tu práci si technik nechá zaplatit. Jste na dvojce, jen to hvízdne.

V rodině jsem právě jedno aquastop zařízení předělal na aquastop s vyměnitelným solenoidem. Stálo to 200kč.

Kurvítko je v tom, že nejde měnit jen ventil, vše je spojeno nerozebiratelně.

PCB: prokovy – pokovení

Máme desku s aktivovanými otvory.

Elektroplating

lázeň:

41l deionizovaná voda
30,5l koncentrovaný roztok copper sulfate (262g/l) = 8kg
29l 35% sulfuric acid (baterková)
13ml hydrochloric acid (35% HCl)
1,25l Polyethylene Glycol (PEG) 3350 (nebo polysorbate 20)

výsledkem je 100 litrů!

použití:

Na každý 1dm2 je potřeba 1,5A (DC) ze zdroje proudu pro lázeň.
Deska je připojena na záporný pól.
Elektrody jsou z mědi a jsou připojeny na plus zdroje. Musejí být >10cm od povrchu desky (na obě strany) a povrch elektrod by měl odpovídat velikosti panelu a rozměrově by měl dosahovat na celý panel ať nevznikají maxima.

Rychlost by měla být cca 2mils(50um) mědi za hodinu v otvorech (i na povrchu). Neboli pro 18um měd 22 minut v lázni. Z 18um desek se dělá oboustranná 35um s prokovy 18um!

Reverse pulse plating

Nic není tak jednoduché. Když budete mít setup, viz výše máte problém. Na hranách otvorů vzniká výrazně více mědi než uprostřed otvoru.

Na to je řešení, výrobci to mají složité a tajné ale je to jednoduché a snadné.

Ideální je, po čase otočit smysl proudu. Proud by měl být dvojnásobné hustoty a doba by měla být cca 1/5 času. Potom cca 1/2 času vypnout a opakovat od začátku.

V reálu stačí 10s klasicky, 3s otočit a bez pauzy. Bez změny proudové hustoty.  A tohle celé zvládne jedna 556 a relé pro reverzování. Strašně jednoduché.

Chytré stroje mají nastavitelnou délku klasické, reverzní a pauza času a velikost proudu.

Třeba takto: 10s (20A), 1s(-40A), 5s (0A)

Doplňky

Samotná lázeň by měla recirkulovat skrz 1mikron filtr, nečistoty se “zapečou” do desky, na to pozor. Především pokud nejede lázeň nonstop bude to problém (lze to obejít tak, že před výrobou se tam dá jedna dummy deska, která nachytá všechen bordel).

Lázeň má celkový odpor mezi 0,025 a 0,015ohm.

Deska by se měla lehce pohupovat rovnoběžně s anodami aby bylo pole ještě homogenější.

A mělo by probíhat provzdušňování, na těch 100 litrů nádrž by to mělo být 56 litrů suchého čistého vzduchu za minutu.

Měděné anody pro pokovovací lázeň

Amatérům stačí obyčejná měděná tyč, ale v profi výrobě jsou anody vytvořeny směsí mědi a fosforu, obsah fosforu se pohybuje od 0,040-0,065%.

Během procesu se na anodách vytváří jakýsi ochranný černý film, který prodlužuje životnost a zlepšuje efektivitu, zabraňuje vytváření “anode sludge”.

V lázni se přidává “chloride addition” ? TODO: zjistit více.
Dle testů je ideální 70-150 ppm chloride level.

NOVINKY:

Popis anod má třeba http://www.surfinetek.com/anodes.html Fosfoforané mají přesně to složení které popisuji.  Měděné kule se ukládají do koše, který je připojený na anody. Obchodní název Anode basket. Vyrábí se z různých materiálů jako titan, zircon, niobium, nerez, monel.  Které jsou pro mědění nevím. Ale dají se vybrat různé podle proudu atd. Poměr anody ke katodě je 2:1. To celé se obaluje do pytlíků tzv. “anode bags” jedná se o tkané polypropylenové pytle s váhou 8-13oz.  Je jich plno a vybírají se podle typu lázně, vzdušnění atd. https://www.alliedplating.com/product/anode-baskets/

Rozjasňovače

Jaké chemikálie použít pro rozjasňovače jsem zatím nenašel, dají se koupit jen komperční blackbox chemikálie.

