Category: běh

Nejnovější koníček. Třeba mě to chytně, hlavně že to nestojí moc peněz.

Poslední zápisek o běhu

Už neběhám, víte? Nevíte. Po půlmaratonu všechno vypadalo parádně. Najel jsem na trénink s cílem zaběhnout maraton pod 4 hodiny. Jenže tři týdny a začal mě píchat kyčel, koleno, sval. No prostě hrůza. Trvalo to týden, druhý. Nechal jsem to odpočinout. A ono z toho nic není. Pořád to bolí. Je to škoda. Naštěstí na kole jezdit můžu a tak prostě neběhám a jezdím na kole.

Vlastně nejezdím. Urval jsem patku a tak jsem několik týdnů čekal na novou. A mezitím jsem teda jen navštěvoval fitko. Rozhodně mi prospělo odstěhovat se z baráku a zažít bydlet sám. Přecijen to noční vyžírání ledničky mi moc neprospívalo. Na druhou stranu už nejezdím každý den hodinku do práce a tak mi chybí pohyb. Naložil jsem si teda redukční dietu, abych srazil váhu před maratonem a nemusel se tahat s tukem. Když teda jsem zkriplenej a nemůžu sportovat, aspoň budu hubnout. A taky že jo. Podařilo se mi srazit slušné 3kg za cca měsíc. Žádná voda, jen kvalita. Stačilo vysadit sladké a omezit přežírání :-). Až se mi vrátí běžecké schopnosti, budu se snažit srazit váhu na finálních 75kg. To by mělo být optimální pro běhání. A na kole to určitě taky půjde poznat.

Můj půlmaraton

Je to tak. O víkendu (28.3.2009) jsem postavil na start mého prvního půlmaratonu. První test v mé běžecké kariéře :-) Splěnění snu. Ale pěkně popořadě.

Na start

Tichem zabzužel budík a to byl jasný signál otevřít oči. Bleeeeeh. Šest hodin. Rychle vstát, zkontrolovat vybavení, trocha snídaně, hygiena, toaleta! a šup do auta. Hmm, hlavně opatrně. Mám v prdeli brzdy. Střih. Z auta do vlaku. O půl osmé přirážíme na hlavák. Teď trocha snídání a šup směrem Rudolfinum. Dal jsem si pudinkové šátečky. Panečku. Na ty se poběží.

U Rudolfina bylo docela živo, stavěli stany a zátarasy. Celkově byla zima a tak nějak mrholivno. Vyzvedl jsem si startovní číslo[MORE], tašku a tričko. Triko moc pěkné, trefili se do mé barevné palety. Trochu jsem zevloval po okolí a vychutnával ty atletický panoramata. Potom jsem se vydal hodit si bágl (obrovský) do úschovny, teda převlíknout a bágl do úschovny. A zase zpět. Staromák jsem tedy viděl minimálně čtyřikrát. V 11 jsem znovu dorazil na start. Tentokrát už všude velmi aktivně pobíhali běžci. Nasadil jsem číslo a zařadil se do davu. Mírná nervozita. Trochu jsem se protahoval a potom si vystál frontu na záchod. Pro jistotu. Když bylo hotovo, doladil jsem oblečení a tkaničky a dal jsem most, tam a zpět. Vydatně jsem protahoval a čekal, kde se zjeví nějaké ty balónky s vodiči.

Když jsem objevil svůj balónek, byl jsem už v klidu. Ještě jsem šel klusat. Cítil jsem se strnule. Nejdřív jsem chtěl běžet na 2:00 balón, ale nakonec jsem zvolil 2:10. Těžko ten start odhadnout, jak to půjde. Radši se budu držet zkrátka.

Hup na start

Ve dvanáct to šlo ráz na ráz. Stojím v davu a čekám až se to zažne hýbat. První chybu jsem udělal, když jsem si stoupnul moc na konec. No hlavně neztratit balónek. Moji vodičku. Děsím se chvíle, až se rozeběhne, vypadá strašlivě nabušeně. Vidím to bledě. Po třech minutách se dav už plynule plouží ke startovní čáře. Bum, a jsem tam. Start. V pozadí hraje Vltava, mačkám stopky a šlapu na plyn. Dav bleskurychle nasazuje tempo. Naprosto neuvěřitelná atmosféra. Vlna endorfinu dorazila. To není vlna, to je příboj, hovno, to tsunami jak prase. Bez dýchání běžím přes řeku. Nepotřebuju to. Chemie v těle všechno řídí. První zatáčka, běžci okolo mě se míhají. těžko říct, jestli mě předbíhají nebo já je. Je to zmatek.

