běh – Page 3 – Chupas bloguje

Test: běžecká bunda (doplněno)

illumiNITE SWITCHBACK INVERTOR

S během to myslím vážně i v zimě. Proto jsem asi tak měsíc vybíral z nabídky běžeckých bund. Musím říct, že sranda to vůbec nebyla. Nebyl jsem si přesně jistej, co od bundy vlastně chci a jaká by celkově měla být. Nakonec jsem zvolil emerickej výrobek :). Reflexní bundu od illumiNite. Z nabídky jsem zvolil víceúčelový model (vesta/bunda) tenčího vzhledu. Vestu jsem naplánoval kolem 10-15 stupňů a jako bundu pro celou zimu, neomezeně.[MORE]

Popis bundy

Bunda samotná je dvouvrstvá potvora. Vrchní cosicosi teflon vrstva, předpokládám, že odolná dešti a pod tím je síťovina. To je dobré řešení, aby se bunda nelepila na tělo. Dále odepínací rukávy s překrytím zipu, horní malá kapsa, cca velikosti natažené ruky. Po stranách pro ruce kapsy. Na zip. Uvnitř kapsy stahovadlo spodního lemu bundy, velmi chytré! Kapsy dostatečně velké pro schování rukávů. Ty jsou docela objemné a není žádná sranda je tahat sebou.Délka rukávů je naprosto dostačující i pro skrytí dlaní. Na zádech v horní části průduchy pro větrání a ve spodní prodloužené části kapsa. Velikost slušná, ale při běhu mi pak obsah překáží. Na tyčinku akorát. V přední části je bunda až šíleně krátká. Trochu si připadám jako ve vystajlovaném kostýmku na diskotéku. DJ Yellow. Je to asi normální. Bunda svítí jako prase. Na fotkách je to pěkně vidět. Vysoký límec u krku s jemným chlupem je návyková věc. Už to takhle u čehosi mám. Celkově bunda není určena pro obtažení těla, je to takový jemně volný model. Rukávy jsou volné hodně. Nemá kapucu! Konce rukávů z gumou a sucháčem nastavitelné.

Praktické zkušenosti

Bundu mám jeden týden, takže jsme toho spolu moc nezažili. Jako na potvoru je venku teplo. Tím mohu prokazatelně potvrdit, že jako vesta se snese v 15 stupních. Pod to jen lehký coolmax. Nic víc. Se setměním klesá teplota, ale na rukávy to není. Ještě nějaké zimní zkušenosti přinesu.

Už mám nasbíráno, můžu referovat. S bundou jsem už naběhal několikero stovek kilometrů a konečně taky zažil trochu zimu (5st) a déšť. Potvrdilo se, že rukávy jsou rozhodně až do větší zimi. Jako totální mínus vidím složitosti přidělávání, rozhodně to nejde bez sundání bundy. cca 3 minuty na nasazení. Rychloupnutí patentkou by se hodilo, na doběhy. Stejne tak, rozepnout a sundat rukávy prostě nejde. Bunda se musí sundat. Kvalita zipu je dostatečná, nebojím se o jeho rozpadnutí. Přední zip bundy je po americku obrácený, u nás se říká dámský zip. Je to peklo rozepínat jednou rukou, člověk to nemá v pazourech. Z kapes věci nevypadávají a zadní kapsa pěkně cinká, když běháte s klíči. Reflexní potisk je hodně náchylný na otěr a i samotné praní se doporučuje jen v ruce a zvráceně.