Předpokládám, že bez nich bude výsledek matná “zašlá” měd. Což by se možná dalo řešit mechanickým leštěním povrchu.

PCB: prokovy – aktivace

Otvory máme hotové, chemicky nebo mechanicky pěkné. Nyní potřebujeme aktivovat otvory. To se dělá chemicky a metod je víc. Já znám jen jednu.

Pyrolytická aktivace otvorů

lázeň:

deionizovaná voda 240ml
copper sulfate 30g
calcium hypophosphite (Ca(H2PO2)2) 31g
25% ammonium hydroxide 40ml
tekuté mýdlo 6ml

příprava:

140ml vody + 30g copper sulfate. zamíchat.
přidat 22g hypophoshite, míchat 4 minuty
přefiltrovat (odstraní se sediment=calcium phosphate)propláchnout přes filtr dalších 100ml vody
do výsledku přimíchat 40ml (25%) amoniaku
rozpustí se do tmavě modré “vodičky”
přidat 6ml mýdla, míchat 10s
přidat 9g hypophoshite, míchat 10s

použití:

vrtaná deska se nejdříve musí microetchnout! To je rychlý průchod klasickým leptáním, deska má “zrůžovět” a pak jde po oplachu do aktivátoru. Oplachuje se deionizovanou vodou!
Při aktivaci je potřeba pohlídat pouze a jen, aby se aktivátor dostal do otvorů a nebyla tam vzduchová bublinka. U většich otvorů to není problém. U otvorů <0,6mm je vhodná technika: vodorovně položit desku k hladině a silou ji zatlačit do nádrže. Aktivátor se protlačí skrz otvory a vytlačí vzduch. Takto stačí v aktivátoru 3s a zase vytáhnout ven, bez dotyku dna, stěn.

Potom se dá deska vertikálně a přebytečný aktivátor vyteče. Čas tak minuta, dvě. Potom se deska vezme, zatočí 360st aby se v otvorech rozléval aktivátor všude.

Vložit do pece a dosáhnout teploty 125stC, udržet 10 minut, potom přejít na 175stC na 8 minut. Klesnout s teplotou na 100st. Potom lze desku vyndat.

Desku povrchově očistit, neagresivně, jemná houbička. Připraveno pro pokovení

 

skladování:

aktivační roztok se uskladňuje v temnu a uzavřené nádobě, aby neunikal čpavek. teploty normální.

PCB: prokovy – otvory

Vysvětlíme si technologii kolem výroby prokovů, přesněji “black magic” skrytou za obyčeným otvorem v laminátu.

Standardní postup výroby prokovů je takový, že nejdříve se čistá oboustranně měděná deska laminátu provrtá. Potom se otvory aktivují, aby elektřina vedla z jedné strany na druhou a pak se to celé pokovuje. Takže se zvětší finální tlouštka mědi, celoplošně.

Výrobní problém, který musí každý výrobce PCB vyřešit je rozpouštění laminátu.

Vrtání má lokálně takovou teplotu, že se epoxid začíná rozpouštět a při průchodu mědí je tento epoxid v malé vrstvičce nanesen na stěny mědi. Nemusí to být 100% pokrytí a více se to týká vícevrstvých desek. Ale tento problém tu je a má několik řešení. U dvoustranných desek problém nemusí prakticky vznikat, protože mezikruží na obou stranách desky je a lze se tak i přes rozteklý laminát napojit na měd. Může tam ale vznikat zúžení.

Mechanický desmearing

První metoda je omezit/ zabránit zahřívání vrtáku. Tedy mechanická cesta. Samozřejmostí jsou ostré vrtáky. Výborné výsledky lze dosáhnout dvojvrtání. Nejdříve se plnou rychlostí udělá otvor o desetinu menší a potom se dočistí finální velikostí. Problém je samozřejmě mnohem delší čas na vrtačce.

Chemický desmearing

Skládá se ze tří kroků. Kondiční lázen s n-methyl pyrolidone, desmearing v permanganátové lázni a neutralizace v sulfuric acid (h2so4) lázni.

