Author: admin

Tandemový seskok

Skočit si na tandemu jsem si chtěl splnit od té doby, co jsem přestal být tlustý prase. Tedy přesněji od doby, kdy jsem začal žít život a užívat si ho. Nesedět u bedny.

V pondělí 18.4 jsem se rozhodl, že chci skočit a protože venku byla vlna veder, bylo třeba jednat rychle. V úterý jsem už měl zamluvené místo v letadle na sobotní skok v 9 hodin.

Sobota

Probuzení na sedmou, extrakce střev, minimální snídaně (moudré rozhodnutí) a rychlá cesta do Kolína. Vyplnit papír, zaplatit (akce 2900Kč / průměrný plat 20kkč hrubého), nasadit kombinézu, podívat se na video a začít. Po videu si mě převzal statný skokan Honza, který[MORE] měřil o dvě hlavy víc a byl specializovaný na “zátěž” do 100kg. Fakt sympaťák. Na tandemu nějakých 3300 seskoků. Tak jsme si to ještě jednou na sucho prošli (jako ty instrukce) a hned potom jsme vyrazili k letadlu na testování. Zavěsil jsem se, ukázkově se prohnul, abych netvořil vzduchu bariéru :-). Potom ještě nácvik nohou pro přistání. A šup do letadla. Po nás se tam ještě nacpalo dalších 16 lidí. Čtyři prvoskokani, k nim tandemáci a nějaký ty kameramani, akrobati a tak. Prostě plno.

Pak zahučely motory a letadlo vzlétlo. Nevím za kolik, ale docela rychle jsme vystoupali do 4 kilometrů. Baráčky velikosti hlaviček sirek. No a začalo se vyskakovat. Připoutat. Musim říct, že to je fakt pevný. Potom už jenom jediná instrukce: “ať se děje co se děje, drž banán!”. Banán je poloha pro volný seskok prostě. No, tak v tu chvíli už jsem věděl, že sranda fuč, že se bude vysedat. Tandem-řidič sebou škubnul a už jsme padali. První vteřina byla neskutečná. Takový géčka jsem ještě nezažil. Hlavou mi letělo miliony myšlenek, co všechno se právě posralo. Po chvíli houpání, se to celé stabilizovalo, šofér vypustil stabilizační padáček a já si mohl začít užívat.

Prakticky to vypadalo tak, že jsem sotva dýchal, strašně krátce, adrenalin. Ani jsem u toho nemohl řvát. Zdálo se to jako vteřina a už slyším, že budeme otevírat. V tom letu jsem stihnul dávat jen palce nahoru. Na nějaké vyplazování jazyku, jako na instruktážním videu nebylo pomyšlení. Pomalý škub nás začal brzdit. Rozkládal se padák. No chvíli to divně šustilo a už jsem si představoval, že se zamotal, tandempilot omdlel a já to budu muset odříznout a celé odřídit. Ale naštěstí, to jen prostě dlouho trvá, než se to rozbalí. Potom to s námi škublo směrem rozbalenýho padáku a pak už klid. V 1500 metrech začala kochačka. Kopal jsem nohama jak malý děcko a konečně jsem mohl začít řvád nadšením.

Tak si tam chvíli létáme, a pilot, že jako uděláme pár těch piruet. No fíha. Jak nemám rád řetízkáče, tak tohle byl úplný megasimulátor řetízkáče. Začal se mi zvedat kufr. Měl sem si vzít kinedril. Příště, ano!, příště si ho radši vezmu :-) Asi tak v 800 metrech jsme museli výrazně klesnout, a tak jsme dělali 5 celých otoček, slušný točky, to vám povidám. Krása, nádhera. Nakonec zatočit nad letištěm, zamávat čumilům a šup na zem. Úplně hlaďoučký přistání. Asi tak jako bych spadnul na zem z 10cm. Fakt. Při tom posledním otočení jsem myslel, že všechny na parkovišti zebliju. No naštěstí, pro ně, nebylo z čeho, nebyla snídaně.

Kupodivo, ani zima nebyla, adrenalin pořádně zahřeje, po cestě svítilo sluníčko, takže taky dobrý. Ten začátek, po výskoku bych si odpustil, zbytek přežije každej. Prostě splněnej sen z TODO listu. Další v pořadí je “samostatný seskok”. Ovšem tam mě limituje čas a taky peníze.

Pošta level dva

Tak a teď ještě musím sepsat, jaký kokoty mají na poště.