V dešti se bunda chová dobře, funguje jako pláštěnka. Límec u krku hezky hřeje, zima v ní určitě není. Rukávy jsou dlouhé, takže se dají použít jako rukavice a schovat se před počasím. Ještě drobná informace k velikosti bundy. Bunda je spíše volnějšího střihu, není úplně na tělo. Nadruhou stranu to není balón a při běhu nešustí. Už mě nic nenapadá, určitě jsem na něco zapomněl. Kdyžtak do komentářů se ptejte.

bunda v bodech

váha 450g
reflexní, bezpečná
oddělitelné rukávy
větrání na zádech
dvě božní, zadní, přední kapsa
vysoký límec, příjemný
cena cca 2200 (ve slevě za 1200) (2008)

9.týden – těžce nachlazen

Aktualizováno

Ufff. Právě jsem přiběhnul z pátečního okruhu a ještě celej mokrej musím sepsat myšlenky. Minulý víkend jsem chytnul nějake ten bacil. Spíš jen rýmu. Každopádně místo abych se vyležel doma, musel jsem v sobotu otestovat zimní tretry (110km) a v neděli v krátkým tričku celej den běhal po nákupech. Takže v pondělí jsem byl totálně nachrchlanej. Nálada nebyla ani na cestu do práce, natož posilku nebo běhání. Tak jsem do středy jen vydatně jedl vitamíny a bifteky a doufal v rychlé zotavení. Ve čtvrtek jsem to už nevydržel. Vyndal jsem ty nejlepší běžecký hadry co mám a vydal se do dalekých městských lesů. Hodilo to plynulých 80minut běhu. Vzdálenost netuším, nelze zpětně doměřit z mapy bo si nepamatuju, kudy jsem se motal. Čtvrtek bylo jasno, že rýma je pryč, a tak jsem dal dopoledne posilku a běhání, mírně kopce. Snažil jsem se dohnat zanedbaný týden, i když vím, že se to nemá dělat. Zastřelte mě! No a pátek. Před půl hodinou jsem doběhnul. Trasa opět neznámá, náhodná. Ale pozoooor, čas 1:40.. A to jsem se flákal kolem těch 5:50 – marathon tempo. Celý běh mi vrtalo, jak to vlastně ten voják mohl zvládnout. Já na maraton budu trénovat půl roku a on to dal. Prostě dal. To museli bejt hustý nabušenci.[MORE]

středa – 1:20
čtvrtek – 5,5km/30min
pátek – 1:40

O den později…

Ještě večír, po příjezdu domů, jsem zregeneroval (do sebe) asi tak půl lednice. Zakončil jsem to větším než malým množstvím sladkostí. Já tomu říkám superkompenzace energie, někdo by to nazval přežírání do noci. Důležitý je, že v sobotu jsem ráno vyskočil jako bych nic neběžel. To je rozhodně dobrá zpráva. Žádné utrpení při scházení schodů, nikde nic. Už když jsem běžel, jsem cítil naprostou pohodu, vyrovnanost, výkon. Kdybych nebyl durch mokrý a lehce vychlazený, klidně bych kroužil víc a déle. Počasí mě zradilo. Večerní zima. Ale už je na cestě běžecká bunda a i nějaký ty elasťáky. Cítím, že mám “formu”. Boty mě nikde netlačily, žádné puchýře, jako v bavlnce. Přesto jsem ohledně mojí obuvy lehce skeptický, není to prostě stopro. Až (jestli) bude nějaká slevová akce, zkusím nějaký model nakoupit. No a v sobotu jsem byl na celý odpoledne na kole. Ze začátku to trochu dřelo, ale to vždycky, když jedu do kopce. Mám nějakou bolavou šlachu, ale s kolem se to zatím snáší dobře.

Na netu jsem nááhodou zjistil, že v mechově je u gigáče společný běh s M. Škorpilem. Bude se tam měřit došlap a plno dalších věcí. A já budu u toho. Nevím jestli si na běh troufnu, přecijen to bude jiná liga :) , ale ten čas si na to udělám a rozšířím si obzory. Už jsem si udělal kolečko v kalendáři. A už jsem si podal přihlášku na půmaraton. Ha. Plán je jasný. V naprostém výkonostním nadhledu zdolat v březnu půlmaraton, zažít si tu atmosféru, nacvičit si běhání s davem a zvládnout euforii. No a potom, další dva měsíce pojedu trénink na celej, bez omezení. Poslední měsíc omezim (vysadím) posilku a minimalizuji kolo. A to by bylo aby nebylo.