Podrobnosti znám je o permanganátové lázni:
80g/l permanganate (Na nebo K)
45g/l sodium hydroxide
lázeň 80stC a čas 10 minut

Potom je tu ještě další krok pro zlepšení přilnavosti mědi při prokovení, říká se mu Etchback:

Lázeň je složená takto:

Sodium permanganate ( NaMnO4) 20% v/v
Sodium hydroxide 60g/l
Teplota lázně: 80 st. C
čas v lázni: 15 minut

Regenerace

Použitím lázně se přeměňuje permanganát na manganát. Tím se lázeň vyčerpává. Lze elektrolytickou regenerací prodloužit životnost lázně 3-5x. Podrobnosti o regeneraci neznám.

Chemický desmearing v2

Deska se ponoří do acetonu. Ten má za následek lehké naleptání epoxydové pryskyřice. V lázni 15 minut

Poté se deska ponoří do  KMnO4, to odstraní naleptané zbytky. 100ml vody na 1g. 15minut v lázni.

Nakonec očištění tekoucí vodou a může se aktivovat.

Technika se označuje jako “swell-and-etch”

 

 

 

Design – vrtací automat plošných spojů

Problém

Je potřeba zvýšit průchodnost, plně automatizovat a zároveň odstínit chyby

Use case

Vezmu desku, deska má nějaké otvory pro poziční sloupky, položím ji na pracovní stůl, poziční sloupky definují kam ji pokládám a zmáčknu Play. Po dokončení vyndám desku. GOTO 10

Rozbor HW

Prvním předpokladem je, že stroj umí sám měnit nástroje. Stroj zná pozici pozičních sloupků na stole a ví, že data jsou vždy pozicovaná k těmto sloupkům. K vyřešení je, jak docílit přesného osvícení motivu, tak aby odpovídala orientace pozičním otvorům.

Po stisku start tlačítka stroj bude vědět, že operátor překontroloval nástroje, vyměnil zlomené a nasadil nové. Tohle v první verzi nebude software řešit – ale mohl by.

Stroj je vybaven kamerou a po startu najede nad místo mezi poziční sloupky, kde osvitový software nechal čárový kód. Stroj ho přečte – usb kamera – uložení obrázku, převedení do B/W, výřez oblasti s kódem, dekodování a ze sítě načtení vrtacích data.

Vrtací data jsou pozicována podle pozičních sloupků. Spustí se vrtání. Stroj má na ploše zařízení pro detekci zlomených vrtáčků – zná přibližnou délku vrtáku a pokud při měření délky změří jinou hodnotu, je to error. Měření dělá pravidelně.

Po dokončení zaparkuje, z načtených vrtacích dat ví které desky vrtal, takže může hnedka nastavit statusy, že jsou vyvrtané, systém tak bude vědět kolik je již hotovo, kolik zbývá na vrtání atd.

Vyzve operátora pro vložení další desky, pošle email, zapíska etc.

Rozbor SW

Je jasné, že bez vlastního sw to nebude fungovat. Ze začátku bude ručně ovládaný, je tam potenciál pro automatické sázení.

Program, Sazeč,  bude načítat pouze vlastní formát, který bude nositelem obrazu PCB, vrtacích dat, obvodových dat pro frézování, slotování atd, vše v jednom. Tedy nějaké xml + vektorová data, možná i bitmapová pro náhledy. Bude existovat tooling pro jednotlivé vstupní formáty, který převede cokoliv na vstupní formát pro Sazeč. Eagle to Sazeč, Kicad to Sazeč, Pdf to Sazeč atd.

Po načtení Sazeče [MORE]bude volba editace panelu nebo vytvoření nového. Na ploše bude pracovní plocha PCB a vyznačené zakázané oblasti jako jsou poziční sloupky a čárový kód. Operátor bude natahovat jednotlivá XML na plochu a Sazeč načte rozměry, otvory a obrázek a umístí patřičně na plochu. Operátor dragdropne jak to bude potřeba.  Po ukončení udělá kompilaci, což vytvoří na panelu čárový kód, vygeneruje vrtací/frézovací data pro automat a vygeneruje osvitová data. Tím práce Sazeče skončila.