To jsem si chtěl zřídit na czechpointu tu datovou chránku (která se nepoužívá ani na to blbý sčítání). Vybral jsem si poštu číslo jedna v Pardubicích. První závada, která už nepřekvapí, je brutální rychlost a fronta. Pracovnice za přepážkou jedou jak šílený. Málem jsem z toho tempa usnul. Bych je někdy posadil na linku v úkolu.[MORE]

No nic, přijdu k oknu a na sličnou pracovnici vychrlím, že mám živnost, a že bych chtěl datovou schránku. Pracovnice nehnula brvou, jen nadzvedla obočí, podívala se na mě a prohlásila: “datovou schránku?”. Tón v jejím hlase byl naprosto zřejmý. Vona to nikdy nedělala!. Bohajeho! Jsem jí vysvětlitl, co chci, že jsem si četl na internetu, že můžu jít na czechpoint a že jsem osvč a na něj chci schránku. A to byl průser. To jsem neměl říkat.

Zřejmě jsem řekl něco, co v manuálu nebylo. Prostě datová schránka pro osvč, nemožné. Slečna volala kolegyni, studovala manuály a nakonec volala na infolinku datovych schranek. No co bych vám povídal. Po půl hodině držím v ruce papír, na kterém je můj požadavek na zřízení. Hurá. Než se se mnou slečna rozloužila, podotkla, že heslo mi přijde poštou, a kdyby se náhodou tak nestalo, že ať se kliďánko zastavím, že mi heslo zablokuje a za poplateček vystaví nové (které taky pošle poštou)

Naštěstí samotné heslo má oranžový pruh, tuším, a podléhá nějakému speciálnímu doručení, takže naštěstí se jim to nepodařilo ztratit.

Horké téma: pošta a nový celní limit

Za poslední rok mi dorazilo opravdu hodně balíků. Většina s jednodolarovou cenou. Chápal jsem služby pošty asi takhle: balík ze zahraníčí dorazí do ČR. Projde celnicí, kde na něj případně nalepí složenku s DPH/clem a balík pokračuje k poště, která dokončí doručení. Já si balík ve schránce, případně u přepážky vyzvednu, zaplatím případně složenku a konec.

Příběhy, kdy pošta místo doručování jen vhazuje lístečky asi každý zná a já potvrzuji, je to pravda. Stalo se mi to několikrát. V poslední době naštěstí už ne.

A jaká je novinka v doručování. Limit se snižuje na 22€ namísto 150€. To by až takový problém nebyl. Problém je, že jakmile pošta zachytí váš podezřelý balík, platíte. A to tak, že vždycky! Česká pošta si od vás vezme poplatek za “proclení” nějakých 180 Kč a v případě, že máte štěstí, naúčtují vám pouze “uskladnění” za 90 Kč.

Chápete to stejně jako já? Čím více zadržíme balíků, tím více peněz z ovcí vytáhneme. Z toho vyplývá, že nejlepší je zadržet vše a nechat si platit. To je jako kdybych běhal se značkou zákazu stání po městě a po pěti minutách to odtahoval.

Chtěl bych to nějak bojkotovat, ale nevím co s tím. Asi si objednám kupy “poddolarových” balíčků nadeklarovaných na 200€ a potom, až to pošta zpracuje, tak je odmítnu převzít, že jsem žádné balíky neobjednal.

Strašlivá bezmoc a zoufalost. Objednávám v zahraničí, protože produkt je zde mnohonásobně levnější, než předražený kus v EU. Nedělám to pro obohacení nebo obcházení proclení.

Kalkulačka: vaše zboží 650Kč, k tomu clo 3% = 19,5 Kča dph+20% (133,9 Kč) , celkem 803Kč + pošta 180 = 983. Připočítejte náklady na cestu pro balík na poštu, což se pravděpodobně stane. Vaše zboží bylo prodraženo o 51,23%!

Hervis pulmaraton 2011: jak to šlo?

Na start

Paradní letní počasí. Příjemná předstartovní atmosféra. Hodinu před startem jsem již trdlikoval mezi břehy Vltavy a simuloval rozcvičování. Dobře. Trochu natáhnout, trochu sprintování, otestovat nasazení bot a drhnutí oblečení. A hlavně!! otestovat střevní pochody. Byl jsem vcelku klidnej, na velkou jsem šel už ráno 4x. Nějaké föpa nehrozilo.

Na startovním čísle jsem měl E sektor, vcelku prestižní pozice. Podle měření jen dvě minuty od výstřelu do startovní čáry. Okolní ubersprinteři mě trochu děsili, ale co už. Stál jsem kousek mezi vodiči na 1:50 a 2hodiny.

Prásk

Po startu to šlo jako po másle.[MORE] První tři kilometry v pěkném tempu 5:10. Hned jak začalo pražit sluníčko jsem věděl, že jsem přepálil. No tak jsem se držel stínu a začal se šetřit. Vypadalo to dobře až do 9 kilometru. Tam jsem už nějak vůbec nemohl. Prostě to netáhlo. Velká žízeň a začínala bolest, odevšad. Začal jsem krizovat. No a tak jsem dokrizoval někam k 16km kde mě předběhnul balonek na 2 hodiny.

