muj blog pro mě
Velké a malé blbosti, co mě za pochodu života napadají a já je poctivě zapisuju. Blbosti to jsou. Tečka
Víte, že pošta zdražuje. No dělá to pravidelně, takže nic nového pod sluncem.
Víte, že když si pořídíte “zákaznickou kartu“, tak se vás zdražení téměř netýká?
Víte, že v obchodních podmínkách k “zákaznické kartě” je souhlas s využitím osobních údajů pro komerční, reklamní, obchodní sdělení?
A víte, že to je na dobu neurčitou.
Tak teď už víte.
Tenhle post platí především o přenosné (kapesní) elektronice. Určitě někdo hodnotí vzhled, někdo rychlost, vybavenost, rychlost servisu atd.
Je jedno jediné měřítko, které dělí produkty na sračky a kvalitu.
Samozřejmě relativní věc. Prošlo mi rukama kupa elektroniky a všechno je to stejné. Když to nevydrží dostatečně dlouho, tak je to krám. A teď příklady ze života[MORE].
Čínská kopie apple shuffle, měl jsem několik verzí. Výhoda? MP3 přehrávač stojí 150kč. Nevýhoda? Na jedno nabití to vydrží 4 hodiny. Řeknete si, pche, stačí. Ale záhy zjistíte, že to nevydrží ani jeden výlet na kole. Jak to každý den nenabijete, tak jste v prdeli. Naprosto nepoužitelný. Opakem je holicí strojek Philips. Nabíjím jednou za tři měsíce. Občas i déle. Dokonalý hardware. Chápete rozdíl. Když musíte myslet jaký je stav baterky používaného zařízení. A do tohodle pytle sračkoidního hardware můžete zařadit všechny moderní mobily, iphone nevyjímaje, všechny tablety, notebooky.
Poměr mezi časem nabití a časem vybití při plné zátěži musí být tak 20-50 násobek. Hodina nabíjení, 50 hodin provozu. Tak. Tečka.
Jednou ze světlých vyjímek, na kterou jsem narazil a šťastně využívám je original apple shuffle. Nabije se to za hodinu a vydrží to 20 hodin hrát. Občasným posloucháním tedy nabíjím 20-30 ročně. To je dobrý design. Na mobilu mám DIY bezdrátové dobíjení a tam mi naštěstí nevadí každodenní nabíjení. Dva dny mimo zásuvku jsou bohužel za trest.
Tak ať si výrobci strčí do prdele všechny ty předražený hračky, co při plným zatížení vydrží možná tři čtyři hodiny.
Dnešní doba je rychlá a elektronika je hodně spotřební. Nepovažuju se za nějakýho inženýra přes opravy. Prostě se rád vrtám ve věcech a zjišťuji jak to funguje.
Vlastně opravuji jen jednu jedinou věc a vždycky to zabere. Zdroj. Spínaný zdroj. Kondenzátory. Postup je vždy stejný. Někdo mi daruje (přinese) nefunkční součástku, tiskárnu, zdroj. Já to otevřu a co nevidím. Když je půl výrobku očouzený, je to totálka, s tím už čas neztrácím. Pokud najdu (a vážně vždycky najdu) nafouklý kondenzátor, vždy se podaří zařízení opravit. Stačí vyměnit nafouklé (nebo všechny) kondíky a zařízení frčí.
A co jsem už takhle opravil? Od drobných nabíječek mobilů, přes ATX zdroje (většinou kondenzátory na primáru), základní desky (low ESR kondenzátory u cpu), tiskárny a tak dále. Mezi největší rarity patří 24 portový rack switch a raid karta od dellu (se službou výměny do 24 hodin – já “fixnul” za 15 minut.
Takže, ne vždycky je rozbitá věc rozbitá. Pokud se ohlídnu za tím, jestli se to vyplatí? Hmm, když si spočítám náklady, čas, vybavení, určitě se to nevyplatí. Bohužel dneska je vrstva bastličů a opravářů na vymření a mít tyhle znalosti je velkým benefitem v celém elektro odvětví. Takže já investuji svůj čas při opravování věcí do vzdělání, které získám poznáváním toho, jak věci fungují. Tohle vás nikde nenaučí. A ve výsledku to třeba jednou ušetří (a nebo vydělá) hromadu peněz.
Třeba grafické karty téměř netrpí na závady zdrojů. Grafiky co mi prošli rukama měli vadný hlavní cpu nebo paměti. Nikdy ne zdroj. Asi to mají z kvalitnějších součástek. Kdo ví.
Zjistěte si u dodavatele plynu kolik se platí za pronájem plynoměru. Statický náklad. Odbourejte ho.
Plynový kotel je dražší než elektrický. Neobsahuje pohyblivé součástky, prakticky se v něm nemá co rozbít, delší životnost při výběru kvalitního elektrického kotle. Provoz plynového kotle je náramně drahý. Průměrně si vezme 1kwh za den, pokud máte větší oběhové čerpadlo, klidně i více. V kotli je navíc turbo a elektronika. Všechno pěkně žere. Tady se zatím na ekonomiku provozu moc nehraje.
