Tag: běh

Jak jsem běžel 10 kilometrů

Měl jsem dovolenou. Krátkou. Už měsíc dopředu jsem takzvaný TODO list úplně nacpal až k prasknutí. Nejsem rozhodně žádná lemra, která každou volnou chvilku tráví u televize a teplýho piva. Já si naplánoval tisíce kilometrů na kole (ehm), stovky běžeckých úspěchů, žádnou posilku, hodně programování a zároveň týden bez kompjůtru, nějaké plány na přestavbu, vykopat tamhleto, zabetonovat tohleto. No prostě na každý den, za jakéhokoliv počási, nějaká aktivita.

Počasí samozřejmě vůbec nevyšlo a tak jsem si řekl, že si aspoň v klidu polední posilky zaběhám.[MORE] Když teda žádný posilování, tak běhání. Týdenní limit, slušných 10 kilometrů v časové tísni považuju za dobrý výsledek. V úterý, přesně po půl roce běhání a nějakých 250km jsem si šel zaběhnout 10 kilometrů v kuse. Tohle číslo jsem považoval za jakýsi zlatý grál, vrchol mého sportovního snažení, významnou položku TODO listu.

Čemu říkám TODO list. Je to okoukané z počítačového světa. Tam se vytváří jakýsi seznam úkolů, které se musejí provést k dosažení nějakého cíle, výsledku. Já mám v hlavě podobný seznam, na kterém držím nejniternější touhy a úspěchy a plno obyčejných snů. Pořadí samozřejmě pružně měnín a rozšiřuju, podle toho, co zrovna letí za koníček. Kdysi dávno to bylo 1000km za rok na kole. Nedávno zařazená položka je deset tisíc. Někdy musím list sepsat. Takže sepsat list, musím dát do TODO listu.

Běžíme

Naskočil jsem na pás, rozený běžec. Nálada parádní. Motivace absolutní, hudba připravená. První zakolísání nastalo když jsem vkročil do posilky, kde mělo být prázdno. No nebylo. Bylo narváno. To mi lehce narušilo koncentraci. Nu což, zaběhnu to a všem vytřu zraky. Vzal jsem si pulsmetr, abych měl kvalitní, ten, feedback. Protáhnul jsem se a spustil pás. Prvních 10 minut jsem jen čvachtal, abych zahřál kolena a trochu se napumpoval, ou jee. A pak to přišlo. Spustil jsem pás na plný obrátky (rozuměj 5:40/km) a začal jsem plnit sen. S hudbou jsem se držel při zemi, abych se moc nepřehajpoval a nepřepálil začátek. Na konci druhého kilometru se mi srovnala tepovka na 150, přestal jsem dejchat jako kobyla v říji a pěkně vychutnával nosem. Do čtvrtého kilometru se nějak nic nedělo. Trochu jsem míchal tempo (od šílených 5:30/km po konzervativních 5:50/km), jinak nic dalšího. U pátého kilometru jsem měl jakýsi blok, dal jsem za běhu pixlu energeťáku a šplhal na šestý kilometr.

Vyměnil jsem obecnou hudnu za brutální mozkovýplach. Takže jsem kilometřík zaběhnul svižně, úplně euforickej pocit. Na sedmičce mě začalo píchat v boku. Tak jsem to rozdejchával. Už se o mě začínali pokoušet vnitřní hlasy. Ať to zabalím, odpočinu si. No nedal jsem se. Spustil jsem nejvíc brutální hecovačku, co mám v empétrojce a klusal jsem dál. Dokonce jsem zrychlil běhátko. Když mi naskočil devátý kilometr, měl jsem skoro vyhráno. Začalo mě hodně brutálně píchat v boku. Tak jsem zaujmul pozici starce a s úplně mělkým dechem jsem dobíhal do konce. Tahle poloha moc zdravá není, no ale přece to nevzdám. Přes mrtvoly až do cíle. Desítku jsem proťal za 58:14. Chtěl jsem to stihnout do hodiny a to se podařilo. Neskutečné se stalo skutečným. V cíli mě zaplavil nepopsatelný pocit. Od židle se to těžko popisuje, kdo nezažil, nepochopí.

Znovu a lépe

O dva dny později jsem dal desítku znova. Mezitím jsem dával kolo. Nový čas 57:11/10km. Aby se neřeklo, stihl jsem ještě ustanovit některé nové traťové rekordy. Především 7:17 na 1500 metrů. To dává nějakých 4:50/km to je aktuální strop mojí formy. Doufám, že se bude zlepšovat

Rychlost kočky

Experimentálním testem, jsem zjistil, že maximální rychlost k smrti vyděšené kočky, běžící po asfaltové silnici s mírným stoupáním <1% nepřekročí 35km/h. Tento test je platný pro zrzavobílou kočku a takochometr na mém kole

Kočku jsem protrénoval pekelně, ovšem co dneska ráno dokazovaly řidičky za volantem jsem zíral. Hned na první křižovatce od baráku mě málem při odbočování sundala felda. Já blbec ještě zastavím a dávám přednost odbočujícímu autu (mělo přednost) a najednou vidim jak si to řítí úplně na mě. Dobře to dopadlo. Ale adrenalin jak při sjezdu. A aby toho nebylo málo, ve městě mi do cesty vlítlo další auto. Řidička těžce ignorovala moji hlavní silnici. To nám to pěkně začíná.

