Tag: dovolena

the car

Už uběhlo hodně dnů(týdnů, měsíců) a tak konečně sepíšu tuhle story.

Prolog

Rozhodl jsem se na začátku prosince, že naseru všechny ekokretény a koupím totální vrak (pojízdný) a vyhnu se novoročnímu vylepšení v podobě placení “eko daně” alias poplatek 10kkč. Stanovil jsem si jisté limity:[MORE]

  • žádná Škoda-rez sto
  • vůbec žádná Škoda
  • dlouhá technická
  • cena max 10tisíc=eko daň
  • minimální údržba=spolehlivost,startování atd

    • První Kapitola – nákup

    Na netu jsem našel několik vraků, kolega v práci poradil a nakonec z toho vypadl nákup japonce. Suzuki swift, v korozi, sedan. Táhle odspoda a okýnkama a tak obecně dobrej střep. Na blind jsem odjel do Olomouce pro auto. Hned ten den jsem provedl polopřevod, dostal jsem velkej techničák, kopii pojištění abych to mohl odvézt domů a vyrazil jsem. Cena byla úchvatných 5tisíc. No mazec. Kousek z mého kola :-)

    Druhá kapitola – Přihlášení

    Po dovezení do mého rodného města, jsem ihned zamířil na STK stanici, kde mi za 200kč (2008) vystavili papír o evidenční kontrole, stačí k tomu velký techničák. Potom jsem moc nespěchal a vyhledal jsem vlastní pojištovnu. Sepsal smlouvu a počkal na zelenou kartu. A potom to přišlo. Vyrazil jsem auto přehlásit na sebe. Pro vydání nových SPZetek je potřeba mít stará SPZ, smlouvu o nákupu, velký techničák, zelenou kartu (pojistění) ,občanku, evidenční kontrolu, zaplaceno 800 za převod a to by mělo stačit. Vystál jsem si frontu. V pět ráno jsem už čekal ve frontě a nebyl jsem první. Banáný? Ale kdepak.

    Třetí kapitola – Jezdíme

    No a už to bylo. Značky na autě, jen stačilo přehlásit na pojištovně značku z VINka a můžeme jezdit. Auto je to vcelku bez problému, občas něco klepe, koroze je hutná, ovšem pozitiva jsou jasná. Startuje na první otočení, bez plynu, auto je lehoučký, nízká spotřeba, vcelku prostorný, střešní okýnko, zrcátka, rezerva :) .. no, na vození kola do vzdálených horských destinací optimální. Když nebude benzín za šest pětek, už mám v plánu dovolenou po evropě. Jen já, kolo, auto a šumění hor. Ach to bude. Až zaběhnu maraton bude dost času natrénovat kilometry a vyrazím do Alp. Nutně musím umřít na nějaké třítisícovce.

    Epi epi…

    Poznámka pod čarou. Auta jsou směšně levná. Za 5kkč jsem dostal půl nádrže benzínu, autorádio s cdpřehrávačem-kvalita nadprůměrná a dokonce zimní gumy. Kéž by cyklistika byla tak levná.

Novoroční predsevzetí

Znáte to .. ženy jich mají spusty a muži je dodržují. Už se to blíží. Nový rok a kupa slaboduchých lidí si zase dá předsevzetí. A jako každý rok selžou. Jsou to chudáci, lůzrové, u mě jsou na konci žebříčku lidských hodnot. Hnusný, co? Přesně tak! Můžu si dělat co chci.

A co já?

Já mám samozřejmě taky předsevzetí. [MORE]Nedávám si je jen na Nový rok a neříkám jim tak honosně, a hlavně, já je plním. Mluvím o plánech, životních snech, o žití, užívání si. Letošní rok vykrystalizoval do nové lásky, běhání. Prosinec jsem tedy zakončil úspěšnou registrací na Hervis půl maraton. Potřebuju něco koncem března, abych si vyzkoušel, jak vypadá atmosféra, co to se mnou udělá a motivoval se na to hlavní. Předsevzetí první: zaběhnout v létě maraton. To se, teoreticky, stane v květnu a potom mám parádních několik měsíců na doladění cykloformy. Chtěl bych si letos konečně udělat pořádnou dovolenou a vyrazit do zahraničí. Předběžně by to měla být nějaká třítisícovka na kole. Jestli mě nezastaví nedostatek financí nebo zlomenej rám, tak nic. Předsevzetí druhé: podívat se do Alp na kole.

Mezi ne úplně jasné plány bych chtěl zařadit hubnutí. Potřeboval bych na maraton mít nějakých 75kg. Což by měla být úplná hraniční hodnota, hranicí s podvýživou (u mě). Aby se mi teda jako lépe běhalo a nemusel jsem všechno s sebou tahat. Musím taky omezit posilku. Škoda jí. Na běh nepotřebuju benchpress. Pilně trénuju rychlost a až začne konečně teplo, jsem připraven zaběhnout 1500m pod 6minut. Do kola jsem se rozhodl přestat investovat. Po letním zničujícím pádu, mě to trochu odradilo do nějakých větších investic. Jedině snad konečně pořídím kola na pevnejch osách. Ostatní výdaje pro další rok neplánuju. Běhání je taky minimálně na rok pokryté. Vcelku tedy s nadcházející krizí můžu šetřit a užívat.