Nepotřebujete komín (úspora), nepotřebujete revize plynu (úspora). Režijní náklady jsou prostě menší.
Zásadně topíme elektřinou přímotopně, máme lepší sazbu elektřiny (velká úspora provozu domácnosti – plasma TV, lednice a miliony dalších), nepotřebujeme žádnou akumulační nádrž s vodou, rozvody otopné vody (velká úspora), oběhové čerpadlo a všechny ty drahé složitosti, kterých se chceme zbavit.
Plyn a podlahové topení? Hahaha! Plyn má zbytečně velký výkon. Elektrické podlahové topení Vás vyjde na zlomek ceny podlahového vodního topení s akumulační nádrží a kotlem. Pokud se bojíte, akumujete do podlahy. Moderní novostavby vydrží dlouho.
V celém domě máte více místa, pod okny nepřekážejí radiátory. Ušetříte neskutečný prachy za instalatéra – žádný tahání trubek stěnami, podlahou, vše je tenčí, hezčí, lepší.. Platíte jen elektrikáře, tak jako tak.
Pokud nejde plyn, jsi v prdeli. Mimochodem, kotel bez elektřiny nefunguje (a potřebuje cca 1kwh denně). Pokud není elektřina je stovka způsobů jak jí vyrobit, od benzinových generátorů, solárních panelů, vodních, větrných, šlapacích elektráren a bateriemi konče.
Zkuste váš 24kw kotel nastavit na 150 wattů? Nejde to? Co takhle topit jen v koupelně, když tam někdo je? S kompletně elektrickým barákem máte všechno v ruce. Záleží na vaší zručnosti/peněžence, jak máte kvalitní řízení a regulaci. Můžete dělat neskutečná kouzla. S plynem a vodou nikoliv. A věřte, že zapínat elektrickou smyčku podle teploty je mnohem levnější, než otáčet kohoutem na radiátoru podle teploty.
Pokud budujete novostavbu, ušetříte nemalé peníze už při budování přípojky. Pokud postavíte pasivní dům (dnes již nic vyjímečného), má váš dům ztráty několik kilowatt denně a nízkovýkonnový zdroj je to nejlepší pro vás. Po většinu slunečních dní máte na střeše solární panely (za ušetřené peníze z plynových kotlů, radiátoru atd) a jste tedy soběstační. Když je hnusně (160 dní v roce) tak máte nízký tarif a těch pár korun dáte na vytopení nutných míst. S kvalitní regulací ušetříte ještě víc. Věřte, že běh vašich elektrických spotřebičů má větší spotřebu něž topení vašeho baráku. Protože je draho, beztak už topíte dřevem a tak si vodu ohříváte skrz krbovou vložku a vzduch taky a jen když dojde dříví, tak potřebujete elektřinu.
Elektrika neteče (radiátory ano), má dlouhou životnost, je tichá, dá se přesně řídit a nastavovat, žádné odvzdušňování, plnění, čištění sítek, trojcestných ventilů, oběhových čerpadel!!, a určitě se najde plno dalších aspektů, kde ušetříte.
Chtěl jsem trochu nakousnout, že někdy je lepší odtrhnout se od zažitého a přemýšlet trochu zvenku. Dnešní pasívní a pasivně-aktivní domy se hravě obejdou bez elektřiny celé dny, vytápět se také moc nemusejí a proto je dobré zvážit všechna pro a proti. Můžete si u toho hrát na ekologii, provozovat solární panely. Ceny dlouhodobě klesají a klesat budou, časem nebude problém mít desítky kilowatů na střeše. Elektřinu si můžete uchovat v bateriích (ne zrovna ekonomické), můžete uchovat energii do vody, stlačovat vzduch, případně prodávat zpět. Já se chovám jenom ekonomicky, plyn bych nechtěl.
Bzučící komár je ukrutnej opruz. Provedl jsem výzkum na toto téma a mám výsledky. Zneškodnit komára není žádný problém.
Experimentálně jsem prokázal, že nažraný komár je méně pohyblivý a má usedavou tendenci. Nevýhoda této chytací metody je v nutnosti, nechat se píchnout. Občas je výsledek nejistý.
Komár je potvora s mozkem vpravdě malinkým. Má velký cit pro maskování a proto spíše vyjímečně sedá na otevřené bílé plochy. Lepší jsou strakaté potahy, dřevo atd., případně rostliny. Dobrou lákací taktikou je foukání na všechno, občas to komár nevydrží a vznese se – můžete použít sluchové navádění. Lov provádíme velkorozměrovými plácadly – polštář. Velkou výhodou je použítí levé i pravé ruky a sestřelování za letu. Plácání na stěnu nemá účinku – kromě nažraného nebo spícího komára. Komár je hbitá mrcha a při běžné pokojové teplotě má stejné točky jako formule 1 (aka F1). Můžete slyšet pískavé bzučení.
Trivium: Zabití nažraného komára udělá nechutnej krvavej flek.
Tak to by bylo všechno. Uvidíme, jak se tenhle post umístí ve vyhledávání.