Korteho tréning – zkušenosti

Pěkně po odjetí prvního týdnu korteho tréniku mohu začít sumarizovat. Trénink jedu obden. Ve volné dny běhám abych se před obědem trochu zabavil. První týden jedu 58% maxima. Bohuzel, už při středečním tréninku se ukázalo, že bude potřeba trochu víc nadhodnotit a to hlavně bench.[MORE]

Na začátku se trošku rozehřeju na veslu a pak už začínám dřepy. Hned nasazuju plnou váhu podle rozpis a dávám pět kousků. Ihned přebýhám k žíněnce a jedu rychle břicho. A takhle v ultrarychlém tempu následuje 8 opakování. Takže břicho jako doplněk mám 3x týdně. Nohy jsem musel nadhodnotit ze 105 na 120kg maximum.

Pak menší pauza a spěchám na bench. Ten pro změnu kombinuju s přítahy na hrazdě, abych projel pořádně horní záda a zvětšil si “křídla”. Opět jedu jen 5 kousků a rychle přebýhám. Většinou jsem v týhle části kompletně spocenej a pořádně rozpupmovanej. Opakuji osumkrát. U benche si dávám záležet na kvalitě a pomalosti cviku. Původně jsem počítal s maximem na bench 105kg, ale musel jsem to zvednout na 130kg a z toho počítat klasická procenta. Abych se aspoň trochu při cvičení zahřál. Dávalo to rozsah 61-67kg. Já mám teď 75,5-83kg.

A nakonec si nechávám mrtvý tah. Tělo je už naprosto rozehřátý. Nehrozí riziko poškození kloubů, šlach a cojávím čeho ještě. Tam jsem úplný začátečník, a proto radši moc nehrotím. Z původních 70kg jsem nadhodil na 78. Je to záhul. A to je konec. Celý tohle hlavní kolečko jde odjet přibližně za 30 minut v extra nasazení nebo v lehčím 40minutovém. Nakonec následuje biceps (sudé dny) nebo triceps (liché dny). Zbývají ramena, trapézy, lýtka a možná ještě něco. To si nechávám podle chuti, většinou v dny s běháním. Musím se vejít do 60minut.

Jak mi to běhá

Už jsou to dva týdny co jsem začal rozšiřovat svoje sportovní obzory o komplexnější zatížení. Už 14 dnů zaběhávám nový botky. Prý se mají nějakých 200km zaběhat. No myslím, že bude stačit 20 :). Prvotní limit jsem si stanovil na těch začátečnických 10km za týden. A protože chodím běhat jen v úterý a čtvrtek, je to slušná metráž. Bohužel nevím jak sestavit cvičení, aby se vešlo do 60 minut po 5 dnech, cvičení a běh zároveň. Tak teď jedu toho korteho a ve volných regeneračních dnech běhám. První týden jsem zvládnul měřený 4km za 28 minut včetně rozběhu. A v druhém týdnu jsem už trochu přidal a srazil jsem 4km na 24 minut. Patý kilometr jsem doklusával v 29 minutě. A 1500m jsem změřil za 8:10.

Toť vše k deníčku rychlostních hodnot. Suma sumárum. 20km naběháno. Boty musím hodnotit na jedničku. Víceméně už si sedly, dobře se v nich běhá. Jak pata-špička tak jen špičky.

Já budu běhat!?

Posledních několik návštěv fitka jsem vždycky skončil na běžícím páse. Nevím co mě to napadlo, ale na stole mi leží běžecký pár bot. Po rychlém průzkumu jsem zjistil, že dobrá je značka New Balance a jaká to náhoda, přímo přes ulici je značková prodejna, kde zárověň mají slevy. Impulzivně jsem vybral prachy z bankrotomatu a prostě koupil boty NB 846 – to je ten super model. Hodně běžců (>10km) se shodlo, že tyhle boty jsou dobře tlumící, levné (2kkč) , s nízkou hmotností. Určené jsou na delší tratě spíše silničního terénu s výdrží 1500+ km.[MORE]

Hnedka jsem je hodil na váhu a mají pod 340g/kus. Moje současná vycházková bota má půl kila. Peříčka. Hned jsem zašel do posilky a otestoval jak to běhá. Je potřeba je zaběhat, že ano. Pročetl jsem manuály, jak šněrovat aby tohle a tamto. Vše jsem nastavil, zavázal a šel jsem na věc. Boty mám o 0,5cm větší než běžné. Prý je to tak na běh dobré. Jsou hodně široké, přesně jak to má moje pařáta ráda.

