Tag: maraton

Cíl mise: maraton

Přežil jsem víkend, plný regenerace, spánku, domácích buchet, nějakého toho kola a hlavně čtení. Četl jsem jak šílený diskuze, blogy a dokonce, knížky. Samozřejmě o běhu. Nakonec jsem se dostal až k publikaci “maraton za 100 dní” a tímto jsem v podstatě přehodnotil svoje cíle. Nejsem žádná lemra a půlmaraton zvládnu ehm, levou zadní.

Třetí týden

Všimnul jsem si, že čísluju týdny, ale nějaký význam to nemá. Jen pro přehlednost. Takže, v pondělí jsem začal zlehka. Po volném víkendu jsem odpočatý udělal v posilce 3km. Plán je 23 km. Trochu, hodně, moc, jsem rozmýšlel, jak si ty kilometry rozložit a nakonec jsem dospěl k názoru, [MORE]že nejdříve zaplním úterý a čtvrtek dlouhými běhy a jak bude kilometráž stoupat přidám další den a budu ho natahovat. Při 30/týden to bude 2x12km + 2x3km. Abych měl základní trénink na vytrvalost a zároveň mohl zlepšovat rychlost. Při 40/týden to bude 2x17km + 2x3km. Později 3×15 + 2×2 třeba.

  • pondělí – 3km vcelku klidných na pásu
  • úterý – 11km venku + 1km pás
  • středa – 4x200metrů – celkem 2km běh
  • čtvrtek – 6km příroda
  • pátek – 1500m na čas

V úterý jsem nastoupil po poledni na nově vytyčenou trasu. Tak porůznu se motala městem a pěšinama podél řeky. Běželo se mi naprosto úžasně lehce, dal bych s přehledem ještě 3km a těch 11km jsem zvládnul těsně pod hodinu (průměr 5:30/km). Průměr téměř neuvěřitelně rychlý. Vůbec jsem to tak necítil. Začátek jsem jel bez hudby a pekelně se soustředil na dýchání. Dost mi to pomáhá. Na levé noze jsem na jedno prstu objevil malý mozol. Nechápu. Asi mám levou nějak víc zmutovanou.

Na středu jsem se cítil jak přejetý buldozerem. Pěkně těžký nohy. Proto jsem si dal intervalově 4x200metrů. Stěží jsem se vlezl na 40s/200m. Uff. Čtvrtek jsem pro změnu šel kolečkovat 1500m. I tam jsem překvapil, když jsem držel kilometr na 5:23. S přibývajícím týdnem pořád super. Ty 4 kolečka utekly jako voda, presněji 32:23/6km. A to jsem si omylem něco natáhnul, když jsem se snažil kvalitně a dlouze strečovat.

Pátek jsem nějak už neměl v úmyslu běhat, ale nakonec mě mozek zlákal na otestování výkonu na 1500metrů. Roztočil jsem pás a s krutým funěním jsem naskočil. A za 6:58 jsem seskakoval, hooodně dobře. Zlepšení 19 sekund je za necelý měsíc. Jsem nadšen. Všechny součástky na těle fungují. Sice cítím, že jsem už na dorazu, ale jde to. Když jsem začínal běhat, taky jsem musel počkat až si zvyknout holeně, to byla děsná bolest. Kde jí je konec.

Dokončím myšlenku

Takže vlastně mě napadlo, že příští rok, v létě, až se poběží ten mezinárodní pražský maraton, tak bych se mohl přidat. Času na přípravu móře. Jediné, co mi tuhle událost trochu kalí, je zjištění, že startovné těžce přesahuje moje toleranční hranice. Ale s tím se budu muset poprat :). S Tiestem ani Summer of love jsem se nepopral. Tak snad to vyjde. A to jsem myslel, že startovné na bajk závody jsou přehnaný. Ale kdeže.

Závislost na běhu? … možná

Po nedávném úspěchu na trati 10km jsem dostal úplnej běžeckej absťák a rozhodl se přepracovat svoje cíle v této doplňkové sportovní aktivitě.Takže slyšte co jsem vymyslel a o co vlastně půjde

Zajímavý je, jak jsem se k běhu vlastně prokousal. Kolo koluju už slušnou řádku let. Protože jsem od pasu nahoru vypadal jak pytel mouky a kolo moc nepomáhalo (jak logické), tak jsem začal posilovat, jakožto doplněk ke kolu. Později se z doplňku vyklubala závislost. No což. Když to roste, tak to nesbírejte :). A tak po dvouch letech jsem začal trošku běhat. Bavilo mě to. Úplně se zničit během kilometru. Jak ale forma narůstala, zvládal jsem více a více. Tak jsem si stanovil, že deset kilometrů týdně bude akorát. A teď, po půl roce, doplněk k doplňku ke kolu se stal drogou.

[MORE]

A tak jsem prozřel

Tento týden už je druhý v kterém plním nové směrnice ;), plány běhání. Napadlo mě, že bych mohl dosáhnout na ten půlmaraton. A protože je potřeba pro to už něco trochu udělat, pročetl jsem všechna webová fóra zabývající se během. Tedy teoreticky připravený oběhnout zeměkouli.

Trochu jsem si to musel filtrovat pro svoji potřebu. Nejsem zrovna typ sportovce, který běhá kilometr za tři minuty a po týdenní dávce 100+km si řekne: “tenhle týden to moc neběhá”. Samozřejmě sešlápnout plyn taku nemůžu. Abych se nepřesportoval. Únava je svině. Takže konzervativně zvednu zátěž v několika následujících týdnech, měsících z 10km/týden na nějakých 40km/týden. První týden jsem zvolil 17km. Další pak 20, 23, 27, 30, 30, 33, 36, 40, 40 … 40 rozpis na 3 měsíce, řekněme. Cíle monstrózní. Uvidím, kolik bude času. To je největší problém. Běhal bych, ale není kdy. Takže možná nad 30 už bude značný problém s časem. V posilce na páse mám čas na 3-4km/denně takže nic moc. Mám ale úplně volný víkend. Tam je sice kolo, ale večerní protažení by mohlo nějaké kilometry hodit.

