Dnešní doba je rychlá a elektronika je hodně spotřební. Nepovažuju se za nějakýho inženýra přes opravy. Prostě se rád vrtám ve věcech a zjišťuji jak to funguje.
Vlastně opravuji jen jednu jedinou věc a vždycky to zabere. Zdroj. Spínaný zdroj. Kondenzátory. Postup je vždy stejný. Někdo mi daruje (přinese) nefunkční součástku, tiskárnu, zdroj. Já to otevřu a co nevidím. Když je půl výrobku očouzený, je to totálka, s tím už čas neztrácím. Pokud najdu (a vážně vždycky najdu) nafouklý kondenzátor, vždy se podaří zařízení opravit. Stačí vyměnit nafouklé (nebo všechny) kondíky a zařízení frčí.
A co jsem už takhle opravil? Od drobných nabíječek mobilů, přes ATX zdroje (většinou kondenzátory na primáru), základní desky (low ESR kondenzátory u cpu), tiskárny a tak dále. Mezi největší rarity patří 24 portový rack switch a raid karta od dellu (se službou výměny do 24 hodin – já “fixnul” za 15 minut.
Takže, ne vždycky je rozbitá věc rozbitá. Pokud se ohlídnu za tím, jestli se to vyplatí? Hmm, když si spočítám náklady, čas, vybavení, určitě se to nevyplatí. Bohužel dneska je vrstva bastličů a opravářů na vymření a mít tyhle znalosti je velkým benefitem v celém elektro odvětví. Takže já investuji svůj čas při opravování věcí do vzdělání, které získám poznáváním toho, jak věci fungují. Tohle vás nikde nenaučí. A ve výsledku to třeba jednou ušetří (a nebo vydělá) hromadu peněz.
Třeba grafické karty téměř netrpí na závady zdrojů. Grafiky co mi prošli rukama měli vadný hlavní cpu nebo paměti. Nikdy ne zdroj. Asi to mají z kvalitnějších součástek. Kdo ví.