To je věc cti a osobní ješitnosti. Tak jsem zatnul a začal na to dupat. Balonek jsem dotahnul, srovnal tempo. Za kilometr jsem už věděl, že tohle tempo je moje smrt a cíl uvidím v sanitce. To se začali objevovat neštastníci na zemi, v křečích atakpodobně. Nasadil jsem sluchátka a pokračoval dál. Na dvacátém kilometru jsem byl před balonkem a tak nějak to vypadalo ok. Bohužel na poslední kilometřík začalo svítit, síly fuč a před posledním mostem si balonek na dve hodiny spočítal, že mu to na dvě nevychází a natáhnul krok.

A já ho natáhnul samozřejmě taky. A to ti povidám. To bylo tempo jak když sprintuju pro řízek a pifo. V půlce mostu jsem už viděl mžitky. Nevnímal jsem. Agonie. Všechny kontrolky na panelu blikají, to neustojím. Když přišla poslední zatáčka, tak už jsem na hodinkách věděl, že to je nějakých deset vteřit do konce. A to bylo sakra dlouhých deset. Čáru jsem protnul vteřinu po dvouch hodinách, naprosto bez jakýchkoliv pocitů. Jo vlastně jo.

V cíli

V cíli jsem se po chvilce zastavil, a snažil se zrušit vlastní smrt. Plíce jeli na 300%. Ucítil jsem teplo, a zvratky a to mě děsně natáhlo. Jsem myslel, že to tam otyčkuju. Motal jsem se cílovkou k jídlu, pití a medajli. Cpal jsem to do sebe a pomalu pochodoval. Za pár minut už mi bylo hej. Tak jsem vyšel z koridoru, trochu se protahovat, sedět na zemi a čumět do blba. Klasika. Pak zase jídlo, voda, hodně vody a šel jsem pro věci.

Převlíknout ve smradlavý převlíkárně, kde bylo aspoň padesát stupňů a pak zevlit do parku na lavičky. Konec příběhu.

Organizace standardně na slušný úrovni, v cílové tašce jsem čekal víc jídla. Banán, pomeranč a jedna musli, málo. Ta nová organizace předávek štafet byla oukej, nikde mi nikdo nepřekážel. Nejvíc mě nasrala sanitka, která očividně nikam nespěchala (na 7km?), ale jela pořád v koridoru s běžci, houkala jak čůrák a ještě vypouštěla smrady z cigára.

Běhání – 2011 [update]

O víkendu se můžeme potkat na pražském PIMu. Letošní půlmaraton vypadá na pořádný pařák. Formu jsem ehm “naladil” a snad doběhnu do cíle nezraněn. Forman prostě stojí za hovno, jako nikdy předtím. Kilometry jakštakš zvládám, ovšem ta rychlost je úděsná. Když se dostanu pod dvě hodiny budu v cíli brečet jako mimino (protože vím, že to je mimo moje schopnosti). V cíli chci být za 2:10.

Prostě se mi nechtělo začínat s tréninkem a najednou už bylo hodně pozdě. K tomu jsem, samozřejmě neplánovaně!, přes vánoční svátky nakynul a tahat ty kila navíc je náročný. Ale co si stěžuju. Sám si nakládám, tak ať trpím.

14 dní od soboty se běží v Pardubicích. Tam se teda neukážu. Mají fakt dobrý gulášek v cíli, a ty koláče, mňam, ale prostě je to na mě moc blízko. Protože hned na začátku května si dám celej maraton, v Praze. Už třetí na tomto místě. Strašně mě mrzí, že jsem nestihnul/propásnul registrace na pařížský maraton a amsterodamský byl taky už uzavřený. Takže letos jenom jedeno :-(.

Ale to nevadí, o víkendech tahám mazlíka po kopcích. S novou sadou bowdenů jezdí jako splašenej a cejtím, že letos bude pořádná forma na kolo. Když počasí, práce, peněženka dovolí, zajedu si na dovolenou zabajkovat. Chtěl bych si zopakovat bajk po Rakousku. To byla naprosto bohémská dovolená. Sakra musím sepsat. TODO!

Tak to je asi tak všechno co jsem chtěl aktuálně říci. Hodně toho twítuju. Takovej mikroblog.

Update

Dneska (pátek) ráno jsem byl na otočku v Praze pro číslo a fajnový triko. Letos se trefili do mého zvráceného vkusu a zelené tričko je prostě bájo! A musím ještě dodat, že to bude bezvadně ladit s Nike tříčtvrťáky, které si hodlám natáhnout. Počasí vypadá excelentně, možná až moc sluníčka. Už to bude chtít opalovací krém. Já radši teplo.