8.týden – rutina

Právě končí další týden (již osmý v řadě). Vlastně je tohle takový běžecký deník. Počasí předvedlo prvotřídní babí léto a tak jsem o víkendu jezdil na kole. V neděli jsem ale dost zlenivěl a místo kola jsem si šel zaběhat po okolních vesnicích. Týden jsem tedy začal nezvykle už v neděli.

neděla – 11km
pondělí – 2km
úterý – 5km
středa – 4km intervalově
čtvrtek – 1500m + 10km
pátek – 2km

Neděli jsem teda udělal[MORE] takové kolečko po vesnicích a dokonce jsem objevil parádní les. V pondělí jsem sotva chodil a tak jsem to moc nepřeháněl. Sice jsem dal 2,5km počítat si budu 2. Úterní cvičení už bylo v pohodě, jel jsem kvalitní kopec. Abych trochu zvyšil tepový rozsah. Středu jsem zopakoval, ale dal jsem si na páse “mystery trail” takže to chvíli byl kopec chvíli rovinka. Na závěr jsem dával kratší úseky na plnej knedlík. Vyšplhal jsem se až k 3:45/km. To je prozatím moje rychlostní hranice. A samozřejmě jen krátká trasa 400m. A pak přišel čtvrtek. Dopoledne jsem byl nějakej lemráčkovej a tak jsem po protažení v posilce zkusil zlomit rekord na 1500m. Tentokrát jsem běžel jako robot a zakončil s funěním na 6:08min/1500m. Pogratuloval jsem si k překonání sama sebe. Už mi zbývá jen 8sec stlačit a jsem na mojí magické hranici. Odpoledne jsem neměl dost a po splácání tabulky čookolády jsem si šel zaběhat po městě. Vydržel jsem cca tu hodinu běžet. Docela foukalo. Mírná zima. Potřebuju nějakej nefuk. V pátek jsem nebyl v kůži a tak jsem se jen tak trochu protáhnul.

Londýn vs. běh

jak to mají se sportem

Tak šup šup, musím rychle sepsat všechny myšlenky. Čas letí. Jak jsem avizoval, týden v Londýně jsem omezil běhání a využil tu dobu k regeneraci. Přesto jsem propašoval v baťohu běžecké součástky. Po příletu jsem se byl podívat do [MORE] Hydeparku jak to tam vypadá. No a vypadalo to tam hodně dobře. Tak jsem další den, ještě za tmy (5 ráno), vstal, prokřupal kosti a vyrazil směr park. Bydlel jsem cca 3km od parku. Už po cestě jsem potkával různé běhající zombie v různém stádiu zničení. Celé město je slušne prošpikované cyklostezkama a uzoučkejma silničkama, takže sportovat se tu dá i ve městě. Je to ale samej beton. A kolo je tu adrenalinovej sport. Bajkery jsem žádný neviděl. Je to placka.

V parku

Samotný park je velkej jako kráva. To vám wiki potvrdí. Mě hned po ránu zaujalo velké množství jezdců na koni, běžců kvanta a cyklistů. Podivohodné je, že nikdo nejezdí tam, kde se nesmí. Chvilku jsem pozoroval šrumec a protahoval svoje kopýtka. U mapy jsem odhadem vybral trasu. Potom jsem počkal, až poběží někdo kolem a přidal jsem se na stíhací jízdu. Okolní běžci hodně zvyšují motivovanost. Teda až na toho, co mě předběhnul a měl jednu nohu chromou. Různě jsem se klikatil parkem, tempo držel hodně mírně cca 6min/km. Kvanta veverek, různý ptáci a kachny, jeden památník vedle druhýho. Bylo se pořád na co koukat, takže jsem za chvilku měl odběhnutou 90minutovku. Zavítal jsem i do sousední kensintonské zahrady a zpět kolem vody. Běhání je tady hodně na pohodu. Potkal jsem tu plno borců různý výkonostní kategorie. Jeden z těch mnoha měl na sobě parádní adidas běžecký triko. Chtěl jsem si ho pořídit, ale doma se mi tak trochu vysmáli, jak si můžu kupovat letní model na podzim. Tak teda nic.