Uff. Pět minut běhu za mnou. Hledám své vodicí balónky. Kouknu do dáli a vidím, malilinkaté oranžové balónky. A sakra. Jak se to mohlo stát. Nějak jsem to nepohlídal. Dalších deset minut dotahuji ztrátu. Jazyk na vestě. Trochu jsem přepálil. Ale už mám balónky zase po boku. Držím si tempo. Takhle jsem si to nepředstavoval. Cvak. První občerstvení. Zmateně beru kelímek s vodou a celý si ho za běhu rozlívám po obličeji a vestě. Beru další a zastavuji. Dojdu až k jonťákům, kde beru kelímek a pomalu začínám klusat. Musím trénovat s kelímky. Škoda času. Běžím. Věc nečekaná se stává. Kde se vzalo, najednou slunce. A pálí jako čert. Okoloběžící odhazují mikiny, bundy. Občas je vidět naháč. Kochám se krajinou a kulturními materiály. Vcelku to ubíhá. Někoho se chytím a chvíli jedu s ním. Zdá se, že začínám zrychlovat a předbíhám. To už je skoro desítka. Čas je parádní.

To sluníčko hodně pomáhá. Naprosto mi vyhovuje pořádná sauna. Možná pro ostatní trenýrkáře vypadám divně, ale v zimních hadrech se mi běží skvěle. Pořádně mi fajruje kotel. Občerstvení na desítce je hodně v centru města. Zvedám kolena, švihám nohama, kroutím bokama :-) .. co bych pro diváky neudělal. Moc pěkně povzbuzují. Hlavně cizinci. Opět hodně piji a dolňuji lahvičky. Dehydratace je svině. Míchám jonťák s čajem a vodou a exuji. Běžím. Už je hodně vedro, kilometry lítají. Čeká mě smyčka pod nuselák. To ještě nevím, koukám v protisměru na občerstvení. Mlask. Na otočce je to takové liduprázdné. Kochám se aspoň mostem. Je to technický skvost. Tam taky vidím několik mrtvolek a sanitku. Brrr.

Taky potkávám (nebo oni mě) strašlivě sýpající běžce. Už mám párádní tempo. Odhadem určitě 11km/h. Prostě moje optimum. Nohy nebolí, plíce nepíchá. Kondice 100%. Prostě raketa. Začínám si uvědomovat, že jsem mohl trochu víc přidat na začátku. Mám na to. Buch patnáctka a pití. Hodně piji, málo stojím. Škoda ztrácet čas. Dorazím se v cíli. Od patnácky to moc neběží. Tempo slušné, ale je to nudná krajina. To až od osmnáctky to sviští. Vidím zase na centrum a tak protahuji krok.

cíl

V duchu se už vidím v cíli. Taky mě trochu tlačí čas. MUSÍM se dostat do cíle pod dvě hodiny. Jedna tsunami za druhou. Běžím jako srna. Devatenáct, dvacet. Fííííí. Hukot. Poslední kilometr rozepínám vestu a jedu úplně na krev. Už nemusím šetřit. Už to dám. Když vbíhám na most sprintuju (v rámci možností) jako šílenej. Vidím cíl. Asi mi to utrhne plíce. Já to dokázál. V hlavě mám radu: “usmívej se, fotí tě!” Šklebím se na plnej knedlík a vbíhám na koberec. Přece nevadí, že jsem o hodinu pomalejší než vítěz. Já to dokázal! A dokonce jsem to dokázal ve vysněném čase. Čistý čas pod dvě hodiny, hrubý čas nad dvě. Počkám na oficiální měření.

1/2 maraton, za pět dnů

Už je to tak, odměřuji poslední desítky hodin do mého prvního, premiérového startu na delší trati, závodě s kvalitní a početnou účastí. Konečně se promítne každá minuta mého snažení, každá kapička potu, a já zvítězím nad sebou samotným a doběhnu. NÉÉÉ! Já doběhnu a ještě se dostanu pod dvě hodiny. Takový mám cíl. To je můj sen. Přizpůsobil jsem tomu několik posledních týdnů a teď, teď neustoupím ničemu.

Samozřejmě, že už jsem nasadil knížku, která mi přesně říká, jak běhat, kolik a kdy. Další dva měsíce budou strmě drtit moji formu, natahovat nekompromisně kilometry. Krev budu cedit. Cíl. Ten je jen jeden, blíží se a já se zatím necítím jako maratonec. Jsem ve velmi dobré kondici, cítím, že to přišlo. >ta< forma, je tam. Běžím a necítím nic. Jen mi po zádech lítá elektrizující pocit, čisté endorfiny. Ještě si nedovedu představit, jak to dopadne v květnu, ale teď, teď to dopadne dobře. Hlavně ať to počasí trochu dopadne, já nerad běhám za deště, vážně nerad!