Při vyzvedávání trička to bylo jentaktak. Fronta nepříjemně dlouhá, popadnul jsem tričko, smotal nový batůžek (letos se mi nějak nepozdává, minule byl větší :-) a utíkal jsem na vlak. A to doslova. Z nábřeží na hlavák jsem to dal maratonským tempem. Vlak už blikal a něž jsem dosednul už jel. Prostě na těsno.

Stinná stránka LPG

Auto na LPG mi šlape jako hodinky. V této nelehké době je litr benzínu za 32+ Kč. Víte jaká je opravdová nevýhoda plynu v autě? Nemůžete si ho do nádrže donést v kanystru. Prostě pořád musíte mít přehled o množství a dojezdové vzdálenosti.

O víkendu jsem byl na otočku v Praze. V nádrži asi tak na 280km. Trochu se to protáhlo a po cestě nazpět jsem si vzpomněl, že bych měl načerpat. A tady začíná zádrhel LPG. Benzínek jsem potkal kupy, otevřených benzínek taky. LPG stanic jsem potkal kupy, otevřenou žádnou.

Pravděpodobně to souvisí s nutností nechat si plnit auto od školeného personálu. Těm se samozřejmě nechce a tak na noc zavírají. Nerozumím tomu, v Německu jsem se všude obsluhoval sám.

Abych to dopověděl. Dorazil jsem do Lovčic, kousek od Chlumce nad Cidlinou. Bylo 22:01. Vidím LPG, svítící stanici. Zastavím. Cena vypadal taky rozumně. Prostě všechno tak jak má být. Na parkovišti postávala nějaká partička a ta mi zdělila, že zrovínka to benzínkář zavřel. Že to mám zkusit.

Tak tam vlezu, koukám na pumpaře. On kouká na mě. Povídám, že bych si rád nabral plyn do auta. On na mě, že už to zavřel. Chvíli na sebe čumíme a já nechápavě opakuji, že bych vážně rád nabral plyn. On se na mě tupě podívá a vrací mi to. Že mi vážně říká, že je zavřeno, ale jestli chci, můžu si nabrat benzín.

Tak ještě zkusím, jestli by nešlo zapsat odběr na další den. Jsem si myslel, že má zavřený účto nebo tak něco. To se však taky nesetkalo s pochopením. Je to zajímavé, nechci přeci sušenku, ale utratit tisícovku za plnou nádrž plynu. A minutu po zavíračce? Aha, lemry už nemakají. A kde už nikdy nezastavím, ani kdybych měl auto odtlačit do další vesnice: Lovčice u Chlumce, kde na benzínce pracuje lemra

Štastné číslo 7

Minulý víkend jsem doplnil kolekci pavouků o nový kus. Do klubu se přidal, v pořadí již sedmý, brachypelma vagans. Obyčejný a velmi rozšířený pavouk. Chtěl jsem ještě jednu brachypelmu.

Po pravdě? No koukal jsem zase po Poecilotheria regalis nebo ornata. To jsou fakt super modely. Naštěstí mě odradila vysoká cena. Ještě je čas. Nyní musím trochu úsilí zaměřit na tvorbu nových terárií. Chudinky bydlí v nezařízených plastovkách. Btw po dvouch letech jsem dokončil terária. Psal jsem o tom kdysi dávno :-).

Valentýn – reloaded

Už je to tu zase

Blíží se to. Jak jsem trpce poznamenal na FB statusu. Blíží se komerční nesvátek.Svět se točí a tak jsem zase trošku dospěl. Nenechám se zlákat blbostma jako každý rok, ovšem lákat ostatní, aby platili mě, za blbosti, se mi zase tak moc nepříčí. A je v tom velkej potenciál! A kámoš na FB taky utrousil pěknou věc.

Cituji: “Za chvíli je Valentýn…♥ Jestli je ti to úplně u prdele, tak si to dej do statusu..ale hlavně.. ♥♥♥♥ … srdíčka, kurva, nezapomeň na srdíčka ♥♥♥♥”

Opravdu si nic s touhle tématikou nekoupím, nikdy. Sakra, Crempa dobře poznamenal, proč si kupovat valentýnskej notebook, jenom proto, že tam jsou růžová srdíčka? Lidi myslete, někdo si z Vás dělá prdel. Máte někoho rádi? Chcete vyznat lásku? TAK TO UDĚLEJTE HNED, KDYKOLIV. Nečekejte na svátek a neučte si přítelkyni, že má něco čekat na valentýna. Mnohem víc totiž potěší nečekaný dárek. Né ten očekávaný… chápeme?

Tip na závěr

Jestli neznáte, zkuste se podívat na Penn & Teller: Bullshit. Možná něco nového vám docvakce. A o čem to je? Například, jak lze naivním lidem prodat kohoutkovou vodu za těžký prachy, jak magnetický náramky nefungují, jak přiletí mimozemšťani, jak čtení karet nefunguje a za všechno platíme.