V xml datech z předpřípravy by mělo být zároveň jasně definováno, do které objednávky zakázka patří, tedy ID vazba na online systém pro dohledání zákazníka a počet kusů. Sazeč by měl nějakým způsobem vést data kolik čeho bylo nasázeno, kolik kterých panelů se má svítit atd a tyhle data ukládat k zakázce pro statusování a kontrolu výroby.

Předpříprava by již měla být posazena na server po dokončení objednávky automaticky, aby se do sazeče tahala hotová data.

Sazeč musí umět otáčet design, klonovat – panelově.

Ke zvážení

Po vyřezání desek z panelu, budou držet jen na break-tabech, v tuhle chvíli by měla mít obsluha někde nějaké informace, komu která deska patří, až to bude vylamovat aby se to nepomíchalo, kolem desky je frézovaný prostor, ten se dá na drobnější identifikace použít – nutné ověřit. Dle čárového kodu/čísla na panelu by se mohl na balícím místě zobrazovat nákres desky s popisem kam která deska patří, systém by mohl běžícím zakázkám přidělit číslo od 1 do X  a při porcování budou jednotlivé desky očíslované na monitoru nebo někde poblíž na desce. Možná by to fréza mohla někam zapsat.

Původně měl sazeč udělat jen kompilaci desek a zapsat jednotlivé rohy designů a vrtačka by si podle toho načítala jednotlivé desky, ale to jsem zavrhnul. Lepší je kompletní sloučení s tím, že sazeč se ve svém formátu odkazuje na jednotlivé xml kompilátů, které jsou “někde” dostupné. Celé to musí pracovat s online serverem a zároveň fungovat offline.

Flow pro výrobní proces

V Sazeči se nachystají jendotlivé panely na jednotlivé materiály. Systém ví které panely, jaké velikosti, množství a materiálu jsou potřeba. Na obrazovce ve skladu se zobrazí co má obsluha vyndat, jak to nařezat. Tady by to chtělo nějaký systém, aby se to nedalo pomíchat.

Materiál se donese ke količkovací vrtačce. To bude upravený cnc, kde bude jen vrták průměru kolíčku a po stisku tlačítka stroj udělá na položené desce otvory po jedné straně, rozchod třeba 5cm. Deska se bude zasouvat do drážky a bude tam nějaký rychlosvěrák. Po navrtání, klidně i více panelů najednou se může jít svítit.

Stroj na svícení: představa je taková že to bude fungovat přímej osvit bez filmů. Měl by to být DLP osvit. Obsluha položí materiál na pracovní stůl na kolíčky. Bude tam monitor, ideálně dotykový, kde budou jednotlivé přehledy co se má svítit, na jaký materiál a v kolika kusech. Obsluha vybere panel, spustí osvit, čeká. Stroj udělá svoji práci (zatím virtuální), po dokončení buď nahlásí hotovo a zapíše stav panelu do xml souboru (také do systému) případně bude chtít ještě desku otočit pro druhou stranu.

Poté následuje průchod developerem. Vyvolaná deska má již na sobě čárový kód. V tuhle chvíli by byla super další mašina, která bude jako vrtačka číst čárový kód a potom si celou desku nafotí a bude porovnávat data s tím co je zapsáno u panelu. Vyhodnotí chyby. Nakonec jde deska na leptání. Další kontrola na stroji, obsluha asi bude muset volit jestli je deska z developeru nebo z leptání, případně podle barvy desky se zjistí – modrá developer.

 

 

 

 

 

 

 

Počítání opotřebení vrtáků s napojením na gcode

Delší dobu jsem si nevěděl rady s takovým okrajovým problémem.

Při vrtání na cnc potřebuji znát kolik který vrták udělal otvorů a podle toho je měnit. Nyní to je tak, že znám vrtací soubor, takže znám počty a průměry a z toho to počítám. Jenže software není nijak provázaný. Chtěl jsem integrované HW řešení. A pořád jsem nevěděl jak na to.

Jak to dělají ve fabrikách je celkem snadné, jejich dospělejší vrtací stroj si počítá otvory a mění sám vrtáky.

