Závislost na běhu? … jistá

Druhý týden jsem pěkně našlápnul. V pondělí jsem začal obyčejně v posilce na páse. Abych se naladil na nadcházející dny. Úterý jsem si udělal volno a rozhodl se, že konečně okusím to běhání v přírodě. Zvolil jsem okruh kolem Labe, nějaké ty mosty. Hodilo to pěkných 8km v tempu hrozném, pro mě standardním. (47min/8km) Trochu jsem se trápil s tím poledním horkem, ale co buřt. Já mám rád teplo. Po běhu jsem zašel do posilky zabušit a na konec dal ještě kilásek za 5:30 abych prozkoumal, jak tělo zvádá po velké zátěži další porci. Zvládá dobře, výtečně, Dlouhý krok, klidný tep, dech pohoda. [MORE]

Středu jsem vlažně (tedy na krev) zaběhnul dva kilásky v posilce. Rychlost stále nestoupá a zdá se, že tento trend si udržím ještě nějaký ten pátek. Na čtvrtek jsem se nemohl dočkat až bude padla v práci a vyběhnul jsem opět do přírody. Tentokrát jsem šel běhat 1500 kolečko. Abych měl přehled o tempu a mohl to trošku korygovat. První kolečko bylo peklo. Všude a všechno mě píchalo. Dech nestíhal. Říkal jsem si, že asi přesportováno. Ale asi to byly ty mrtvoly z posilky. Pozor na ně. V druhém kole jsem konečně chytnul rytmus a celkově se srovnal a pak už to jelo. Třetí kolo jsem zrychlil a po mohutném finiši jsem protnul pásku pod 24 minut (4,5km). Já jsem spokojený. Pátek jsem odjel klasický pásový tříkilometr. A to je konec. Hodilo to cca 21. Cítím, že bych dal víc. Necháme si to na příště.

Druhý týden

  • pondělí: 3km (5:40,5:20,5:30) – trénink tempa
  • úterý: 8km (<6:00) - příroda a 1km posilka
  • středa: 2km (5:20, 5:00) – na krev a rychlost
  • čtvrtek: 4,5km (8:00/1500m) – příroda
  • pátek: 3km (5:36,5:16,5:28) – klasika

JSEM ZAVISLÁK A JE TO PARÁDA

Závislost na běhu? … možná

Po nedávném úspěchu na trati 10km jsem dostal úplnej běžeckej absťák a rozhodl se přepracovat svoje cíle v této doplňkové sportovní aktivitě.Takže slyšte co jsem vymyslel a o co vlastně půjde

Zajímavý je, jak jsem se k běhu vlastně prokousal. Kolo koluju už slušnou řádku let. Protože jsem od pasu nahoru vypadal jak pytel mouky a kolo moc nepomáhalo (jak logické), tak jsem začal posilovat, jakožto doplněk ke kolu. Později se z doplňku vyklubala závislost. No což. Když to roste, tak to nesbírejte :). A tak po dvouch letech jsem začal trošku běhat. Bavilo mě to. Úplně se zničit během kilometru. Jak ale forma narůstala, zvládal jsem více a více. Tak jsem si stanovil, že deset kilometrů týdně bude akorát. A teď, po půl roce, doplněk k doplňku ke kolu se stal drogou.

[MORE]

A tak jsem prozřel

Tento týden už je druhý v kterém plním nové směrnice ;), plány běhání. Napadlo mě, že bych mohl dosáhnout na ten půlmaraton. A protože je potřeba pro to už něco trochu udělat, pročetl jsem všechna webová fóra zabývající se během. Tedy teoreticky připravený oběhnout zeměkouli.