Když už byl čas mírným tempem jsem se vydal zpět k hotelu. Po cestě nakoupil banán, ovoce mají nějaký drahý, a doklusal až do pokoje. Naprosto úžasný zážitem. Unavený jsem byl spíše méně, takže to tak vidím na 15km max. Pak už jen sprcha a do práce.

Až se zase objevím v Londýně, určitě první věc, kterou podniknu, bude běhání v parku. Narazil jsem i na plno zajímavých obchodů se sportovním/cyklo prodejem a ty ceny, po přepočtu vycházejí hodně dobře. Tedy sedný běžecký týden jsem naběhal pouhých 20km a nějakých dalších 20 nachodil.

Prší .. běhám

Minulý týden jsem v totálním nasazení ukončil většinu projektů a už mi nezbyl čas na sepsání běžeckých úspěchů. Tak jen zkratkovitě:

Týden šestý

Počásí se začátkem týdne projevilo pěkně hnusně a přivítalo mě 7 stupni a deštěm. V tom se blbě jezdí na kole, natož běhá. Pořád nemám žádné podzimní oblečení. :( Tak jsem celý týden rozložil na pás a nevytáhnul paty ven.

pondělí – 7km
úterý – 14km
středa – 1500metrů
čtvrtek – 5km
pátek – 5km

No kulatých 32,5km. Nic moc. S přihlédnutím k množství spánku jsem to zvádnul ještě dobře. Když jsem ve středu viděl pás, udělalo se mi mdlo. V posilce jsem si dal vlastně jen studenou sprchu a šel zase pracovat. Tenhle další týden si konečně udělám trochu pauzu. Vyskočím z rutiny a zrelaxuju.

Jsem uplně utahanej … běhám

Sem mi nasmlouval dva větší projekty, a protože jsem průměrně línej, tak jsem pořád odkládal realizaci, do toho nějaký akce. Čas nebyl a já myslel, že do termínu to stihnu. No termín je pryč a já nemám hotovo. Takže v pondělí je předváděčka u zákazníka zákazníka (dělám subdodavatele) a smrtelně nutně to musí bejt zbastlený. Bude stačit aspoň nějaká funkčnost. Taky že jo. Poslední týden spím pět hodin denně a úplně všechen čas dávám na dodělání, dolepení, zbastlení. A ty tři hodiny spánku mi krutě chyběj. V práci kódim dvě větší věci a k tomu doma. Dohromady každý den alespoň těch 15 hodin. A i přes to sem si našel čas na běhání, kolo promine.[MORE]

Pátý týden

pondělí – 3km
úterý – 17km venku
středa – 1500metrů – celkem 2km běh
čtvrtek – 1500m příroda, celkem 5km
pátek – 4km pás

Začal jsem pondělním rozběhem na tři kilometry na páse. Sypal jsem to do kopce. Rychlost nad pět minut/km. Nic zvláštního. V úterý jsem ovšem naplánoval novou trasu, novým terénem, větší okruhy. Rozmanitější, více lidí. Chtěl jsem původně běžet jen 15km, ale nějak to vyšlo na 16,8/1:29:20 tj 5:20/km. Rychlost uspokojující, vyčerpanost totální. Během výkonu jsem zežral nějaký ty musli tyčky, takže jíst za běhu víceméně žádný problém. Tentokrát jsem skončil na úplný utavení. Nohy mě děsně obrovskou megamoc :) bolely. Sotva jsem došel/dojel domů. Těch dalších 5km bych asi nedal. Takže maraton, to musí bejt masakr. Trochu mi to zkalilo chutě ho běžet. Nu což. Zregeneroval jsem čtvrtkilovou čokoládu a šel spát.