První týden

Pořád ještě experimentuju a naslouchám, jak tělo reaguje na různé druhy zatížení, dýchání a podobný nesmysly. Tak ten rozpis na první týden, v závorce časy na úsek (většinou kilometr)

  • pondělí: 3km (5:40,5:20,5:30) – trénink rychlosti, tempa
  • úterý: 7km (<6:00) - volně, po pauze výběh 1km (7:30)
  • středa: 2km (5:30, 5:10) – volný den, dýchání a maximálka
  • čtvrtek: 3km (5:40,5:20,5:30) – tempo
  • pátek: 3km (5:30) – ladnost pohybu a kopce :D

Tenhle rozpis už mám za sebou a musím říct, že na pohodu. Ten sedmikilometr trochu bolel, ale zbytek týdne jako když luskne. Klidně bych naložil více. I tak jsem zvládnul 18+1km. Hranici 5:00/km nemůžu prolomit. To je smrtelný tempo. Tepovka nad 160. To nedávám. “dlouhý” tratě začínam tepovkou kolem 130 a ke konci držím stabilně 155.

A jak dále? Dokončuju druhý týden, takže zážitky postnu v zápětí.

report ze závodů

Na dnešní neděli vycházel první pardubický MTB maraton. Řekněme, že si pod pojmem maraton představuji poněkud více než jen 45km dlouhou trasu na totálně placaté rovině v blízkém okolí mé oblíbené kuňky. I přesto jsem se rozhodl podívat se, jak borci machrují na hlubokém písku a neohroženě překonávají jediný kopec v okolí.[MORE]

Před startem

Start byl na 11 hodinu. Tak jsem mohl regenerovat po včerejším soukromém výletu, kdy jsem byl obhlídnout trasu MTB Manitou bla bla bla, abych se podíval, kde je padlej jakej strom. Sobota byla extrémně teplá (26) a bezvětrná. To neděle vypadala jinak. Už při snídani jsem si všimnul, že venku sice slunce svítí značně, ale fouká studený vítr. Na balkóně jsem potvrdil, že je hnusně: vítr, zima. Nasadil jsem plnou výstroj, podzimní dres a vyrazil pomalu směr kuňka. Začátek nebyl nic moc, cítil jsem dost včerejšek a protivítr mi taky nedělal radost. Nakonec jsem to nějak přetlačil a na parkoviště, kde začínal závod jsem se rozhodl vyjet zadem, přes písečnou cestu (od Rábů) skrz les – červená značka? Tam jsem se konečně nakopnul a v písku si užíval. Tudy povede trasa, to je krásný úsek, doufám, že tu někdo padne :)

Na parkovišti se sjelo přes třista zuřivých bajkerů. Tohodle blbnutí se nehodlám účastnit, dát tři stovky za terén, který znám lépe než svůj pokoj. Chvíli jsem postával a čekal na start. Círka čtyři minuty před startem nějakému chudákovi bouchla guma. Nepotěší. Pak se to rozjelo. Tož jasné, první ze startu zmizeli profíci. Za nimi pak následovali ostatní. Od nadupaných hobíků, přes trekysty až po recesisty a završovali to sváteční jezdci. Konvoj zmizel do západního lesa, kde se trasa motala po žluté. Tuhle část jsem moc nekoukal, je to samá rovina, cesty pěkně rozkoňované a docela prašné. Ještě předtím v zaváděcím okruhu si vyšlápli kuňku v jižním svahu za motorizovaným doprovodem. Já si počkal u kuňkoschodů, až dorazí všichni zpět a dají sjezd od parkoviště, kolem vilek, směr stezka, po zelené. To bylo jiné pokoukání. Většina to drtila dolů na plno, ale našli se i tací co vydatně brzdili. Není se čeho bát. V 60km/h se pískové cesty promění v asfalt. Sám tam jezdím taky naplno.

Po sjezdu dolů se zase vrátili o pár set metrů zpět na vrstevnici. Padlý strom některé závodníky slušně rozohnil. Následovala smyčka po místních pěšinkách, někdo by řekl singletrack :) . A potom už jen výjezd na parkoviště a druhé kolo. Jo tak nějak. Prostě závod za všechny prachy. 5km zaváděcí okrum a 2x20km hlavní okruh. Začal jsem se nudit a zkratkama jsem si sjel k Nouzům, kde v lese vedla trasa a čekal jestli to někdo nezvládne na kořenech a písku v zatáčce. Kromě několika nedobrždění nic. I když projížděli kolem spíše amatéři, žádná zábava nebyla.

už mě to nebaví, končíme

Vrátil jsem se na kuňku a na severním svahu chvíli koukal jak se chudáci závodníci po travnatém svahu šplhají nahoru a zase sjíždí zpět. Podlě mě, nejhnusnější část. Tady jsem viděl konečně pěknej pád a taky špuntík. Tamtudy nejezdím ani já nahoru. Když už jsem byl na kuňce, vyjel jsem si nahoru a zadem sjel dolů. Za svůj život jsem tu už byl minimálně tisíckrát. Nabral jsem směr domů stejnou cestou jakou jsem přijel. V pískové cestě u ohrady jsem chtěl koukat jak si kdo poradí s pískem, ale nevydržel jsem a radši jsem si jel sám zablbnout do písku. Po cestě do Rábů jsem trhnul nějakého závodníka, jsem dobrej, a pokračoval jsem klasika domů. Závod tím pro mě skončil.