Trochu jsem si to musel filtrovat pro svoji potřebu. Nejsem zrovna typ sportovce, který běhá kilometr za tři minuty a po týdenní dávce 100+km si řekne: “tenhle týden to moc neběhá”. Samozřejmě sešlápnout plyn taku nemůžu. Abych se nepřesportoval. Únava je svině. Takže konzervativně zvednu zátěž v několika následujících týdnech, měsících z 10km/týden na nějakých 40km/týden. První týden jsem zvolil 17km. Další pak 20, 23, 27, 30, 30, 33, 36, 40, 40 … 40 rozpis na 3 měsíce, řekněme. Cíle monstrózní. Uvidím, kolik bude času. To je největší problém. Běhal bych, ale není kdy. Takže možná nad 30 už bude značný problém s časem. V posilce na páse mám čas na 3-4km/denně takže nic moc. Mám ale úplně volný víkend. Tam je sice kolo, ale večerní protažení by mohlo nějaké kilometry hodit.

První týden

Pořád ještě experimentuju a naslouchám, jak tělo reaguje na různé druhy zatížení, dýchání a podobný nesmysly. Tak ten rozpis na první týden, v závorce časy na úsek (většinou kilometr)

  • pondělí: 3km (5:40,5:20,5:30) – trénink rychlosti, tempa
  • úterý: 7km (<6:00) - volně, po pauze výběh 1km (7:30)
  • středa: 2km (5:30, 5:10) – volný den, dýchání a maximálka
  • čtvrtek: 3km (5:40,5:20,5:30) – tempo
  • pátek: 3km (5:30) – ladnost pohybu a kopce :D

Tenhle rozpis už mám za sebou a musím říct, že na pohodu. Ten sedmikilometr trochu bolel, ale zbytek týdne jako když luskne. Klidně bych naložil více. I tak jsem zvládnul 18+1km. Hranici 5:00/km nemůžu prolomit. To je smrtelný tempo. Tepovka nad 160. To nedávám. “dlouhý” tratě začínam tepovkou kolem 130 a ke konci držím stabilně 155.

A jak dále? Dokončuju druhý týden, takže zážitky postnu v zápětí.

Jak jsem běžel 10 kilometrů

Měl jsem dovolenou. Krátkou. Už měsíc dopředu jsem takzvaný TODO list úplně nacpal až k prasknutí. Nejsem rozhodně žádná lemra, která každou volnou chvilku tráví u televize a teplýho piva. Já si naplánoval tisíce kilometrů na kole (ehm), stovky běžeckých úspěchů, žádnou posilku, hodně programování a zároveň týden bez kompjůtru, nějaké plány na přestavbu, vykopat tamhleto, zabetonovat tohleto. No prostě na každý den, za jakéhokoliv počási, nějaká aktivita.

Počasí samozřejmě vůbec nevyšlo a tak jsem si řekl, že si aspoň v klidu polední posilky zaběhám.[MORE] Když teda žádný posilování, tak běhání. Týdenní limit, slušných 10 kilometrů v časové tísni považuju za dobrý výsledek. V úterý, přesně po půl roce běhání a nějakých 250km jsem si šel zaběhnout 10 kilometrů v kuse. Tohle číslo jsem považoval za jakýsi zlatý grál, vrchol mého sportovního snažení, významnou položku TODO listu.

Čemu říkám TODO list. Je to okoukané z počítačového světa. Tam se vytváří jakýsi seznam úkolů, které se musejí provést k dosažení nějakého cíle, výsledku. Já mám v hlavě podobný seznam, na kterém držím nejniternější touhy a úspěchy a plno obyčejných snů. Pořadí samozřejmě pružně měnín a rozšiřuju, podle toho, co zrovna letí za koníček. Kdysi dávno to bylo 1000km za rok na kole. Nedávno zařazená položka je deset tisíc. Někdy musím list sepsat. Takže sepsat list, musím dát do TODO listu.