V regálech jsem náhodou objevil svazečky českého česneku. Já nejsem proti tomu, že je domácí, mě zaráží cena. Tři hlavičky za 60Kč (Tesco za 69). Ty samé hlavičky ze španělského česneku stojí pouhých 18Kč (a fuj fuj čínskej za 15Kč). Ano, ten český vypadá opravdu zdravě, pěkně voní. Ale abych dal 3x víc, to je i na mě trochu přestřelený. A neřikejte mi, že když dám třikrát tolik španělskýho, že to nezabije i vola.
Takže milej prodejce, sice tupé stádo aktuálně bučí “farmářské trhy”, to ovšem neznamená, že jsem takovej vůl, a koupim to.
Přemýšlím, která s těch dvou cen je ta adekvátní. Jestli je španělák dotovanej nebo čecháček odráží těžkost česnekového pěstění. Ať tak, či tak, většina populace má hluboko do kapsy, ty na takový luxus nemají. No, radši koupím kuře než hlavičku česneku. Tečka.
Za poslední rok mi dorazilo opravdu hodně balíků. Většina s jednodolarovou cenou. Chápal jsem služby pošty asi takhle: balík ze zahraníčí dorazí do ČR. Projde celnicí, kde na něj případně nalepí složenku s DPH/clem a balík pokračuje k poště, která dokončí doručení. Já si balík ve schránce, případně u přepážky vyzvednu, zaplatím případně složenku a konec.
Příběhy, kdy pošta místo doručování jen vhazuje lístečky asi každý zná a já potvrzuji, je to pravda. Stalo se mi to několikrát. V poslední době naštěstí už ne.
A jaká je novinka v doručování. Limit se snižuje na 22€ namísto 150€. To by až takový problém nebyl. Problém je, že jakmile pošta zachytí váš podezřelý balík, platíte. A to tak, že vždycky! Česká pošta si od vás vezme poplatek za “proclení” nějakých 180 Kč a v případě, že máte štěstí, naúčtují vám pouze “uskladnění” za 90 Kč.
Chápete to stejně jako já? Čím více zadržíme balíků, tím více peněz z ovcí vytáhneme. Z toho vyplývá, že nejlepší je zadržet vše a nechat si platit. To je jako kdybych běhal se značkou zákazu stání po městě a po pěti minutách to odtahoval.
Chtěl bych to nějak bojkotovat, ale nevím co s tím. Asi si objednám kupy “poddolarových” balíčků nadeklarovaných na 200€ a potom, až to pošta zpracuje, tak je odmítnu převzít, že jsem žádné balíky neobjednal.
Strašlivá bezmoc a zoufalost. Objednávám v zahraničí, protože produkt je zde mnohonásobně levnější, než předražený kus v EU. Nedělám to pro obohacení nebo obcházení proclení.
Kalkulačka: vaše zboží 650Kč, k tomu clo 3% = 19,5 Kča dph+20% (133,9 Kč) , celkem 803Kč + pošta 180 = 983. Připočítejte náklady na cestu pro balík na poštu, což se pravděpodobně stane. Vaše zboží bylo prodraženo o 51,23%!
Auto na LPG mi šlape jako hodinky. V této nelehké době je litr benzínu za 32+ Kč. Víte jaká je opravdová nevýhoda plynu v autě? Nemůžete si ho do nádrže donést v kanystru. Prostě pořád musíte mít přehled o množství a dojezdové vzdálenosti.
O víkendu jsem byl na otočku v Praze. V nádrži asi tak na 280km. Trochu se to protáhlo a po cestě nazpět jsem si vzpomněl, že bych měl načerpat. A tady začíná zádrhel LPG. Benzínek jsem potkal kupy, otevřených benzínek taky. LPG stanic jsem potkal kupy, otevřenou žádnou.
Pravděpodobně to souvisí s nutností nechat si plnit auto od školeného personálu. Těm se samozřejmě nechce a tak na noc zavírají. Nerozumím tomu, v Německu jsem se všude obsluhoval sám.
Abych to dopověděl. Dorazil jsem do Lovčic, kousek od Chlumce nad Cidlinou. Bylo 22:01. Vidím LPG, svítící stanici. Zastavím. Cena vypadal taky rozumně. Prostě všechno tak jak má být. Na parkovišti postávala nějaká partička a ta mi zdělila, že zrovínka to benzínkář zavřel. Že to mám zkusit.
Tak tam vlezu, koukám na pumpaře. On kouká na mě. Povídám, že bych si rád nabral plyn do auta. On na mě, že už to zavřel. Chvíli na sebe čumíme a já nechápavě opakuji, že bych vážně rád nabral plyn. On se na mě tupě podívá a vrací mi to. Že mi vážně říká, že je zavřeno, ale jestli chci, můžu si nabrat benzín.
Tak ještě zkusím, jestli by nešlo zapsat odběr na další den. Jsem si myslel, že má zavřený účto nebo tak něco. To se však taky nesetkalo s pochopením. Je to zajímavé, nechci přeci sušenku, ale utratit tisícovku za plnou nádrž plynu. A minutu po zavíračce? Aha, lemry už nemakají. A kde už nikdy nezastavím, ani kdybych měl auto odtlačit do další vesnice: Lovčice u Chlumce, kde na benzínce pracuje lemra