Řídící HW mého CNC má jen tři výstupy a nějaké ty vstupy. Důležité jsou ty výstupy. Používají se pro ovládání vřetene, chladící mlhy a chladící kapaliny. Ty dvě poslední nepoužívám. Co je na tom tak zásadního? No hlavní je to, že lze tyto výstupy ovládat přímo v gcode vrtacích dat, takže mohu před každým otvorem udělat sekvenci na výstup, která externímu HW řekne o jaký vrták se jedná a že proběhla díra (nebo se frézuje=čas). Nemůže tak vzniknout žádný mezistav a nemůže se chybně počítat.

Ještě to nemám otestované, ale předpoklad je, že tam vytvořím pár milisekundových pulsů, které pak čímkoliv načtu a budu počítat vrtáky.

Chci mít displej nad vrtáky, kde se bude ukazovat opotřebení. A taky chci led diodu, která bude svítit, podle toho, který vrták se má použít a ta dioda bude přímo pod tím vrtákem, kam mám sáhnout. Holt ještě nějaký pátek budu měnit vrtáky ručně, sto tisíc za pneumatickou automatiku nedám.

Chytré domy, v čem je problém?

Proč vlastně ty chytré domy lidé moc nechtějí?

Nemají je, nechtějí je.

Začneme zeširoka, je to kurva předražený. Pokud prodejce nabízí jednu smart zásuvku za litr a každej dneska ví, že tam je relátko za 10kč, těžko někoho přesvědčíte. Za celý smart house dát sto tisíc je úplně nic, víte co je k tomu potřeba programátorů a specialistů na elektrony (elektrikáři).

Ve skutečnosti leží problém trochu jinde. Sledujete vývoj chytrých domů? Posledních X let to bylo nechutně otřesné, uživatelský zážitek, tohle slovní spojení tvůrci systémů vynechali. Mohli jsme si tak koupit systém, který měl vteřinovou prodlevu mezi smart-tlačítkem a smart-světlem. K tomu byla prapodivně vypadající obrazovka, kde v designu windows XP svítilo několik ikonek se siluetou domečku. Radši bych si vypíchnul obě oči než s tímhle dělat.

Dneska to je už lepší, vzniklo plno mladých firem, které si říkají startupy a okopírovali android material design, takže gui už je pěkné, mám aplikaci v mobilu, kterou si můžu přes celou zeměkouli rozsvítit světla, zatáhnout žaluzie.

Ale já k tomu mám jednu zásadní otázku

DOPR*ELE PROČ?

Já chci smart house, nechci bejt otrok baráku, já musím světla na dálku zapínat, nastavovat topení a cojávím co ještě. Ale já tohle nechci. To ten barák nepozná, že má zhasnout?

Správná technologie je taková, která není vidět, nejsem jejím otrokem, nestojí miliony atd.

Jedna firma to pochopila, já nechci auto, který zaparkuje, když zmáčknu čudlík, já chci auto, do kterýho naskočím, řeknu,  jedu do práce a tím moje interakce  končí. V lepším případě se auto zepta:  “do práce?” a o víkendu “na pivo?”.

Zásadně nechci aby můj smart house byl ovládaný zvenku, prostě vývojáři jsou debilové z principu, zero-day backdoorů je plnej svět, je to jen otázka času než můj barák bude něčí cluster.

A druhá věc, spotřeba. Smart house sice “šetří”, ale než sám ušetří na sebe, tak je po záruce a možná i po životnosti a to ještě nepočítám s tím, že tenhle smart house žere furt elektřinu a dost.

 

Já provozuju “smart” house třetí rok, stálo mě to cirka 500kč, program jsem k tomu napsal za pár hodin. Co můj house umí? Vlastně skoro nic, kouzlo je v tom, že bude umět to co chci, stačí upravit program. Teď sám rozsvítí když přijdu do smrchy a zase zhasne a když tam někdo je, tak nezhasne. A když zhasnu v koupelně, tak zhasne a vyvětrá. Nic víc.  Jo a tlačítka jsou obyč spínače, takže jsem nemusel rozvádět po baráku 1,5mm měd jak za krále klacka.