Pyramida k maratonu

Leden pomalu uzavírá vrátka, je na čase uzavřít lednové běžecké týrání. Po novoročním válení jsem pomalu nasadil tréninkový model, který jsem si podle vlastního zvážení sestavil. Začínal jsem první 2 týdenní cyklus, během 10km obden. To je dobré pro základní vytrvalost (především trénujeme mozek, že) a protože je mezi běhy den volna, je to dobré pro regeneraci.To vcelku nebyl problém a tak jsem na další cyklus zvolil 12km běhy a variantu dva plus jedna. Týdenní kilometráž tím strmě neleze, zato zatížení a snížená regenerace je už znát. Na konci cyklu jsem byl notně vyflusanej, do deníčku si ale můžu zapsat přes 60km za týden včetně víkendového válení. Půlmaraton je za dveřmi (konec března) a tak v každém cyklu zvýším denní kilometry o 2 a pokud bude počasí/chuť/čas přidám běh o víkendu. Dlouhý a pomalý – to je pro změnu příprava na maraton, kde se potřebuji vyšplhat na alespoň tříhodinové běhy. Aby to neznělo strašlivě nabušeně, mám v kalendáři i odpočinkové aktivity, dny volna, chlastu a jiné veselé zábavy na odreagování.
Od půlmaratonu budu mít dva měsíce na přípravu. Zdá se mi to momentálně neskutečně krátká doba a mám trochu obavy aby to klaplo. V dubnu se běží ještě v Pardubicích půlmaraton, tak možná ho zkusím jako otestování formy.

Novoroční predsevzetí

Znáte to .. ženy jich mají spusty a muži je dodržují. Už se to blíží. Nový rok a kupa slaboduchých lidí si zase dá předsevzetí. A jako každý rok selžou. Jsou to chudáci, lůzrové, u mě jsou na konci žebříčku lidských hodnot. Hnusný, co? Přesně tak! Můžu si dělat co chci.

A co já?

Já mám samozřejmě taky předsevzetí. [MORE]Nedávám si je jen na Nový rok a neříkám jim tak honosně, a hlavně, já je plním. Mluvím o plánech, životních snech, o žití, užívání si. Letošní rok vykrystalizoval do nové lásky, běhání. Prosinec jsem tedy zakončil úspěšnou registrací na Hervis půl maraton. Potřebuju něco koncem března, abych si vyzkoušel, jak vypadá atmosféra, co to se mnou udělá a motivoval se na to hlavní. Předsevzetí první: zaběhnout v létě maraton. To se, teoreticky, stane v květnu a potom mám parádních několik měsíců na doladění cykloformy. Chtěl bych si letos konečně udělat pořádnou dovolenou a vyrazit do zahraničí. Předběžně by to měla být nějaká třítisícovka na kole. Jestli mě nezastaví nedostatek financí nebo zlomenej rám, tak nic. Předsevzetí druhé: podívat se do Alp na kole.

Mezi ne úplně jasné plány bych chtěl zařadit hubnutí. Potřeboval bych na maraton mít nějakých 75kg. Což by měla být úplná hraniční hodnota, hranicí s podvýživou (u mě). Aby se mi teda jako lépe běhalo a nemusel jsem všechno s sebou tahat. Musím taky omezit posilku. Škoda jí. Na běh nepotřebuju benchpress. Pilně trénuju rychlost a až začne konečně teplo, jsem připraven zaběhnout 1500m pod 6minut. Do kola jsem se rozhodl přestat investovat. Po letním zničujícím pádu, mě to trochu odradilo do nějakých větších investic. Jedině snad konečně pořídím kola na pevnejch osách. Ostatní výdaje pro další rok neplánuju. Běhání je taky minimálně na rok pokryté. Vcelku tedy s nadcházející krizí můžu šetřit a užívat.

Po smrti pavouka cítím jisté prázdno (možná v terárku, možná v srdci), takže na nějaké letní burze pořídím nového pavouka. Zase nějakého zmrdečka malého, a radši vezmu dva. To je zase slátanina, tenhle spot. Bleh. Končíme.

Na kordy rekordy

Teploty klesly proklatě nízko, šum léta zmizel a nastala pravá chrchlavá zima. Ta česká typická, vlhká, větrná a bohužel dešťivá. Z krásných podzimních výletů na kole se stalo ranní mučení a noční sprinty mezi kapkami deště. Ach. Běhání je taky těžký. Je to hodně na mozek. Pokaždé se přemlouvat. Nemám problém každý den zaběhnout svoji desítku, ale vylézt z tepla, to je přemlouváního. Běh ve tmě je ovšem zážitek a když je zrovna úplněk a jasná obloha, nikde nikdo, jen krajina, les, klid, to je nádhera, tlukot srdce, šustění bot po cestě…

Na sportlajfu jsem konečně pořídil běhací trenýrky, nanomateriál a stříbro. Jsou extratenký, neshrnují se, běhají hezky a taky nestudí. Pár dní na to jsem se kapánek nastydnul, když jsem zcela neuváženě běhal po venku nalehko. Možná v tom sehrál svoji roli trochu alkohol. Každopádně už v pondělí jsem věděl, že bude rýma a tak dále. Ani to mě nezastavilo a ještě než mě to srazilo, jsem si zaběhal nové rekordy do deníčku.