Po smrti pavouka cítím jisté prázdno (možná v terárku, možná v srdci), takže na nějaké letní burze pořídím nového pavouka. Zase nějakého zmrdečka malého, a radši vezmu dva. To je zase slátanina, tenhle spot. Bleh. Končíme.

Jak jsem běžel 10 kilometrů

Měl jsem dovolenou. Krátkou. Už měsíc dopředu jsem takzvaný TODO list úplně nacpal až k prasknutí. Nejsem rozhodně žádná lemra, která každou volnou chvilku tráví u televize a teplýho piva. Já si naplánoval tisíce kilometrů na kole (ehm), stovky běžeckých úspěchů, žádnou posilku, hodně programování a zároveň týden bez kompjůtru, nějaké plány na přestavbu, vykopat tamhleto, zabetonovat tohleto. No prostě na každý den, za jakéhokoliv počási, nějaká aktivita.

Počasí samozřejmě vůbec nevyšlo a tak jsem si řekl, že si aspoň v klidu polední posilky zaběhám.[MORE] Když teda žádný posilování, tak běhání. Týdenní limit, slušných 10 kilometrů v časové tísni považuju za dobrý výsledek. V úterý, přesně po půl roce běhání a nějakých 250km jsem si šel zaběhnout 10 kilometrů v kuse. Tohle číslo jsem považoval za jakýsi zlatý grál, vrchol mého sportovního snažení, významnou položku TODO listu.

Čemu říkám TODO list. Je to okoukané z počítačového světa. Tam se vytváří jakýsi seznam úkolů, které se musejí provést k dosažení nějakého cíle, výsledku. Já mám v hlavě podobný seznam, na kterém držím nejniternější touhy a úspěchy a plno obyčejných snů. Pořadí samozřejmě pružně měnín a rozšiřuju, podle toho, co zrovna letí za koníček. Kdysi dávno to bylo 1000km za rok na kole. Nedávno zařazená položka je deset tisíc. Někdy musím list sepsat. Takže sepsat list, musím dát do TODO listu.

Běžíme

Naskočil jsem na pás, rozený běžec. Nálada parádní. Motivace absolutní, hudba připravená. První zakolísání nastalo když jsem vkročil do posilky, kde mělo být prázdno. No nebylo. Bylo narváno. To mi lehce narušilo koncentraci. Nu což, zaběhnu to a všem vytřu zraky. Vzal jsem si pulsmetr, abych měl kvalitní, ten, feedback. Protáhnul jsem se a spustil pás. Prvních 10 minut jsem jen čvachtal, abych zahřál kolena a trochu se napumpoval, ou jee. A pak to přišlo. Spustil jsem pás na plný obrátky (rozuměj 5:40/km) a začal jsem plnit sen. S hudbou jsem se držel při zemi, abych se moc nepřehajpoval a nepřepálil začátek. Na konci druhého kilometru se mi srovnala tepovka na 150, přestal jsem dejchat jako kobyla v říji a pěkně vychutnával nosem. Do čtvrtého kilometru se nějak nic nedělo. Trochu jsem míchal tempo (od šílených 5:30/km po konzervativních 5:50/km), jinak nic dalšího. U pátého kilometru jsem měl jakýsi blok, dal jsem za běhu pixlu energeťáku a šplhal na šestý kilometr.

Vyměnil jsem obecnou hudnu za brutální mozkovýplach. Takže jsem kilometřík zaběhnul svižně, úplně euforickej pocit. Na sedmičce mě začalo píchat v boku. Tak jsem to rozdejchával. Už se o mě začínali pokoušet vnitřní hlasy. Ať to zabalím, odpočinu si. No nedal jsem se. Spustil jsem nejvíc brutální hecovačku, co mám v empétrojce a klusal jsem dál. Dokonce jsem zrychlil běhátko. Když mi naskočil devátý kilometr, měl jsem skoro vyhráno. Začalo mě hodně brutálně píchat v boku. Tak jsem zaujmul pozici starce a s úplně mělkým dechem jsem dobíhal do konce. Tahle poloha moc zdravá není, no ale přece to nevzdám. Přes mrtvoly až do cíle. Desítku jsem proťal za 58:14. Chtěl jsem to stihnout do hodiny a to se podařilo. Neskutečné se stalo skutečným. V cíli mě zaplavil nepopsatelný pocit. Od židle se to těžko popisuje, kdo nezažil, nepochopí.

Znovu a lépe

O dva dny později jsem dal desítku znova. Mezitím jsem dával kolo. Nový čas 57:11/10km. Aby se neřeklo, stihl jsem ještě ustanovit některé nové traťové rekordy. Především 7:17 na 1500 metrů. To dává nějakých 4:50/km to je aktuální strop mojí formy. Doufám, že se bude zlepšovat