Závěr, zkušenosti

A teď už k finále. Na to, že jsem momentálně stále v CKD, tak jsem na páse odkroužil i s rozběháním 4km a něco. Huh. Nikdy v životě jsem nezaběhnul 4km v kuse. Čas nebyl z nejlepších, dvě minuty jsem se rozbýhal, a končil jsem za 26minut. Odhadem teda 6minut/km. Nic to není, jsem ovšem úplný začátečník a tak je to pro mě neskutečné číslo.

Bota drží na noze velmi slušně, projistotu jsem uvázal proti pohybu paty. Držení nohy při běhu je doslova úžasné, kouzelné. A samozřejmě jsou to pružiny, molitánky, bačkůrky. Žádné pálení, tlačení, tvrdé rány, boty jsou to excelentní. Dobře jsem zvolil. O něco větší bota je vskutku pohodová. Když běžím, úplně skrz botu fouká a připadám si jako bez ní.

Za mlada

Vzpomínám si na základní školu. To jsem ještě nejezdil na kole, prostě taková troska, a ještě pořád u počítače – za to ale děkuju! Vždycky když jsme běhali, tak moje noční můra bylo cokoli nad jedno kolo na ovále. I ten jsem stěží doběhnul celý. Brrr. Když na to vzpomenu. A uběhnout 1,5km v limitu “aby to bylo za čtyřku” se moc nedalo. Když nás nutili běhat kolem školy, byla to dlouhá procházka. Na dlouhý tratě jsem nebyl, ale šla mi parádně 60ka. Stovku jsme neběhali. To jsem se dokonce dostal na nějakou tu místní soutěž a dodneska mám nějaký diplom za 60ku za 8,2 sekundy. To byl fofr.

Někdy v osmé, deváté třídě jsem začal jezdit na kole a aniž bych si to mnoho let uvědomoval, změnilo mě to totálně. Samozřejmě se mi zvedla vytrvalost, díky který mi běh už nědělá problém a celkově mě to nasměrovalo. Přemýšlel jsem, co vlastně bylo tím impulzem začít běhat. Když jsem na páse, mám v mozku úplně vymalováno. Taková vlna euforie, pocitu totálního štěstí, nedá se to popsat, to se musí zažít. Před nedávnem jsem četl článek o tom, jak je naše tělo bezvadně stavěno na běh, jak to má všechno propojený atd. A že v minulosti byla hlavní strategie člověka při lovu uštvání zvířete během. Prý je člověk neuvěřitelně úsporný při běhu a dokáže to v podstatě donekonečna. To je možná ta skrytá myšlenka tohodle všeho.

Baví mě to, chtěl bych volné dny, mimo posilku věnovat běhu. Zatím jsem si dal limit do 10km týdně. Nepřehánět. Běhat bez cíle se nemá, tak jsem si zvolil cíl, do léta zvýšit výdrž na 10km v kuse. Potom se uvidí. Možná začnu zrychlovat nebo prodlužovat. Nebo začnu jezdit na kole. To ukáže čas.

Dieta #3 – CKD u konce

Třetí týden

Tak třetí týden musím hodnotit naprosto pozitivně. Uteklo to jako voda, jídlo mi mimořádně dobře chutnalo, obvodový míry klesají, váha klesá. Naprostá spokojenost. Trošku jsem si jen ošidil víkend. V pátek jsem zakončil dietu a už odpoledne začal carb-up. Do večera jsem stihnul sníst plno dobrot, a pak jsem vyrazil trochu se pobavit. Ale žádný alkohol. Ten ničí!

V CKD ani po ní, není alkohol zakázaný, na každého však působí trochu jinak a může vyhazovat z ketózy. Mimoto, takové pivo rozhodně není dobrý doplněk pro sportovce. Howgh

Víkend jsem moc nespal a deficit jsem si táhnul ještě pár dnů.[MORE] Kvalitně jsem zacukroval a nasál vodu a v neděli už zase řádil v posilce. Odjel jsem kompletní sadu a trochu si zaběhal. Posledních pár dnů vždy skončím na běžicím páse. Zaběhnu tak ten kilometr a umřu.

Konec CKD, 4 týden

Poslední týden, který právě jedu, už je úplná rutina. Jídlo už dochází, a tak improvizuju a různě kombinuju. Aby mi nic nezbylo, až ukončím atkinsna. Protože už počítám každou hodinu do konce, nasadil jsem si konec zase na pátek místo soboty. Chci mít konečně volnej víkend. Žádná posilka, žádný kolo. Volno. Musím něco taky dělat jinýho. Mám děsnej bordel v pokoji a je potřeba něco dělat na baráku.

Při pondělku jsem v posilce dorazil zbytek svalů a zase jsem si šel zaběhat. Mám, takový hnusný tenisky a v těch se moc dobře neběhá. Ke všemu mě začně tlačit tady bok, támhle pata, tudle šlacha. Asi mi běh nic neříká.