Středa byla ve znamení hekání a sténání. Všechno pěkně zkrácený, bolely mě lýtka a další součástky. I tak jsem hrdě odběhnul 1500m/6:47 tj zlepšení o 12 vteřin. Pak jsem se jentak plácal po pase. Čtvrtek jsem chtěl běžet 7,5, jenže mě prasklo v bedně a první kolečko jsem běžel na krev. Mám tedy nový rekord na 1500m za 6:14. Po tomhle výkonu jsem se vydýchal, vykašlal krev a úplně utavenej ještě kroužil. Těch 5 to dalo. Šest minut se blíží, musím je překonat!. Hrábnul jsem si na dno, chvíli to nebudu opakovat. V pátek jsem na pase kotroloval tempo a 4km běžel 5:10/km. Hlavně žádný utavení. Začínal jsem hezky zvolna, dýchání a tak dále.

Souhrn

Tento týden ukázal nové možnosti, posunul maxima zase výše a zakončil moje snažení na 31km

O měsíc blíže k maratonu

Dnešní den jsem zakončil první měsíční cyklus. Cílem by mělo být zvládnutí půmaratonu a nakonec, vrcholem Pražský mezinárodní maraton. Tak uvidíme. Na půlku už se docela cejtím, celej ani náhodou.

Čtvrtý týden

Tento měsíc jsem měl v rozpisu 23 kilometrů. Jsem mírně napřed a tak jsem mířil spíš na 25. Všechno se to nějak seběhlo a v pondělí [MORE]jsem se necítil zrovna kvalitně. Po víkendovém kalení a ne zrovna dlouhém spánku jsem cítil každou součástku těla. Ale, tak přeci nejsem stařec a prostě na krev jsem to přetlačil. V posilce žádná sláva, železa těžší než obvykle. Musím změnit tréninky, nějak se mi to zajídá. Potom jsem naskočil na pás a se smrtí v očích udolal 3 kilometry. Bleh.

To v úterý, po opravdu dlouhém spánku jsem už byl jako rybička a po práci jsem si zakousnul kvalitních 13km za úžasných 72 minut (5:33/km). Zase jsem měl ten jeden prst otlačenej a cejtil jsem se slušně vymazanej. Trochu bolely svaly, ale tak ještě bych zvládal běžet. Hodně mě to překvapilo. Ve středu jsem si vychutnal úterní bolest a dopoledne trochu hekal. Ale rychle jsem to rozběhal, když jsem si naložil 2x800m na doraz. Čtvrtek jsem navečír kroužil kolečka 1500m. Než jsem začal chcípat, dal jsem pět koleček. 7,5km za 38:50 (5:10/km). Vypadalo to celou dobu, že běžím běžným tempem 5:40. Ale po prvním kolečku jsem měl úžasný čas a držel jsem celou dobu. Zdá se, že výkonost stoupá strmě.

shrnutí

pondělí – 3km
úterý – 13km venku
středa – 2x800metrů – celkem 2km běh
čtvrtek – 7,5km příroda
pátek – 2km blbnutí

A co dál?

V průběhu týdne se mi rozležel výkon z minule 1500m/<7min a musel jsem si stanovit nové cíle. Když ty minulé padly. Tak tedy, v pátek jsem to šel zkusit. Kilometr za 4 minuty. Ve středu jsem to mírně nakousnul a pátek to rozjel. Nakonec jsem dal kilometr za 4:15/km což je rozhodně lepší než nic, ale cíl to není. Je to takový mezikrok, potom bude následovat 1500m/6minut což je prozatím snová hranice. Jednoduchým propočtěm jsem zjistil, že bych se mohl vejít do 2hodin na půmaratonu. Plán ve vytvalostním sektoru je setrvalý. Budu prostě zvyšovat úterní kilometráž až do 21km. Potom začnu zvedat čtvrtek na 21km a na začátku léta, začnu zvedat úterek ke 30-35km. Čtvrtek bych nechtěl jít přes 21, ale uvidíme. Jestli výkonostně nebudu stačit, přidám třeba víkendové běhání. Je to daleko, přijde zima, tma, CKDčko. Rozvržený to mám decentně, už se těším na svůj první maraton.