Běžíme

Naskočil jsem na pás, rozený běžec. Nálada parádní. Motivace absolutní, hudba připravená. První zakolísání nastalo když jsem vkročil do posilky, kde mělo být prázdno. No nebylo. Bylo narváno. To mi lehce narušilo koncentraci. Nu což, zaběhnu to a všem vytřu zraky. Vzal jsem si pulsmetr, abych měl kvalitní, ten, feedback. Protáhnul jsem se a spustil pás. Prvních 10 minut jsem jen čvachtal, abych zahřál kolena a trochu se napumpoval, ou jee. A pak to přišlo. Spustil jsem pás na plný obrátky (rozuměj 5:40/km) a začal jsem plnit sen. S hudbou jsem se držel při zemi, abych se moc nepřehajpoval a nepřepálil začátek. Na konci druhého kilometru se mi srovnala tepovka na 150, přestal jsem dejchat jako kobyla v říji a pěkně vychutnával nosem. Do čtvrtého kilometru se nějak nic nedělo. Trochu jsem míchal tempo (od šílených 5:30/km po konzervativních 5:50/km), jinak nic dalšího. U pátého kilometru jsem měl jakýsi blok, dal jsem za běhu pixlu energeťáku a šplhal na šestý kilometr.

Vyměnil jsem obecnou hudnu za brutální mozkovýplach. Takže jsem kilometřík zaběhnul svižně, úplně euforickej pocit. Na sedmičce mě začalo píchat v boku. Tak jsem to rozdejchával. Už se o mě začínali pokoušet vnitřní hlasy. Ať to zabalím, odpočinu si. No nedal jsem se. Spustil jsem nejvíc brutální hecovačku, co mám v empétrojce a klusal jsem dál. Dokonce jsem zrychlil běhátko. Když mi naskočil devátý kilometr, měl jsem skoro vyhráno. Začalo mě hodně brutálně píchat v boku. Tak jsem zaujmul pozici starce a s úplně mělkým dechem jsem dobíhal do konce. Tahle poloha moc zdravá není, no ale přece to nevzdám. Přes mrtvoly až do cíle. Desítku jsem proťal za 58:14. Chtěl jsem to stihnout do hodiny a to se podařilo. Neskutečné se stalo skutečným. V cíli mě zaplavil nepopsatelný pocit. Od židle se to těžko popisuje, kdo nezažil, nepochopí.

Znovu a lépe

O dva dny později jsem dal desítku znova. Mezitím jsem dával kolo. Nový čas 57:11/10km. Aby se neřeklo, stihl jsem ještě ustanovit některé nové traťové rekordy. Především 7:17 na 1500 metrů. To dává nějakých 4:50/km to je aktuální strop mojí formy. Doufám, že se bude zlepšovat

Jak mi to běhá

Už jsou to dva týdny co jsem začal rozšiřovat svoje sportovní obzory o komplexnější zatížení. Už 14 dnů zaběhávám nový botky. Prý se mají nějakých 200km zaběhat. No myslím, že bude stačit 20 :). Prvotní limit jsem si stanovil na těch začátečnických 10km za týden. A protože chodím běhat jen v úterý a čtvrtek, je to slušná metráž. Bohužel nevím jak sestavit cvičení, aby se vešlo do 60 minut po 5 dnech, cvičení a běh zároveň. Tak teď jedu toho korteho a ve volných regeneračních dnech běhám. První týden jsem zvládnul měřený 4km za 28 minut včetně rozběhu. A v druhém týdnu jsem už trochu přidal a srazil jsem 4km na 24 minut. Patý kilometr jsem doklusával v 29 minutě. A 1500m jsem změřil za 8:10.

Toť vše k deníčku rychlostních hodnot. Suma sumárum. 20km naběháno. Boty musím hodnotit na jedničku. Víceméně už si sedly, dobře se v nich běhá. Jak pata-špička tak jen špičky.

Já budu běhat!?