Slyšte! Desítku jsem zlepšil výrazně. Aktuální čas 51:04. Řekl jsem si, to dáš, tak jsem to dal. Na konci jsem už trochu chcípal, ale decentně. Minulý týden jsem za pět dnů naběhal 60km. Taky pěkný kousek. Bylo relativně hezky. A jako poslední! jsem už jen krůček od zaběhnutí 1500 pod 6 minut. Do vánoc to dám, né že né. Už umím kilometr pod 4 minuty, nově jsem zkoušel intervaly za 3:30/km. Je to hukot, pro mě. Četl jsem blog nějakého běžce důchodce (v dobrém) a trochu tam povzdechnul, že se mu 40min/10km zdá hodně. Achh. Sprinterem nebudu.

V Prosinci zase navštívím Londýn a už z toho docela stresuju. Zaběhat si musím, ale hlavně, chtěl bych nějaké boty. Tyhle mě nedělají na dlouhé trasy nejlíp. Musím nakoupit, jaro se blíží, forma přichází a maraton se už klepe!

Svátek sportu

Metr u konce stříhání. O víkendu konečně vyrazím na sportlife. Tentokrát nejedu na slepo a musím toho oběhnout (a nakoupit) docela hodně. A možná víc než na cyklo část se těším na tu fitnes. Nutně musím rozšířit šatník o další funkční trika. Mám kritický nedostatek lehkých věcí na běhání. Snad budou nějaké slevy. Začal jsem se zaměřovat na věci se stříbrem. Je to mnohem lepší pro údržbu. No a především, jedna z mála akcí na které nebudou chlastači, kuřáci, lemráčcci a podobný společenský kvality.[MORE]

Běh v mechově

Tak nějak jsem opomněl zablogovat letošní největší běžecký zážitek. Před 14 dny jsem si v mechově celou jednu hodinu běhal s Milošem Škorpilem. Naprosto super člověk, jeho běžecký styl byl naprosto dokonalý. Úplně mě to namotivovalo. Bylo to takové pokecání při běhání. Jen jsme si povídali, on nám předával některá moudra a cesta plynula. Nádhera. S podivem se na běh sešlo, tuším pět lidí, a statisticky vzato, ufo, běhající slečna. No prostě úkaz. Taky mi změřili došlap a ukázalo se, že to není tak špatný, mírná pronace, na každé noze jinak. Každopádně doporučili boty s kontrolou došlapu v patní části. Ten týden, jsem zvládnul naběhat skoro padesátku.

Návrat do Londýna

A aby těch dobrých zpráv nebylo málo, před Vánoci se chystám opět navštívit Londýn, tentokrát na víkend a chci si to užít, na krev. V plánu, kromě běhání, mám především nákup levných běžeckých trik a když se mi to bude finančně rentovat, tak i nákup nového páru bot. Něco na ten letní maraton musím mít. Průměrně se tam ceny tohodle sortimentu pohybují o 40% levněji plus ty jejich cenový akce. Ráj. Dokonce se na prodejně dají boty zaběhat na páse. No jo, těším se.

10. týden – poslední

Nic naplat. Už jsem si vychutnal tu okouzlující vlnu úplného zdrogování z nového sportu, takže už mě moc nerajcuje sepisovat deník. Poslední desátý týden jsem testoval novou běžeckou bundu. Počasí bylo neklidné a patnácky vystřídal déšť a pětky. Teď nastává období silné vůle. Musím udržet aktuální výkonost až do prvních jarních dnů a to bude oříšek. Těžko mě někdo/něco donutí běhat ve sněhu, inverzi nebo dokonce mínus teplotách. Takže ve zkratce. Stanovil jsem cca 14km okruh na kterém mohu zlepšovat časy. Dvakrát jsem tenhle týden měl 75minut běh. K tomu jeden kopec za 3km a snaha o patnáctistovku. Ale nějak mi to netáhlo a po absolutním pondělním fiasku jsem neměl moc chuti závodit s hodinkama. Buď jak buď. Pod šest minut zatím nepůjdu. A to mám na tenhle týden úžasný nový písničky do empétrojky. Takový brutální rychlý, pro rychlý běhy :). Tenhle týden se budu šetřit, ve čtvrtek mě čeká běhání v Mechově pod taktovkou M. Škorpila. Uvidíme.