Cíl mise: maraton

Přežil jsem víkend, plný regenerace, spánku, domácích buchet, nějakého toho kola a hlavně čtení. Četl jsem jak šílený diskuze, blogy a dokonce, knížky. Samozřejmě o běhu. Nakonec jsem se dostal až k publikaci “maraton za 100 dní” a tímto jsem v podstatě přehodnotil svoje cíle. Nejsem žádná lemra a půlmaraton zvládnu ehm, levou zadní.

Třetí týden

Všimnul jsem si, že čísluju týdny, ale nějaký význam to nemá. Jen pro přehlednost. Takže, v pondělí jsem začal zlehka. Po volném víkendu jsem odpočatý udělal v posilce 3km. Plán je 23 km. Trochu, hodně, moc, jsem rozmýšlel, jak si ty kilometry rozložit a nakonec jsem dospěl k názoru, [MORE]že nejdříve zaplním úterý a čtvrtek dlouhými běhy a jak bude kilometráž stoupat přidám další den a budu ho natahovat. Při 30/týden to bude 2x12km + 2x3km. Abych měl základní trénink na vytrvalost a zároveň mohl zlepšovat rychlost. Při 40/týden to bude 2x17km + 2x3km. Později 3×15 + 2×2 třeba.

pondělí – 3km vcelku klidných na pásu
úterý – 11km venku + 1km pás
středa – 4x200metrů – celkem 2km běh
čtvrtek – 6km příroda
pátek – 1500m na čas

V úterý jsem nastoupil po poledni na nově vytyčenou trasu. Tak porůznu se motala městem a pěšinama podél řeky. Běželo se mi naprosto úžasně lehce, dal bych s přehledem ještě 3km a těch 11km jsem zvládnul těsně pod hodinu (průměr 5:30/km). Průměr téměř neuvěřitelně rychlý. Vůbec jsem to tak necítil. Začátek jsem jel bez hudby a pekelně se soustředil na dýchání. Dost mi to pomáhá. Na levé noze jsem na jedno prstu objevil malý mozol. Nechápu. Asi mám levou nějak víc zmutovanou.

Na středu jsem se cítil jak přejetý buldozerem. Pěkně těžký nohy. Proto jsem si dal intervalově 4x200metrů. Stěží jsem se vlezl na 40s/200m. Uff. Čtvrtek jsem pro změnu šel kolečkovat 1500m. I tam jsem překvapil, když jsem držel kilometr na 5:23. S přibývajícím týdnem pořád super. Ty 4 kolečka utekly jako voda, presněji 32:23/6km. A to jsem si omylem něco natáhnul, když jsem se snažil kvalitně a dlouze strečovat.

Pátek jsem nějak už neměl v úmyslu běhat, ale nakonec mě mozek zlákal na otestování výkonu na 1500metrů. Roztočil jsem pás a s krutým funěním jsem naskočil. A za 6:58 jsem seskakoval, hooodně dobře. Zlepšení 19 sekund je za necelý měsíc. Jsem nadšen. Všechny součástky na těle fungují. Sice cítím, že jsem už na dorazu, ale jde to. Když jsem začínal běhat, taky jsem musel počkat až si zvyknout holeně, to byla děsná bolest. Kde jí je konec.

Dokončím myšlenku

Takže vlastně mě napadlo, že příští rok, v létě, až se poběží ten mezinárodní pražský maraton, tak bych se mohl přidat. Času na přípravu móře. Jediné, co mi tuhle událost trochu kalí, je zjištění, že startovné těžce přesahuje moje toleranční hranice. Ale s tím se budu muset poprat :). S Tiestem ani Summer of love jsem se nepopral. Tak snad to vyjde. A to jsem myslel, že startovné na bajk závody jsou přehnaný. Ale kdeže.