Posledních několik návštěv fitka jsem vždycky skončil na běžícím páse. Nevím co mě to napadlo, ale na stole mi leží běžecký pár bot. Po rychlém průzkumu jsem zjistil, že dobrá je značka New Balance a jaká to náhoda, přímo přes ulici je značková prodejna, kde zárověň mají slevy. Impulzivně jsem vybral prachy z bankrotomatu a prostě koupil boty NB 846 – to je ten super model. Hodně běžců (>10km) se shodlo, že tyhle boty jsou dobře tlumící, levné (2kkč) , s nízkou hmotností. Určené jsou na delší tratě spíše silničního terénu s výdrží 1500+ km.[MORE]

Hnedka jsem je hodil na váhu a mají pod 340g/kus. Moje současná vycházková bota má půl kila. Peříčka. Hned jsem zašel do posilky a otestoval jak to běhá. Je potřeba je zaběhat, že ano. Pročetl jsem manuály, jak šněrovat aby tohle a tamto. Vše jsem nastavil, zavázal a šel jsem na věc. Boty mám o 0,5cm větší než běžné. Prý je to tak na běh dobré. Jsou hodně široké, přesně jak to má moje pařáta ráda.

Závěr, zkušenosti

A teď už k finále. Na to, že jsem momentálně stále v CKD, tak jsem na páse odkroužil i s rozběháním 4km a něco. Huh. Nikdy v životě jsem nezaběhnul 4km v kuse. Čas nebyl z nejlepších, dvě minuty jsem se rozbýhal, a končil jsem za 26minut. Odhadem teda 6minut/km. Nic to není, jsem ovšem úplný začátečník a tak je to pro mě neskutečné číslo.

Bota drží na noze velmi slušně, projistotu jsem uvázal proti pohybu paty. Držení nohy při běhu je doslova úžasné, kouzelné. A samozřejmě jsou to pružiny, molitánky, bačkůrky. Žádné pálení, tlačení, tvrdé rány, boty jsou to excelentní. Dobře jsem zvolil. O něco větší bota je vskutku pohodová. Když běžím, úplně skrz botu fouká a připadám si jako bez ní.

Za mlada

Vzpomínám si na základní školu. To jsem ještě nejezdil na kole, prostě taková troska, a ještě pořád u počítače – za to ale děkuju! Vždycky když jsme běhali, tak moje noční můra bylo cokoli nad jedno kolo na ovále. I ten jsem stěží doběhnul celý. Brrr. Když na to vzpomenu. A uběhnout 1,5km v limitu “aby to bylo za čtyřku” se moc nedalo. Když nás nutili běhat kolem školy, byla to dlouhá procházka. Na dlouhý tratě jsem nebyl, ale šla mi parádně 60ka. Stovku jsme neběhali. To jsem se dokonce dostal na nějakou tu místní soutěž a dodneska mám nějaký diplom za 60ku za 8,2 sekundy. To byl fofr.

Někdy v osmé, deváté třídě jsem začal jezdit na kole a aniž bych si to mnoho let uvědomoval, změnilo mě to totálně. Samozřejmě se mi zvedla vytrvalost, díky který mi běh už nědělá problém a celkově mě to nasměrovalo. Přemýšlel jsem, co vlastně bylo tím impulzem začít běhat. Když jsem na páse, mám v mozku úplně vymalováno. Taková vlna euforie, pocitu totálního štěstí, nedá se to popsat, to se musí zažít. Před nedávnem jsem četl článek o tom, jak je naše tělo bezvadně stavěno na běh, jak to má všechno propojený atd. A že v minulosti byla hlavní strategie člověka při lovu uštvání zvířete během. Prý je člověk neuvěřitelně úsporný při běhu a dokáže to v podstatě donekonečna. To je možná ta skrytá myšlenka tohodle všeho.

Baví mě to, chtěl bych volné dny, mimo posilku věnovat běhu. Zatím jsem si dal limit do 10km týdně. Nepřehánět. Běhat bez cíle se nemá, tak jsem si zvolil cíl, do léta zvýšit výdrž na 10km v kuse. Potom se uvidí. Možná začnu zrychlovat nebo prodlužovat. Nebo začnu jezdit na kole. To ukáže čas.